Byt

Velmi dobrý evropský film, který určitě stojí za vidění - už jen kvůli mimořádnému půvabu Moniky Bellucci, která je zde zachycena v 28 letech na vrcholu své tehdejší krásy (btw. spolu s o 4 roky mladší Malénou to jsou podle mě asi její 2 nejhezčí role). V tom nelineárním vyprávění jsem si sice místy trochu ztrácel, ale na konci mi to snad všechno docvaklo. Postava Maxe mi nebyla moc sympatická, mnohem bližší mi byl jeho přítel Lucien, kterého mi bylo upřímně líto za to, jak s ním ta bláznivá Alice zametala - její postava je ve filmu asi nejzajímavější a film kolem ní ponechává řadu otázek nezodpovězenou (kupříkladu byla nějak psychicky narušená, nebo jen prostě žárlila na krásnější přítelkyni?). Pokud jde o závěr snímku, ten mi nesedl a považuji ho za nešťastný; osobně bych uvítal jiné zakončení. Jinak ale Byt považuji za pozoruhodný filmový počin, u kterého mi přijde zvláštní, že jeho tvůrce už nikdy nic dalšího nenatočil (vyjma jakéhosi televizního filmu), a jehož samotný název považuji za poněkud zavádějící, protože tam o nějaký byt v podstatě vůbec nejde. UPDATE 13.11.2019 - Film mě strašně bavil i napodruhé po 4 letech (je samozřejmě nutno to vidět ve francouzském znění), ta Monica Bellucci je zde skutečně naprosto neuvěřitelná (obzvlášť když si člověk vybaví, jak vypadala naposledy v Mléčné dráze v 52 letech). Mladý Vincent Cassel mi zde přijde spíše herecky slabší, ale bohatě to vynahrazuje skvělé duo Romane Bohringer & Jean-Philippe Écoffey. Příběh je hodně dobrý, v některých momentech to má takovou tu správnou osudovou dramatičnost, kdy o dalším vývoji rozhodne naprostá náhoda, a celkově to na mě působí promyšleně (a typicky francouzsky; žádná z postav zde v podstatě vůbec neřeší svoji práci - např. Max nejede na služební cestu a nijak se tím netrápí - a takřka vše se zde točí jen kolem vztahů). Dnes už to je navíc i slušné retro, které dokáže vyvolat příjemnou nostalgii po starých dobrých devadesátkách - po časech, kdy se z Moniky Bellucci podlamovala kolena a mobil měli jen vyvolení. (02.02.2015)

Myslím, že tady se to povedlo zamotat tak dobře, že člověk na konci plesá blahem, že to všechno pochopil a že to končí. Dějových zvratů je dostatek a navíc nás rejža drží podvědomě v napětí, takže se divák nenudí (i když jak vidím v příspěvcích, nudilo se dost lidí). Dle mého názoru se dá tento film považovat za klasiku žánru, pokud nějaký takový žánr existuje. Jakýkoli další komentář by už prozrazoval příliš. Je třeba vidět. Mně to bavilo hlavně způsobem zpracování. 90% P.S Zjistil jsem, že jsem americkou verzi viděl před pěti lety a nezaujala mne. (21.11.2012)

Po stopách Moniky Belucci, tentokrát nevědomky na originál, ze kterého vyšel Wicker Park. Vincent Cassel je dobrej, ale to samé si o sobě zaslouží říct Josh Hartnett, ženy jsou v obou případech stejně tajemné a půvabné, jen ten Matthew Lillard je o poznání výraznější typ než Jean-Philippe Écoffey. Nemám rád remaky, ale nepoměr v počtu hlasů u originálů a americké kopie je zarážející. (05.10.2011)

Výnimočný film, kde sa mieša minulosť s prítomnosťou, pravda s klamstvom a Láska s vypočítavosťou. Zaujímavo vytvorený scenár, aj samotné spracovanie, ktoré svojou štruktúrou tak trochu pripomína Shakesperove hry (obzvlášť Sen noci svätojánskej). Samozrejme mi to nedá neporovnať aj s americkým remakom Wicker Park - a musím uznať, že americká verzia sa mi páčila oveľa viacej, či už hereckým obsadením, lepšími dialógmi, alebo aj samotným spracovaním deju. Čo sa týka toho koncu - oba mali čosi do seba, ale popravde som neni spokojný ani s tým americkým, no ani s francúzskym (jeden príliš happy, druhý trochu nezmyselný). Každopádne v oboch verziách bola mojou srdcovkou Alice, aj keď bola svojim spôsobom tá najväčšia manipulátorka - ale z Lásky! No musím uznať, že Rose Byrne sa mi v porovnaní s Romane Bohringer páčila oveľa viacej, dokonca by som povedal, že bola takmer dokonalá. (14.08.2013)

Čím to asi tak bude...Netřeba říkat, že nemám dávat na hodnocení filmů na této stránce - i když jsem si na to zvykla - vždycky dám přednost lépe nebo méně hodnoceným filmům(čistě ze zvědavosti). Asi jsem ale myšlením na úplně jiné vlně než zdejší smetánka, a tak jsem nadšena nebyla. Nabídlo se mi konverzační drama bez potřebného poutavého kouzla a ještě k tomu z pera nějakého Francouze. Proti Francouzům jako národu nic nemám, ale málokdy pochopím jejich filmy a tento nebyl výjimkou. O herecké stránce moc mluvit také nemůžeme, protože kdykoliv jsem chtěla pochválit nějakého herce, musela jsem se hodně snažit, aby mě nenaštval hudební šanzoniérský podklad. (26.06.2013)