Vášeň medzi riadkami

Nepsaná kapitola Charlesova. Viktoriánský „valčík“ střídmé vášně a cudné přitažlivosti v éterických krajkách melancholické poetiky. Ralph Fiennes "píše" oslavu jemné, plaché lásky s křehkou vnitřní ohnivostí, kterou čteme mezi řádky, v očích Dickensových. Druhá míza v ohnisku citů, které po špičkách proplétají medailon panenskosti i srdce dvou zamilovaných hrdliček. Virtuozita litery lásky, lásky jako živelné múzy v negližé konzervativní společnosti. Láska zachycena perem v řádcích nepatrných, poskládaná do hloubi vizuální malby. City útulně schoulené v soukromých salóncích toužebně opatrné rozkoše, vepsané tučným písmem do nitra obou milenců. Charisma Ralpha Fiennese se klene v minimalistických dotecích, plane v estetické komornosti každého záběru, čeří okamžiky mlčenlivých akordů emocí. Emocí, které se snášejí v paláci diskrétní niternosti. Medikament času vzpomínek zasutých za štítem stojatých vod konvencí. Pozemský ráj skutečných citů, které nepotřebují velká slova, jsou zapečetěným tajemstvím tlukotu decentních prožitků. Každý má právo milovat a být milován, a to v jakékoliv době, bez ohledu na věk a společenské postavení. Vášeň, na první pohled neviditelná, o to s přibývajícími řádky, intenzivněji prožitá. (30.05.2014)

"Toto je příběh o zármutku. Toto je příběh o žalu. O lásce odmítané, lásce obnovené, která přežije navždy..." Drama, jež pro svoji ponurost, líné tempo, city a jejich vyobrazení, není pro každého. Příběh se opírá o význam Charlese Dickense, ale hlavní postavu v tomto filmu zabírá žena, které se skvěle zhostila Felicity, a jež vyčnívá nade všemi, jakož i nad dějovou stavbou. (28.05.2015)

Ono leccos je tu pečlivě ukryté mezi řádky. A divák nemá moc chuť se tím prokousávat. Tohle milostné drama je nakonec poměrně klasickým životopisným filmem, kterak mimomanželský vztah Charlese Dickense potíže přinášel, a přiznejme si, na téhle neemoční a nenapínavé látce si herecký chameleon Ralph Fiennes na režisérské stoličce lehce zuby vylámal. Řemeslně i herecky zvládnuté, coby celek nijaké. Dietní tři hvězdy!! (14.04.2015)

Už dlouho jsem neviděl film, který skončil tak rozporuplným hodnocením diváků, emoce pokryly celou škálu od nadšení po zlost. Sám jsem spíše v prvním klubu - už dlouho jsem neviděl tak klasicky krásnou, komorní kameru, kostýmy i scénografii, které dohromady tvoří takřka dokonalou atmosféru raně viktoriánské Anglie. Hercům lze taky sotva něco vytknout - kromě vynikajícího Fiennese, Jonesové a Scott-Thomasové musím vypíchnout Joannu Scanianovou v dojemné roli Dickensovy manželky, která pokorně snáší veřejné ponížení. Film mě ale celkově nedostal tak, jak by měl - a bude to zřejmě vina scénáře, který nějakým zázrakem udělal z úrodné látky vleklou, unylou podívanou. Ve filmu je hned několik silných okamžiků a organicky se vyvíjejících vztahů, které se bohužel často utopí v nejasném a neohrabaně konstruovaném ději. Fiennes každopádně ukázal, že režírovat umí - pokud jednou natočí stejně řemeslně povedený film s lepším scénářem, budu kvičet radostí jako Oliver Twist nad miskou čočkové polévky. (07.09.2015)

Fiennes se zřejmě záměrně omezil na dynamiku výrazu odpovídající viktoriánské Anglii. Práce je to precizní, všechna čest. Ale stejně si myslím, že Umělec (napadá mě Forman) by emoce v příběhu obsažené dokázal "přeložit" do jazyka, který by i dnes strhl každého ne zcela citově vylízaného diváka. Fiennes nedokázal dotlačit scénáristu k hutnějšímu výsledku; vnímám to jako projev nedostatečné zkušenosti. Ale držím palce pro další pokusy, je mi sympatické, když se někdo pokouší o cosi kultivovaného! (06.03.2015)