Manon od prameňa

Druhý diel sa mi podarilo vidieť po vyše roku od prvého, ale presne si pamätám tú nudu, čo som vtedy zažíval. S Manon je to už lepšie, nielen pre jej krásu, ale stále sa niečo deje. Za jej pomstu by sa nemuseli hanbiť ani mafiánske esá a ako si to „slabé“ dievča vychutnalo... Záver je s jedným neočakávaným prekvapením navyše, ale bohužiaľ stále mi tento film pripomína intrigánsku telenovelu s trochu vyšším rozpočtom. (21.06.2014)

Od istého momentu filmu, keď sa začali riešiť záležitosti typu "Luke, I am your grandfather", som sa začal trocha v Manoninom prameni topiť a cítiť sa tak trochu ako v talianskej telenovele. Vytušil som, že sa jedná o pokračovanie nejakého filmu, takže nie vždy je lepšie vopred o filme nič nevedieť. Ale jeho prvé tri štvrtiny sú excelentné, krásna príroda Provensálska a jej farebné ladenie musí každého diváka od začiatku pohltiť. Scenár je výborne vystavaný, dôležitý obrat nasleduje až po dômyselnom vybudovaní atmosféry a "boží" zázrak prichádza v tú pravú chvíľu. Zároveň ukazuje, ako to asi môže byť so všetkými podobnými božími zázrakmi vo svete a ako ľahko sa dajú obyčajní ľudia oklamať. Ale na druhej strane, pre dobro veci, prečo nie. Takže teraz si ešte nájsť cestu k tej prvej časti. Mimochodom, nebola náhodou niekedy Emanuelle Beart v priebehu druhej polovice 80tych rokov vyhlásená za najkrajšiu ženu planéty? (29.04.2013)

Drama jako řemen, Manon vyrostla do krásy a její půvab mocně zapůsobí i na Ugolina, bezhlavě se do ní zamiluje a zcela podlehne hlubokému citu. Láska ovšem není na pořadu dne, tou je pomsta za otce. Inu, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.. Závěrečných 17 minut mi bolestně zkroutilo útroby.. Dopis, který zůstal bez odpovědi.. (16.11.2019)

Na rozdíl od amatérů (pejska a kočičky), připravil profík Claude Berri svoji hostinu s nebývalou opulentností a noblesou. Jen jakou spustu chodů nám tu servíruje! Každý si tu najde svoji oblíbenou delikatesu! Máme tu intriky, skály obklopené janovcem metaným, spolehlivě meloucí boží mlýny atd., jako zákusek pak i tanec nahé kozopasky; vše sevírováno dokonalými číšníky (Yves Montand, Daniel Auteuil)... Nicméně jsem tak viděl i něco, co tam bylo jen virtuálně: Manon s oslíkem, nebo spíš k kárkou, jedoucí do hokynářství (stavebniny tam ještě nebyly) pro pytel cementu, dotazujícího se hokynáře: "Tak co Manon, co budeme dneska betonovat", jakoby nevěděl, že oblíbenou činností zdějších vesničanů je betonování pramenů. Ale hned jsme znovu v reálu: Manon vytahuje kameny z jezírka, rukou na ně kydá trochu betonové malty (jak jí to zřejmě naučil její otec "hrbáč", který se ve všem vyznal), vkládá je do pramene a tím jej neprodyšně uzavře. A tak i já tímto uzavírám svoji úvahu nad tímto filmem. Ještě snad morálka filmu: Nikoho nedeklasuj, nešikanuj a nekuj proti němu pikle, protože to může být tvůj synáček. (07.12.2017)

Většina kladů prvního dílu přetrvala, nad tím netřeba vést nářky. Hlavně o hercích to platí do posledního písmenka. Jenže, ono je to tak nějak celé zbytečné. Postavy se zpočátku nikam neposouvají, je v zásadě dlouho dopředu jasné "co, kdy, kdo, jak a proč" a ani děj není z nejzajímavějších. Plyne to jako dlouhý parný den v Provence. Ignoruje se totiž závěr Jeana od Floretty a čeká se až na to "tamta" postava, opět, přijde. Od chvíle kdy učiní svou pomstu je to zase naprosto prvotřídní a bez výhrad, akorát prostě tak nějak navíc. Ovšem tady je na vině spíše Pagnolova předloha. Osobně bych býval raději uvítal jeden tří hodinový perfektní film, než dva velmi dobré stodvacetiminutové, ale... Ale lepší než drátem do oka, že? (25.05.2008)