Dve podoby januára

Asi takhle. Název filmu, popis a herecká formace může být velké lákadlo a možná vás napadne, že se jedná o další napínavý thriller. Tady vás musím trochu zklamat, protože krom překrásné výpravy, hlavní herecké trojice Dunst/Mortensen/Isaac a řeckého prostředí, Smrt v labyrintu nic zajímavého nenabídne. Slibný start, který později vystřídá ne tolik interesantní sled událostí a konec, po kterém zůstane ticho po pěšině. Čekal jsem o dost více a festivalový překlad Smrt v labyrintu sice odkazuje na jednu scénu, ale má spíš význam v upoutání pozornosti než ve vystihnutí příběhu jako takového. Slabší tři hvězdy. (12.07.2014)

Není to jen hlavní hereckou trojicí, že přihodím o jednu hvězdu navíc, ale i tím, že z nás Hossein Amini nedělá loutky s prázdnou hlavou, ale nechal nám tady prostor pro naší představivost, potažmo i pro naše rozhodování, co se týká našich sympatií k protagonistům. Já jsem se skutečně párkrát ocitla v situaci, kdy jsem byla na rozpacích, zda je mám přijmout, takové jací jsou a mít dokonce mé sympatie a nebo nasadit odsuzující vlnu emocí. Abych řekla pravdu, tak tohle přelévání ambivalentních pocitů mně zůstalo až do konce a toho si cením. I ta málomluvnost všech zúčastněných měla něco do sebe, protože tak zůstalo možná mnohé nevyřčené, ale přesto odhalené. Někdy méně znamená více a tohle známé rčení bych v tomhle případě ráda uplatnila. Posledních pět minut jsem sice musela zamhouřit jedno oko, ale i tak je to film, který stojí za to vidět i když zřejmě brzy zapadne v té změti tisíců dalších thrillerů. 75% (01.10.2014)

Příjemně melancholické drama ze staré dobré Hellady za starých dobrých (i když relativně nedávných) časů, kdy ještě na Akropoli nehlučely sbíječky a myriády turistů, a kdy se v ruinách krétského Knóssu mohl člověk schovat před deštěm, aniž by musel přelézat ploty nebo platit vstupné. A jako bonbónek na závěr ještě pár obrazů ze starého Cařihradu... Možná je to tím, že podobné filmy často nesleduju, ale líbilo se mi to. A nejen ty hezké athénské, kreténské a turecké exteriéry, i staromódní dramatický příběh mi přišel záživný a zaujmul mě, žádný příznak nudy jsem na sobě nezpozoroval, mám pomalé filmy rád. Scénář myslím nadstandardně dobrý, výprava skvělá, hudba taktéž, herci výborní - mladý ctižádostivý hajzlík Isaac i starý bezskrupulózní hajzl Mortensen jsou uvěřitelní a vynikající, uvěřitelná je i husička Kirsten Dunst, jejíž postava věrohodně potvrzuje jisté nelichotivé fámy o blondýnách. Ale povrchní stárnoucí podvodník si k sobě přece nenajde nějakou oduševnělou a charakterní intelektuálku, že. Jen jedno malé "ale": Neříkám, že mě to vyloženě zklamalo, nicméně čekal jsem, že Mortensen potměšile řekne na závěr něco trochu jiného... (22.09.2014)

O tom, že bych mohla ocenit film podle Patricie Highsmith odehrávající se v Řecku v roce 1962 jsem velmi pochybovala. Moje předchozí zkušenost s filmy jako V plném slunci nebo Přízrak lásky s Alainem a Romy nebyla příliš dobrá, natož, že bych zatoužila si přečíst ty předlohy nejlépe v originále. Ale celý můj život provází sympatie k tvářičce Kirsten Dunst, která jak se zdá, je teprve na začátku své kariéry. Přestože už rozdala tolik radosti. Nádherná dusná atmosféra slunného Řecka jakoby inspirovala jen a právě k tomu, abychom sledovali po památkách se líně procházející nezařaditelnou manželskou dvojici z tzv. lepší společnosti. Ona je velmi půvabná v nepatřičných kostýmcích, on velmi tvrdě pracoval jen proto, aby ji zahrnul luxusem, když tu najednou potkají malého podvodníčka... Herecké výkony jsou skvostné, atmosféra odpovídá línému slunnému dni a památky jsou samozřejmě nádherné. Jsem ráda, že jsem Smrti v labyrintu dala šanci. (30.11.2015)

Navštívil jste Knossos? Proč bych tam chodil? Na Krétě jsem se narodil. Helada, země Oidipova, je koukavou, přesto tísnivou kulisou pro solidní detektivní drama, v němž mladík pase po ženě muže, který nápadně připomíná jeho otce. Film celkem úspěšně zaměstnává dvěma typy otázek. První množina souvisí s trojúhelníkem obývaným zajímavými postavami, jejichž profily jsou nedetektivně zajímavé a neurčité (a promiňte, že to prozrazuji, zůstanou takové až do konce). Druhá množina se pojí ke skvělému obsazení resp. tomu, jak se produkci podařilo do tohoto odvážně neokázalého snímku, jako stvořenému k televiznímu promítání po třiadvacáté hodině, naverbovat tak reprezentativní obsazení. Aragorn král Viggo Mortensen je zárukou kvality, Kirsten Dunst ještě spolehlivě svádí nejen hlavního hrdinu, nýbrž i diváky a skvělou práci odvedl i čím dál exponovanější Oscar Isaac. (16.09.2017)