Nezabudnuteľné prázdniny

Živé postavy v poměrně živém vyprávění, které má v rukávu hned několik es. V první řadě jsou to herci – proti svému typu obsazený a mrazivě odporný Steve Carell, i nadále spolehlivá a tentokrát solidně zlomená Toni Collette, ulítlá a syna za oko peskující Allison Janney a především Sam Rockwell, který si své scény sprostě krade jen a jen pro sebe. Občas z americké provenience prostě vzejde film, který je nenápadně malý a nápadně milý (Malá Miss Sunshine, Bokovka). Scénáristé Faxon a Rash, kteří si přišli pro Oscara za scénář k hořké komedii Děti moje, tentokrát své popsané stránky z ruky nepustili a natočili poctivý příběh, kterému je těžké něco vytýkat. Když už, tak absenci originality. Příběhů o zakřiknutých puberťácích tu byly mraky. Tomuhle introvertnímu hošanovi je čtrnáct a cestou na prázdniny vyfasoval od máminy nového přítele trojku na stupnici do desíti. Mizerný start léta. Zatímco otčím dál poukazuje na hochovi nedostatky, on si začíná vydupávat svoje místo na zemi. Však to znáte. Za oceánem si na to potrpí. Nevadí. Protože tahle indie komedie je i s těmi „zásadními životními moudry a pravdami“ nesmírně přitažlivá, stejně jako pohodová nálada přerostlého dítěte Rockwella, který tu řídí vodní zábavní park a díky řetězcům neodolatelných hlášek i divákovu bránici!! 80% (25.12.2013)

To raz tak idete pozerať film čisto kvôli AnneSophie a ono sa z neho vyklube príjemne odsýpajúce drama, ktoré by malo svoje uplatnenie dokonca aj bez nej. Môže za to predovšetkým skvelý, famózny a ešte raz skvelý Sam Rockwell ala Owen, jehož postava by bola v reále parťák do pohody na pohladanie. Steve Carell si skúsil aj nie príliš komediálnu rolu nepríjemného otčíma a aj keď mám niekoľké výhrady a celkovo nie je The Way Way Back ničím prevratným, v srdci mi zostáva hrejúci pocit, ktorý mi káže neísť s hodnotením pod štyri solídne hviezdy. (23.12.2013)

Přetéká to opravdu pořádnou dávkou vše možných stereotypů, které jsou pravidlem takového rodinného drama/komedie žánrů, naštěstí to nikdy nepřeklopí do žádného extrému a udržuje si to docela dost civilní nádech. Herecké výkony jsou výborné, ten mladej zahrál tvrdohlavého introverta přirozeně (zažil jsem si tyhle roky též) a Rockwell každé scéně dodává fakt pořádnou nadstavbu, je vtipnej, charismatickej hezky filmu dodává další barvy navíc. Jsem i rád, že v tom vodním parku se strávila tak polovina dění, mám slabost pro koupalka a tu atmosféru, za to jsou plusové body navíc. Nějak nemám co bych vytkl, nicméně na full house je to "pouze" standartní žánrovka, která se však o nic víc nesnaží, i tak se jedná o pestrej a zábavnej kousek, na kterej budu vzpomínat rád. (21.03.2022)

Přesně kvůli takovým filmům se vyplatí občas sáhnout po nezávislé a nízkorozpočtové americké produkci, která často ukrývá větší filmy než se může na první pohled zdát. Na film láká v první řadě parádní herecké obsazení, ze kterého překvapivě vyčnívá Sam Rockwell a scénář zaštítěný jmény Faxona a Rashe. Ačkoliv jejich oskarové Děti moje mě až tolik nenadchly, tohle byl jiný příběh. Příběh ze života, kterým se tak často ohánějí i čeští tvůrci, s dávkou dobře cíleného humoru a závěrem, který hýbe emocemi. "I wish I could stay here forever." (30.12.2013)

Každý nesmělý kluk se jednou zmátoří a stane se z něj chlap. U někoho, třeba u mě, za to může konkrétní životní období, u někoho jedno místo, u někoho holka. A u Duncana za to mohli lidi, kteří v něm viděli víc než vlastní rodina. A když je jedním z těch lidí Sam Rockwell, opět dokazující, že jednou za pár let je schopen svojí přítomností rozbít jakýkoli film, je hotovo a z Way Way Back je najednou silná pocitovka. Ne snad dokonalá, protože dospělácké trable působí v teenagerovských očích nepatřičně a snad až krutě. Ale u příběhu z Water Wizz nejde o to, co se děje, ale jak se to děje. A tím si mě Naxon s Rashem získali na celé čáře. Napsat totiž scénář a poté, co plánovaní režiséři nemohou zaskočit, si ho i sami takhle jistě natočit jako režijní debut, je totiž frajeřina. Nezdá se mi to tak dávno, co jsem se na filmy o sotva rozpoznatelném vnitřním dospívání díval kvůli tomu, abych v nich našel odpovědi. Dnes na ně koukám a mám chuť hlavním hrdinům poradit, jak na to a říct jim, že jednou bude líp. Naštěstí to nejde a každý na to (snad) přijde sám. (17.07.2015)