Manon od prameňa

Musím konstatovat ,že mé hodnocení , ač je hvězdně stejné jako Jean od Florety ve skutečnosti stejné není. Manon malinko ve svém tanci pokulhávala za svým zmrzačeným otcem Jeanem. Možná , protože jsem žena a neokouzluje mne krása E.Béart (i když to skutečně kráska byla). Možná , že mi vadila jedna věta (jsem přesvědčená ,že bez ní by se film obešel) , která mi hned na začátku dala tušit celé vyznění a celou pointu. Přesto si vážím této adaptace Živé vody tekoucí v nádherné Provence. (03.09.2008)

Tak tohle jen tak nevydýchám. Žijme poctivě s pokorou a láskou k lidem jinak pravda si Vás vždy najde a někdy může být dost krutá a bolestná. Nádherná Manon od pramene by mohla vyprávět. Teď, když mám za sebou oba díly nemohu jinak než za plný počet. Doporučuji, sám si to moc rád dám brzy znovu. Na malou vesničku v Provence nejde totiž jen tak rychle zapomenout. 9/10 (13.02.2018)

Od istého momentu filmu, keď sa začali riešiť záležitosti typu "Luke, I am your grandfather", som sa začal trocha v Manoninom prameni topiť a cítiť sa tak trochu ako v talianskej telenovele. Vytušil som, že sa jedná o pokračovanie nejakého filmu, takže nie vždy je lepšie vopred o filme nič nevedieť. Ale jeho prvé tri štvrtiny sú excelentné, krásna príroda Provensálska a jej farebné ladenie musí každého diváka od začiatku pohltiť. Scenár je výborne vystavaný, dôležitý obrat nasleduje až po dômyselnom vybudovaní atmosféry a "boží" zázrak prichádza v tú pravú chvíľu. Zároveň ukazuje, ako to asi môže byť so všetkými podobnými božími zázrakmi vo svete a ako ľahko sa dajú obyčajní ľudia oklamať. Ale na druhej strane, pre dobro veci, prečo nie. Takže teraz si ešte nájsť cestu k tej prvej časti. Mimochodom, nebola náhodou niekedy Emanuelle Beart v priebehu druhej polovice 80tych rokov vyhlásená za najkrajšiu ženu planéty? (29.04.2013)

Druhá a závěrečná část velmi povedené adaptace vynikajícího románu Marcela Pagnola Živá voda, kde se především zesiluje rozměr velké antické tragédie. Oidipovský syžet otočený napříč pokoleními, v němž dominuje archetypální motiv mezigenerační pomsty, která má ovšem v konečném vyznění podobu paradoxní a kruté hry Osudu... Silný a hluboký příběh s hlavní hrdinkou, jejíž jméno upomíná k slavné baladě o Manoně, s níž ji pojí i fyzická a duševní krása... Škoda, že takovéhle filmy se dnes již netočí, chodil bych na ně do kina přemýšlet... (02.09.2008)

Tak ako predchádzajúca časť o zatajenej vode, tak ani táto o upchatom prameni ma nenadchla. Nedokážem pridávať hviezdičky iba za to, že Emmanuelle dobre vyzerá a nijako sa tým netají. V tejto časti sa mi páčila postava Kohoutka. Keď v ňom začali bublať hormóny, bol to konečne človek z mäsa a kostí, nie figúrka z panoptika. Avizované prekvapenie na záver sa konalo, ale konalo sa aj druhé, keď som sa dočítal, že Marcel Pagnol je spisovateľ z 20. storočia a nie z 19., kam by som ho podľa výstavby príbehu pokojne zaradil. (08.09.2009)