Zvrátený

Na konci zůstává hecování diváků na téma "kdo neodtrhl zrak" a očividná otázka, zda by film měl být do extrému hnanou zkouškou otrlosti. Za mě rozhodně ne a tím pádem nevím, proč Noé natočil takový přehled krutosti, nevím, co jím chtěl říct a vůbec se mi nelíbí to, jakým způsobem se snaží odlišit od středního proudu. S podivem pak je, že i přes negativní přístup k divákovi se scénář snaží na několika momentech sáhnout lidem do duše. Zvrácený je o sugestivitě a o tom, že podobné výjevy jinde neuvidíte. I přes samoúčelnost převráceného postupu vyprávění uznávám jistou kvalitu, konkrétnost formy a nezaměnitelnost. Až se ale jednou bude hlasovat o zásadovosti tohoto počinu, nepočítejte se mnou. (22.03.2006)

Po prostudování zdejších ohlasů a zajímavostí jsem čekala, jak moc bude tento film zvrhlý. A musím přiznat, že jsem ho čekala více zvrácenější. To, co ho dělá nejvíce diskutovatelným a kontroverzním, je úvod filmu s psychadelickou hudbou a destruktivní kamerou, ze které se Vám možná bude motat hlava, scéna s hasičákem a znásilnění Monicy Bellucci. Dialogy nejsou ničím výjimečné, ale příjemně se poslouchají. Velmi na mě zapůsobila závěrečná, několika minutová, společná scéna Bellucci a Cassela, která byla vskutku pastvou pro oči, herecky skvostné a navíc jim to spolu náramně slušelo. Monica je dokonalým symbolem ženskosti a krásy a Vincent je charizmaťák vysokého stupně. (24.04.2010)

Nepříjemné, ale obdivuhodné.. Prvních 45 minut je nezapomenutelně znepokojivé a nelidské, roztřesená kamera, detailní záběry na veškeré zvěrstva,které se dějí po světě... Nejdelší, nejvěrohodnější, nejbrutálnější RAPE,který kdy byl ve filmu zobrazen, je to velice špatně koukatelná a smutná záležitost, jenže od 50 minuty, jakoby film vyměnil režiséra a ztratilo to štávu celého filmu a já se začal i nudit.. Škoda.. Mohla to být krásná Pětka! (28.03.2013)

Zvrácený mi útroby nezvrátil, dokonce jsem natolik zvrácený, že bych se k němu ještě vrátil. Proč? Protože je unikátní. Netvoří jej obvyklá sérii kauzálních jevů vedoucích k finálnímu rozuzlení, nýbrž je jedinou vzpomínkou (flashbackem), která nás nutí ji proti logice vnímat jako "odkrývání" budoucnosti. Začíná, resp. končí recepčně náročným blouděním "rectem" a později pokračuje pro předcházející i nadcházející děj (v inverzní podobě) zásadní, vpravdě šokující a naturalistickou scénou znásilnění (záměrně podaná staticky, aby si divák mohl znechucení a odpor z destilované zlovůle "vychutnat" až na dřeň), jeho kvintesencí je však křehká romantická story, jež je (ke smůle hrdinů) postavena na jednoduché, vyslovené tezi, že čas vše zničí, a protože je ono vše předurčeno a my jako obyčejní smrtelníci (vzdálení další evoluční proměny) do budoucnosti nevidíme (snad jen prostřednictvím znepokojivých snů), nemůžeme jeho působení, své fatum zvrátit. Je to však tak úplně pravda, když čas je veličinou relativní a ten filmový dvojnásob? Odpovědí poskytuje Noé hned několik. Když navíc vezmu v potaz, že střihově vychází z konceptu Hitchcockova Provazu, syžetem se obrací k progresivně zpátečnickému Mementu a Vincenta i Monicu herecky obnažil na holou kůži, nemůžu jít pod fajfku. I kdyby se mi Zvrácený protivil, svědla nás dohromady osudová determinace, takže by pomsta a násilí plozené násilím nepřipadalo v úvahu. Netradiční, drzé, burcující, přemýšlivé, krásně úchylné, něžně surové, poklidně agresivní, pro otrlé. A na to si potrpím. (14.06.2009)

// Zvrácený experiment, který nepovažuju za nic víc, než snahu znechutit diváka a otestovat jeho trpělivost... nu což, nejsem proti, když mě někdo v něčem testuje - nesmím to ale prokouknout během prvních deseti minut, pak to pro mě totiž ztrácí veškerý smysl a v tomhle případě i chuť hrát podle nastavených pravidel. Za normálních okolností bych nejspíš prohrál, naštěstí vím, že existuje i třetí možnost a to změnit hru - tudíž pane Noé, jste na tahu!-) (12.07.2013)