Ôsmy deň

75%. Těsné 4*. První hodina je super, má to švih, humor, vše klape jak má, příběh se rozvíjí. Po scéně s výpujčkou autobusu to jde rapidně až překvapivě dolů. Film už dále mnoho nenabízí, jako by se zaseknul na jednom bodě. Je to velká škoda, protože místo gradace přišel pád. Závěr je sice ok, ale těch cca 35 minut předtím je docela zklamání. Během film jsem se, lae od přítelkyně dověděl o lidech s tímto syndromem hodně a film to jenom potvrzoval. Pěkná lekce. (19.11.2010)

Napíšem asi E - Mail, Belgičanovi, Jacovi van Dormaelovi, aby nakrúcal trochu častejšie, a nie raz, trebárs za 5 - 6 rokov, lebo je to veľká škoda, takto mrhať potenciálom, všetky jeho snímky, ktoré som videl, sú maximálne strhujúce, za 5 hviezdičiek, a mám dojem, že dvojica pozoruhodných hercov ( pričom jeden z nich, je hendikepovaný ) - Auteuil s Pascalom Duquenneom, predvádzajú tak prekrásne emocionálne herecké výkony, že pochybujem, že im môže niekto konkurovať v 90. rokoch vo francúzskom filme, réžia Dormaela, je fascinujúca, neuveriteľné, čo dokáže tento človek predostrieť na stôl na poli dvoch filmových hodín, kde sa toho udeje toľko, že by som chcel, aby to ešte neskončilo. Slzné kanáliky mi pracovali na plné obrátky, to sa nestáva často. Zbytočnosť rozvádzať dej snímku, to treba skrátka a jednoducho, vidieť, ale podotýkam, že J-E-D-I-N-E v pôvodnom znení, dabing by zrejme pokazil výsledný dojem !!! (16.06.2016)

Tohle téma, dvojice naprosto psychicky odlišných lidí, kteří se zpočátku vůbec nechápou, je velice atraktivní. Skýtá nepřeberné množství nápadů a v dobrých rukou to musí snad vždy dopadnout dobře. Konec konců tu máme Rain Mana a loňské Intouchables, takže je vidět kvalitativní stránka námětu. Osmý den není vyjímkou! Až na pár scén v druhé polovině filmu, které celý film a pouto mezi ústřední dvojkou trošku degradují svojí nereálností a nadsazeností, je to velmi pěkný, příjemný a lidsky úsměvný film. Hlavně díky parádnímu a velice sympatickému Pascalovi to působí velmi upřímě a skutečně. Moc dobré, a i přes veškeré dění a délku stopáže z toho mám pozitivní pocity a George jsem si přímo zamiloval. Osmý den bůh stvořil George. (30.09.2012)

Film, který zcela prvoplánovitě útočí na city a dělá to nesmírně obratně. Všechny zdejší výtky chápu a přijímám, ale to všechno mi došlo až dlouho dlouho po shlédnutí filmu, který si se mnou dělal, co chtěl, věřil jsem mu od začátku do konce. Já vim, byl sem přecitlivělej puberťák, ale stejně to bylo boží... (26.12.2007)

Víte, jak já mám strašně rád ty staré černobílé romantické komedie, tak se snadno dojmu. Často sice bývají naivní, patetické a někdy až dětinsky hloupé. Ale ono to k nim už tak nějak patří. A proč je vlastně zmiňuju? Protože Osmý den s nimi má mnoho společného - jeho příběh je čitelný, závěr předvídatelný, navíc citové vydírání nastaveno na DEFCON 1, ale člověk se při sledování přesto nemůže ubránit pocitu radosti. U van Dormaelových filmů plně chápu rozptyl hodnocení po celé škále hodnotící stupnice, protože na jeho snad až příliš okatě vykalkulovanou hru (a nejen tu zde, ale i u Mr. Nobodyho a dá se očekávat, že i Tota hrdiny, kterého jsem zatím neměl možnost vidět) nemusí přistoupit každý, ale kdo bez urážky přijme fakt, že režisér se jinými tvůrci víc než jen inspiruje, může si jeho filmy naopak o to víc užívat. Já jsem, jak to tak vypadá, jedním z nich. 85% (18.03.2011)