Dve podoby januára

Pořád jsem čekal, že za celou historkou bude něco víc, nějaký větší podvod nebo msta, cokoliv, ale ona je to jen taková road movie po řeckých, krétských a tureckých turistických lokacích, pravda v retro stylu začátku 60. let, trochu ozvláštněná dost jednoduchou a poměrně prostinkou historkou úprku před (nechtěnou) vraždou a milostným trojúhelníkem, který je však také tak nějak o ničem. Ani Kirsten Dunst mi tu nepřijde moc sexy, jak je pěkně vypapaná a oplácaná. Ale jinak jako turistický průvodce výše zmíněnými zeměmi a jejich památky v roce 1962, proč ne? (15.12.2019)

Příběh vztahového trojuhelníka je adaptací stejnojmenného románu Patricie Highsmith z roku 1964 a odehrává se v Aténách, na Krétě a v Istambulu. Chester MacFarland (Viggo Mortensen) a jeho manželka Colette (Kirsten Dunst) vypadají jako bezstarostní američtí manželé na dovolené v Řecku. V Aténách potkají Rydala Keenera (Oscar Isaac), Američana, který se v Řecku živí jako pokoutný průvodce turistů. Rydal je k MacFarladovým přitahován jejich bohatstvím, Chester mu neveří, ale Colette má Rydala ráda. Chestera v hotelu vyhledá soukromý detektiv a žádá ho, aby zaplatil peníze, které ukradl investorům v pyramidové hře (letadlo, Ponzi scheme), ten ho však nešťastnou náhodou zabije. V hotelu se náhodou objeví Rydal a manželům nabídne, že jim pomůže utéct a zajistit nové pasy, které museli nechat na recepci v hotelu. Název románu i filmu vystihuje, že nikdo není jenom černý nebo jenom bílý. Jednání člověka, jeho tvář, se mění podle okolností. A situace trojice na útěku se stále více komplikuje. Jednak vyšetřováním policie, jednak napjatými vztahy mezi nima třema. Tíživé napětí je budováno postupně, ale myslím, že Hitchcock by tento námět využil lépe. Všichni tři herci jsou dobří, ale režie je zbytečně drží na uzdě. (15.06.2015)

Už samotná pentalogie o talentovaném panu Ripleym nedokáže obhájit tvrzení, že Patricia Highsmith používala ve svých kriminálních románech překvapivé zvraty a originální postupy (respektive toto tvrzení nemá nárok z pohledu moderní doby – její historky v náporu času s nároky na složitost struktury zkrátka neobstojí). Jenomže o tom její romány ani nikdy nebyly. Jednoduchá sjednocující linka (začínáš špatně, tak špatně skončíš) sloužila jako věšák pro studii pochybných charakterů a interakcí mezi nimi. Cynická spisovatelka neodolala a promítla do svých hrdinů představu o moderním člověku (a stavu lidstva obecně), a její zarputilost jí nedovolovala z určeného směru vybočit. Jenomže, co se dobře čte (a chápe), nemusí moc dobře fungovat na plátně. Psychologii postav dost dobře nevykreslíte z pouhých pohledů a chybějící charakterové pozadí způsobí akorát to, že divák není schopen jakékoliv empatie (a tudíž se akce na plátně stává nezáživnou – byť hezky nasnímanou -- road movie do pekla – jaký to paradox). Aminimu se nedá upřít cit pro atmosféru doby a místa, kdy svět byl z části nezmapovanou paletou poskytující možnost útěku a anonymity. To byl v podstatě také hlavní důvod, proč jsem na samotný film velmi těšil. Pokud ovšem rozpohybujete pěkné obrázky a nevdechnete jim život, jste pouze rutinér a tudíž nahraditelný. Velká filmařina se vyznačuje tím, že dokáže oživovat lidskou fantazii – technika je až na druhém místě. Highsmitiny klasické motivy (vztah otce a syna, touha po zakázaném ovoci) se vytrácejí a zůstavají skryty v pozadí (a tak člověk vlastně ani nechápe orginální název “The Two Face of January”, pokud trochu nezapátrá). Forma vítězí nad obsahem a to je v drtivé většině vždy prohra. (07.11.2014)

Necelá hodina filmu moc nenasvědčuje tomu, že by šlo o thriller, a příběh (i když určitě ne nudný) divákovi přijde víceméně nalajnovaný. Ovšem pak přijde zvrat, dostaví se napětí, zbývající půlhodinka už je více než chytlavá a také odpovídá slibovanému žánru. Škoda ovšem toho Chesterova „monologu“ k samotnému závěru, který ten zlepšený dojem z filmu kazí, je dle mého absolutně zbytečný a bez něho by měl film podstatně zlověstnější vyznění. A český název snímku je sice maximálně výstižný (a to dokonce 2x v průběhu projekce), ovšem zároveň nepěkně spoileruje. Za mě to budou lepší 3*. (19.09.2014)

Fascinujúca atmosféra Grécka v čase 60tych rokov doplnená zaujímavým trojuholníkom hlavných postáv unikajúcich pred zákonom. Bolo zaujímavé sledovať vývoj vzájomných vzťahov tejto trojice, hoci vzťah Chestera a Colette mi prišiel dosť odmeraný. Najpozoruhodnejšou postavou celého príbehu bol jednoznačne Rydal, a to či už vo vzťahu ku Colette alebo aj k samotného Chesterovi. Aj keď by som ocenil väčšiu pestrosť dialógov a aj samotný príbeh mohol mať podľa mňa oveľa výraznejšiu atmosféru, pretože základ bol podľa mňa veľmi dobrý. Takže celkovo mám z toho skôr priemerný dojem, aj keď treba uznať, že záver bol vynikajúci, ale ani to už nevytrhlo film z 3-hviezdičkového hodnotenia. (11.09.2014)