Réžia:
Claude BerriScenár:
Gérard BrachKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Jean-Claude PetitHrajú:
Yves Montand, Daniel Auteuil, Emmanuelle Béart, Hippolyte Girardot, Margarita Lozano, Ticky Holgado, Elisabeth Depardieu, Jean Bouchaud, Roger Souza (viac)Obsahy(1)
Deset let po tragické smrti Jeana se život v malé vesničce ve francouzské Provence ustálil, má poklidný rytmus a působí idylicky.Farmář César pěstuje květiny a zavlažuje svůj pozemek vodou z pramene, který tenkrát tak nečestně získal. Je bezdětný, a tak domlouvá svému synovci, aby si našel nevěstu. Mladík se jednoho dne v horách zamiluje do tančící Manon, dcery zesnulého Jeana. Zamiluje se, ale netuší, že Manon jako malá viděla, kdo za smrtí jejího otce stál, a že se nyní rozhodla vrahům pomstít... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (144)
Pokračovanie filmu Jean od Floretty je takmer rovnako kvalitné, príbeh pokračuje po smrti hrbáča(G. Depardieu) a hlavnou postavou sa stáva jeho dcéra, inak veľmi pekná. Obidva filmy sa točili naraz, alebo tesne po sebe, takže atmosféra, príbeh i postavy sú rovnako účinné. Hodnotím o hviezdu menej iba z dôvodu, že odišla tak silná postava akou bol pracovitý hrbáč. Inak super, takto sa rozprávajú príbehy...80%. ()
Zločin a ještě horší trest. Na konci minulého dílu jsem si nic nepřála víc, než aby chamtivec Cesar a jeho přiblblý synovec museli do konce svých mizerných životu ty karafiáty pojídat ke každému jídlu, nebo aby se jim do jejich podvodné vodní lázně nastěhoval krokodýl, zkrátka aby nějak zaplatili za to, co (ne)udělali Jeanovi od Floretty. A Boží mlýny se skutečně odbrzdily, ovšem takovým způsobem, že ve zničujícím finále nakonec litovali nejen oni, ale i já je. ()
Filmový diptych Jean od Floretty / Manon od pramene je kinematografickým triumfem po všech stránkách, počínaje podařenými hereckými výkony (fascinující Yves Montand není zdaleka jediný), přes překrásnou kameru snímající kouzelné provensálské exteriéry a pečlivou výpravu, po nádhernou hudbu Jeana - Clauda Petita. Tomu všemu zkušenou rukou vládne režisér Berri, který i scény, jež by snadno mohly sklouznout k lacinému melodramatu, zručně kočíruje velice vkusným způsobem. Druhý díl není zdaleka (zdaleka!) tak předvídatelný, jak by člověk podle některých místních komentářů čekal. Finální pointa možná není neodhadnutelná, ale přesto závěr filmu spolehlivě usadí hluboko do křesla. ()
Jednoduchý príbeh jednoduchých ľudí v peknom prostredí. Trochu to síce pôsobilo telenovelovsky - "som tvoj otec, dedo, dosaďte si", prípadne sa naprávajú hriechy z minulosti. Škoda občasných humorných pasáží, ktoré narúšali dramatické nastavenie. Tá malá bola ale potvora pastierska (sama v horách, v špinavých šatách, ale na tvári make up a dokonale vyfúkané vlasy - fakt vierohodné) - zaujímavé, že výčitky za niekoho sebevraždu nemala žiadne. ()
Madona ve skalách s kozím stádečkem v pokračování, nad kterým se vznáší hrbáčův duch a karafiátová vůně neupřímnosti. Proti Jeanovi je více zdůrazněn prostor, samotné Manon by slušelo ubrat trochu salonní učesanosti, trochu moc (i to minimum) z dramatu je svěřeno smyčcům, význam vědy pro praxi je ovšem nastíněn názorně. Co všechno osud a sousedé nenaloží na bedra nebohých mul ! I přes zbytečně rušivou dívčinu doslovnost hodnotím s gradací příběhu blízko 4* ()
Galéria (34)
Fotka © Radiotelevisione Italiana
Zaujímavosti (4)
- Příběh byl původně vyprávěn ve stejnojmenném filmu z roku 1952, který napsal a režíroval Marcel Pagnol. Jeho počáteční stopáž přesahovala čtyři hodiny a studio ho drasticky zkrátilo. Zklamaný Pagnol předělal svůj scénář do dvou románů, na jejichž kopie o několik let později narazil Claude Berri v hotelovém pokoji. Příběh se mu líbil a rozhodl se jej adaptovat do dvou filmů. (ČSFD)
- Když Manon (Emmanuelle Béart) přijde na hřbitov (v čase cca 8:15), tak jeden z náhrobků spadne, jako kdyby tam byl jen postavený bez ukotvení. (Puxina)
- Aby režisér Claude Berri motivoval Emmanuelle Béart k natočení scény, kde se koupe nahá, sám se svlékl a zaplaval si v řece. (ČSFD)
Reklama