Manon od prameňa

Po vynikajícím prvním díle druhý díl celkem zklamal. Resp. pro vás asi zklamáním nebude, a to za předpokladu, že vám postačí sdostatek záběrů na Manon, kterak s kozičkami skotačí po horách. Hrozí však rychlé vypěstování averze vůči zvonění jejich zvonečků a neustálého mečení, táhnoucího se celým filmem. Celý film se v podstatě nic neděje, akorát se jednou voda zastaví a pak zase pustí. Toť vše. Úplný závěr film dost zvedá, ale holt víc než na tři to nevytáhne... 60% (01.11.2017)

"Já vám na vyšší moc kašlu! Zaplatil jsem, tak tu vodu chci!!"                                                                                           Druhá část filmové balady z podhůří Alp. Lidské vztahy a osudy jsou často zamotanější než si dokážeme představit. Manon je venkovské drama dotažené do konce. Jean od Floretty představil hlavní aktéry, věnoval se vykreslení postav Kohoutka (Ugolína) a jeho strýce Césara, souseda Hrbáče, jeho ženy a dcery Manon. V druhém díle dostává veliký prostor již dospělá Manon, která se toulá se stádem koz po okolí. Právě tu tiše pozpruje a zamiluje si Ugolín. Se stejnou urputností s jakou se snažil zlikvidovat jejího otce nyní bojuje o lásku jeho dcery. I když z mého pohledu je to spíš smutný příběh starého farmáře, který toužil po lásce i po synovi, ale nakonec ho ve svém sobectví zničil. Pozoruhodný příběh ze staré Provance. (21.06.2014)

Miluju spravedlivou pomstu a pokud se do ní pouští krásná žena, tak ji s tím rád pomohu. Takže pojď Manon, ucpeme spolu ten městský pramen, Ugolina za přirození si tedy povoď sama a strejdovi Soubeyranovi pak dáme vědět, co to vlastně hrbatému Jeanovi vyvedl. A když se k tomu čas od času svlékneš a občas se ozve ten skvělý harmonikový motiv, tak já budu spokojen a to rodinné drámo konečně dostane ten správný rozměr. (05.05.2013)

Druhá a závěrečná část velmi povedené adaptace vynikajícího románu Marcela Pagnola Živá voda, kde se především zesiluje rozměr velké antické tragédie. Oidipovský syžet otočený napříč pokoleními, v němž dominuje archetypální motiv mezigenerační pomsty, která má ovšem v konečném vyznění podobu paradoxní a kruté hry Osudu... Silný a hluboký příběh s hlavní hrdinkou, jejíž jméno upomíná k slavné baladě o Manoně, s níž ji pojí i fyzická a duševní krása... Škoda, že takovéhle filmy se dnes již netočí, chodil bych na ně do kina přemýšlet... (02.09.2008)

Většina kladů prvního dílu přetrvala, nad tím netřeba vést nářky. Hlavně o hercích to platí do posledního písmenka. Jenže, ono je to tak nějak celé zbytečné. Postavy se zpočátku nikam neposouvají, je v zásadě dlouho dopředu jasné "co, kdy, kdo, jak a proč" a ani děj není z nejzajímavějších. Plyne to jako dlouhý parný den v Provence. Ignoruje se totiž závěr Jeana od Floretty a čeká se až na to "tamta" postava, opět, přijde. Od chvíle kdy učiní svou pomstu je to zase naprosto prvotřídní a bez výhrad, akorát prostě tak nějak navíc. Ovšem tady je na vině spíše Pagnolova předloha. Osobně bych býval raději uvítal jeden tří hodinový perfektní film, než dva velmi dobré stodvacetiminutové, ale... Ale lepší než drátem do oka, že? (25.05.2008)