Láska je láska

Před těmi již téměř dvaceti lety musel být snímek trochu překvapivější, musel mít trochu větší dopad na diváka, ale v dnešní době, kdy alespoň mě přijde jakýkoli vztah mezi stejným pohlavím normální, je to spíš takový film na pohodu o tom, že najít cestu, jak dospět, je možné různými způsoby. Dvěma děvčatům fungoval tenhle. (12.12.2016)

Maloměsto a dvě dívky z nichž každá je naprosto jiná. Jedna se uzavírá do sebe, ve škole se drží stranou, hodně přemýšlí. Možná zoufalý nedostatek kamarádů ji vede k tomu, že si píše deník a právě jemu se svěřuje se svou láskou, která nemá naději dojít naplnění. Každá věta v něm je plná touhy a obdivu.... k NÍ. Na druhé straně dívka, unuděná společností ve které žije, zoufale zabíjející dlouhé večery na večírcích a s klukem ke kterému nic necítí, jen prostě ví, že na rande se chodí a je to cool. Je jedno jestli tu touží dívka po chlapci nebo po dívce. Homosexualita je tu podána bez podbízivosti a lacinosti zvýšit sledovanost filmu. A tak onu obdivovanou, temperamentní a kluky obletovanou holku nešokuje, že se zamilovala do dívky, ale to, že touží být s šedivou myškou, kterou nikdo nepozve na večírek a která nikoho nezajímá. (22.03.2006)

Tam, kde by sa „normálny“ film po prvých 20tich minútach začal rozbiehať, tento po 80tich minútach končí. Lukas Moodysson spolieha na jednoduchosť, úprimnosť a důveryhodnosť emocionálnych situácií. A tiež na obe herečky, ktoré excelujú. V sedemnástich by som sa s tak citlivo zobrazenými teenagerskými problémami stotožnil a film by ma dostal. Dnes som ho zhliadol bez väčšieho emocionálneho výkyvu. Azda len spontánnosť scény bozku v aute (chytro zosilnený soundtrack) ma naozaj potešila. (15.01.2008)

Film ze školního prostředí hraje do not mýmu uvažování o ideálním filmu. Pohádka jak k sobě dvě na první pohled protikladný středoškolačky Elin a Agnes najdou cestu posazený do reality pocitů a jednání ostatních (spolužáci, přátelé, rodiče). Začíná to pěkně nechtěnou oslavou narozenin a končí to odvážným gestem vůči světu. Úžasná realistická kamera, dobře zvolená hudba, příběh, dialogy, vývoj postav vztahů, úžasný herecký výkony. Do tohoto filmu sem se zamiloval. (03.02.2007)

Ja som nikdy nebol veľmi na tieto filmy - európske, artové, klubové, škandinávske, bezútešné, drámy - nemávam z nich dobrý pocit - ale tento som si aj v telke pozrel vždy znovu a znovu a ten burácavý pocit víťazstva a slobody sprevádzaný a vyjadrený jedinou piesňou, na samotnom jeho konci, sa mi navždy zaryl do mozgu. (10.03.2010)