Grandhotel Budapešť

Wes je original hračička u kterýho nikdy nepřestanu obdivovat schopnost vyprávět a rozesmívat obrazem. Ze začátku jsem měl trošku problém spokojeně vegetovat v dalším Wesově specifickým minisvětě, ale s každou přibývající minutou jsem byl s tímhle světem víc a víc spokojenej až se stalo to, co je u Wese už tradicí, nechtělo se mě tuhle hravě absurdní zábavnou genialitku opouštět. (13.03.2014)

Papundeklový svět Andersonovy dětinské fantazie si plácnul se scénářem, který někdo vyhrabal v zapomenutém archivu Alfreda Hitchcocka a já tomuhle bláznovi, jehož filmy se mi líbily a protivily současně, definitivně podlehnul. Byť to nemá opravdu lidské emoce, ale spíše na sílu šroubované záchvěvy, vycházející ze situací, v níž se hrdinové zrovna nacházejí, tahle thrillerová jízda napne jako cokoliv jiného. Výtahová scéna v závěru a následná přestřelka na galerii je něco, co dneska doopravdy umí natočit málokdo. PS: Za takový casting by většina režijních es prodala duši. (17.03.2014)

Cekal jsem teda drobet vic, ale i tak jsem se slusne bavil. Dej je sice docela jednoduchej, je to vlastne takova trochu zahadna komedie, ale diky hravosti Andersona to pusobi desne originalne a zajimave. Navic vizualni styl a hudba jsou vazne skvely. Herecky elity tu je jak nasrano, ale vetsina ma jen stek, ze si jich pomalu ani nevsimnete. Ale tech par hlavnich postav hraje skvele. Vtipu by tu sice mohlo byt vic a neni to nic, u ceho by se clovek valel po zemi, ale i tak dokaze film vykouzlit na tvari usmev prakticky neustale. Takze za me v podstate spokojenost. (15.06.2014)

Na minulé zastávce u Měsíce jsem se začínal bát, že už Wes jede jen na volnoběh. Naštěstí mylně. Tenhle staromil totiž znovu začal stavět vlastní světy a čaruje tak silně, že se nestačím divit. Z kamerově okouzlujících scén (muzeum) přechází do groteskních (Winter Games) a jen pár vteřin po zdánlivě neškodném okamžiku nečekaně zatuhne krev v žilách. A i přes všudypřítomnou optimistickou atmosféru má jeho milované ubytovací zařízení tak silnou nostalgii po starých časech, až u toho několikrát zabolí u srdce. Na nejvyšší hodnocení to kvůli několika dějovým překvapením o malý chlup nestačí, ale to nic nemění na tom, jak zaskočený a fascinovaný zůstávám. Protože pokaždé, když už se zdá, že se tahle rozhrkaná lanovka musí zákonitě zastavit, přijde vítaná známá tvář a jede se dál. (12.01.2015)

Wes už nám pomalu začíná inscenovat sám sebe a tak Grandhotel Budapešť je především nekonečné defilé jeho nezaměnitelného rukopisu, které už se postupně přetavuje do výnosného trademarku. Atrakce střídá atrakci, a tak není čas některé scény a postavy nechat nadechnout a pořádně doznít. Byla to natolik zběsilá jízda po starém dobrém lunaparku, že dá docela zabrat se na film pořádně naladit. Zato se však Wesovi nedá upřít vypravěčský talent a atmosféra předválečné Evropy - navoněné, zásadité a na prahu války vyšinutých maniaků. A zato upřímný dík. Ale příště ať si radši znovu uvede své předešlé filmy, než abych zas za dva roky chodil na v kostce to samé. (18.03.2014)