České století
Réžia:
Robert SedláčekScenár:
Pavel KosatíkKamera:
Michal KrejčíHudba:
Michal RatajHrajú:
Marek Daniel, Tereza Hof, Jan Hájek, Barbora Milotová, Petr Vacek, František Němec, David Matásek, Miroslav Táborský, Martin Myšička, Zdeněk Černín, Ján Sedal, Petr Halberstadt, Roman Mrázik (viac)Obsahy(1)
Bod obratu: Charta 77. A nelehká cesta jejího zrodu. Někoho zavřeli? Ne, ale zavřou! Ta slova charakterizují atmosféru doby. Ale cosi v ní, zatím nejistě, nazrává. Odehrává se schůzka, zvláštním způsobem důležitá pro celý další vývoj českého disentu. Na jedné straně dramatik a spisovatel Václav Havel, na druhé Ivan Martin Jirous, zvaný Magor, vedoucí hudební skupiny The Plastic People Of the Universe. Tak trochu setkání dvou světů, stojících na jedné straně barikády. Těžké setkání, které cosi odhaluje a zároveň klade otázky. Jak vlastně dál. Co jsi proti nim od srpna udělal, ptá se Magor Havla. A cosi zasévá. To bylo v březnu a v září přituhuje, probíhá známý a ostudný proces s Plastiky. Odsuzující rozsudek, který vyvolává mnohem více zájmu, než se čekalo, jako by se lidé budili. A vyvolává ještě víc – jasnou potřebu konkrétního, jedinečného činu.
Václav Havel, Pavel Kohout a další disidenti se stávají motorem úvah, které vrcholí v myšlence velké petice všech petic, kterou se lze konkrétně a jednoznačně postavit režimu. Textu, za nějž se mohou postavit všichni, nekomunisté, bývalí komunisté, křesťané, všichni proti vládnoucímu establishmentu a bahnu, které produkuje. Zdá se, že země spí, že Husák dosáhl všeho, co chtěl, ale profesor Hájek, bývalý ministr zahraničí, nachází v kavárně uprostřed Prahy ústřední téma: lidská práva, podepsaná v Helsinkách.
Udělali tu komunisté chybu, za kterou budou platit? Myšlenka se rozbíhá a zraje. Není to jednoduché, názory se různí, tak, jako jsou různí lidé, kteří se jimi prodírají. Profesor Černý, profesor Patočka a další významní intelektuálové tříbí své postoje, jako lidé, jako myslitelé, jako občané. A nakonec ona hromadná petice všech petic uzrává. Vzniká Charta 77. Všem je jasné, že to bude první přímý politický útok na moc a ta se bude bránit. A je jasné i to, že všichni budou odpovědní, jako občané, vědomí si svých práv. To musí fungovat proti strachu z brutální moci. O Vánocích se seberou podpisy – je jich 242. Text odchází do zahraničí a v přidušené Československé republice se cosi nezvratně a definitivně mění. (Česká televize)
(viac)Recenzie (20)
O ničem. Díl kolem mě jen proplul, bez snahy mě zaujmout, nebo nedejbože poučit. Pokud mi měl přiblížit události z naší historie, tak selhal. Kdybych nevěděl o Chartě 77 vůbec nic, z řečeného bych její důležitost nepochopil. A už vůbec bych nepochopil roli Martina Jirouse. Toho scénář vykreslil jako opravdového magora, který by měl se státem problém nejen před listopadem 89, ale i po něm by mohl plynule pokračovat v "protirežimní" činnosti. Mizerně zahrané, mizerně napsané. Snad jen ten Marek Daniel předvedl alespoň průměrný výkon. ()
Najhoršia epizóda celého seriálu, ktorá ani byť nemusela. Vašek Láhev vraj rebel, pritom milionár, ktorý sa osviežoval podobne ako náš Heger už na obed vodkou a cez cigaretovú clonu ho nebolo ani vidieť. Zahraný bol možno aj dobre, to váľanie sa v kúpeľoch a diskusie o politike a umení v rámci osobného voľna, ktoré mal permanentne, to sedí. Ale inak si človek z Charty nevezme nič, v podstate sa ani poriadne nedozvie, o čom bola. ()
Tento díl mě moc nezaujal, přestože je věnován velmi důležitému milníku naší historie. Celé to je takové neslané, nemastné, film nemá ani žádného tahouna, který by táhl děj kupředu a ani Marek Daniel v roli Václava Havla mě zde příliš nezaujal. Myslím si, že z tématu se dalo určitě vytěžit mnohem více a podat tu látku mnohem záživnějším a atraktivnějším způsobem. ()
Za mě to byl podařený díl. Z jednoho z těch temnějších období 20.století. Alternativci všude, underground, Plastici, Havel, Charta. Magora Jirouse podle mě docela vystihli. Charta nebyla nic jiného než to, k čemu se podpisem zavázali v Helsinkách komunisti. Podepsal ji Husák, podepsali ji i další tvrdí normalizátoři, tak proč ji nemohli podepisovat lidé? Další příklad hnusné komunistické zlovůle, ale u těchto "lidí" se není čemu divit. Možná proto mi tenhle díl říká víc než jak to podle hodnocení vidí zdejší kolegové. No ale je-li někdo schopen ohodnotit Majora Zemana jinak než odpadem, pak se nedivím, že tenhle díl bude shazovat. Marek Daniel zde předvedl Havla ještě normálního, v díle potom příšerně přehrává. Moc se mi nezamlouval František Němec v roli profesora Patočky, myslím vizuálně, Patočka byl sešlejší. Ale jinak skvělé, k tomuto dílu mám vztah, protože normalizace je dnes vnímána strašně ideálně a nikdo si neuvědomuje, že to bylo jedno z nejhorších období našich dějin. Proto hodnotím možná lehce neobjektivně pěti hvězdama. ()
Bylo nebylo? Těžko říct, většina těch, co byli u příprav, už nežije. Každopádně ale Charta 77 zasáhla režim na citlivém místě a zuřivá reakce byla dost neadekvátní. Lidé ji museli organizovaně odsuzovat, aniž by si ji mohli přečíst. A tím si režim také nijak nepomohl, i když ve skutečnosti se český národ probudil z letargie až jako jeden z posledních v tzv. socialistickém bloku, když už se tento blok stejně rozpadal, protože se začal hroutit pod vlivem Gorbačovových reforem především Sovětský svaz. Signatáři Charty projevili občanskou odvahu, jakou drtivá většina společností v sobě "objevila" teprve až o 12 let později, kdy už to bylo prakticky bez rizika. A za to si tito disidenti nepochybně zaslouží úctu, i když Charta nikdy nepřerostla v masovější záležitost - Češi zkrátka nejsou Poláci. Kosatík si tentokrát dokázal udržet jakýs takýs odstup od událostí a příliš snad Havla nezidealizoval a jeho roli neúměrně nezveličil. ()
Galéria (17)
Fotka © Česká televize / Zuzana Páchová
Reklama