Maraton

V čase písania tohto príspevku (máj 2005) ide zatiaľ jednoznačne o komerčne najúspešnejší kórejsky film roka 2005 (Update 29.8.2005 - Z prvého miesta komerčne najúspešnejších juhokorejských filmov roka 2005 bol Marathon zosadený ďalším úžasným filmom s názvom Welcome to Dongmakgol, kĺbiacim v sebe poetiku jemenj fantasy a reality). To ale s kvalitami filmu nemá veľa spoločného a zmienenú informáciu berte ako malú pikošku na úvod. Príbeh filmu nie je ani zdaľeka originálny - na odvíjaní osudu autistického chlapca, ktorého záľubou je beh, nám snímka odkrýva klasický príbeh človeka zápasiaceho s určitými indispozíciami, ktoré aj s pomocou okolia nakoniec prekonáva. Podobný motív v rôznych obmenách bol spracovaný veľakrát a pravdepodobne ešte viackrát bude. Napriek tomu ma dokázal film, usadený v žánri melodrámy, do seba spoľahlivo vtiahnúť. Jeho krása spočíva nielen v prenádhernej obrazovej štylizácii, kde doslova každý záber hýri farbami, ale aj v tom, ako nenápadne a s minimom sa dá dosiahnúť maximum v apelácii na city. Úsmevné scény neurážajú prvoplánovaným a ľahko navoditeľným kontrapunktom "sveta nášho vs u človeka trpiaceho autizmom" a rovnako ani citovo nevydierajú (to si uvedomíte hlavne v záverečných titulkoch, kedy tvorcovia úplne bez varovania vytiahnu informáciu, ktorá by u väčšiny filmov západnej produkcie bola prezradená na začiatku ako spoľahlivý nástroj citového vydierania). Emociálna zaangažovanosť síce miestami hrá na dôverne známe struny, ale robí to spôsobom tak jemným a ľahkým, že sa vôbec nebudete chcieť brániť im podľahnúť. Maraton je tak ďalším zástupcom kórejského spoločenstva filmov z veľkým srdcom. (19.05.2005)

Takový korejský Rain man v sportovním obalu s kapkou humoru. Nádherný film ukazující velkou píli a nahlédnutí do světa autistického Cho-wona, který si "jde" za svým snem. Celý příběh nebo spíše děj, je fascinující po všech stránkách. Jednak již zmiňované nahlédnutí do světa autistického člověka, dále si zde můžeme povšimnout různých psychologických point a zápletek. A také jsem se v jistých scénách od srdce zasmál, v což jsem ani nedoufal a byl jsem velice překvapený a tudíž i nadmíru spokojený. (18.01.2014)

Silné drama o autistovi, jenž se díky běhu stává "normálním". Ono to ani neni o jednom člověku, ale spíše o té "nemoci", jak jí cítí nejbližší a jak to cítí okolí. Určitě velmi zajímavý pohled. Film měl i pár humorných pasáží, jako třeba "fart outside" atd. Nedivil bych se, kdyby Seung-u Jo dostal Oskara za svůj výkon, to by však musel Malaton být americkým filmem. 85% (24.02.2010)

Pustil jsem si to čistě jako běžecký film pro motivaci před mým běháním a vyklobala se z toho jedna z top Asií, kterou jsem viděl vůbec. Seung-woo Jo v titulní roli naprosto fenomenální výkon. Ranku Rainmana či Forrest, naprosto srovnatelný, nedělám si srandu. Navíc to mělo tradiční žánrovou nevyhraněností neuvěřitelné koule a do klišoidních sračiček si to několikrát nepokrytě píchlo prstem. Must see, opakuji must see! 10/10 (17.10.2016)

Vytvořit sentimentální sportovní drama o outsiderovi, který nakonec všem vytře zrak a překoná veškerá omezení, to je viditelně pod úroveň současného korejského filmu. Místo toho nabízí poklidně plynoucí příběh, v němž je daleko důležitější komplikovaný vztah ambiciozní matky a syna, který nikdy nedokáže naplnit její očekávání a touhy. Přesto se nakonec dokáže vzepřít hranici, která se mezi nimi vytvořila a otevřít opět cestu ke smíření a porozumění... Maraton zde tudíž hraje roli sportovního výkonu spíše okrajově, daleko více vystupuje jako zástupná metafora dlouhé cesty, která je před oběma hlavními postavami: cesty matky, jež se musí smířit s tím, že její představy ohledně Cho-wona jsou příliš sebestředné a cesta syna, která vede k odpuštění dávných křivd, které mladík postupně začíná ve svém svébytném uvažování chápat. Koneční závod je tak kontemplativní katarzí, která naplňuje daleko více než jakákoliv medaile. (11.09.2013)