Vášeň medzi riadkami

Taká britská sucharina! Pritom námetovo to podľa mňa nebolo vôbec zlé a za normálnych okolností to mohla byť zaujímavá téma na film. No to by sa toho musel chopiť asi niekto, kto by dokázal vytvoriť niečo oveľa epickejšie a hlavne upraviť spád filmu, aby to nepôsobilo ako monotónne divadlo, pri ktorom sa človeku zívalo v pravidelných intervaloch. Ale nech nie som len kritický, tak pochválim aspoň kostýmy, no a ako inak aj Felicity Jones. Inak to však bola jedna nekonečná nuda, pri ktorej akýkoľvek zlom v deji vyznel ako hotová spása. (22.07.2014)

Klasická dobovka, příběh jak se starej ženatej zamiluje do mladý hezký, scénář žádná závrať, Ralph Fiennes dělá z Dickense uslintanýho chlípníka, což je celkem cool, nikdo se nesvlíkne, vzrůšo neni, ale hodně se brečí. Na film se nicméně dá 111 minut koukat jako u vytržení díky neuvěřitelný výpravě a výjevům co znám jen z realistickejch obrazů, kostýmům, že by se v nich člověk chtěl rochnit a kameře, protože ne vždycky se stane že co záběr, to obraz jak od Courbeta. Zarámovat a vystavit v obejváku, kámo. (06.04.2014)

"Toto je příběh o zármutku. Toto je příběh o žalu. O lásce odmítané, lásce obnovené, která přežije navždy..." Drama, jež pro svoji ponurost, líné tempo, city a jejich vyobrazení, není pro každého. Příběh se opírá o význam Charlese Dickense, ale hlavní postavu v tomto filmu zabírá žena, které se skvěle zhostila Felicity, a jež vyčnívá nade všemi, jakož i nad dějovou stavbou. (28.05.2015)

Konvenční romance o nekonvenčním vztahu slavného literáta. Je tu pár výborných herců, dobové kostýmy a výprava i pěkná kamera a hudba, ale ta vášeň je skrytá fakt mistrovsky, snad jsem ji ani nezpozoroval. Vyšla aspoň sázka na Felicity Jonesovou, která vlastně působila přesvědčivěji než samotný režisér. (15.03.2019)

Nepsaná kapitola Charlesova. Viktoriánský „valčík“ střídmé vášně a cudné přitažlivosti v éterických krajkách melancholické poetiky. Ralph Fiennes "píše" oslavu jemné, plaché lásky s křehkou vnitřní ohnivostí, kterou čteme mezi řádky, v očích Dickensových. Druhá míza v ohnisku citů, které po špičkách proplétají medailon panenskosti i srdce dvou zamilovaných hrdliček. Virtuozita litery lásky, lásky jako živelné múzy v negližé konzervativní společnosti. Láska zachycena perem v řádcích nepatrných, poskládaná do hloubi vizuální malby. City útulně schoulené v soukromých salóncích toužebně opatrné rozkoše, vepsané tučným písmem do nitra obou milenců. Charisma Ralpha Fiennese se klene v minimalistických dotecích, plane v estetické komornosti každého záběru, čeří okamžiky mlčenlivých akordů emocí. Emocí, které se snášejí v paláci diskrétní niternosti. Medikament času vzpomínek zasutých za štítem stojatých vod konvencí. Pozemský ráj skutečných citů, které nepotřebují velká slova, jsou zapečetěným tajemstvím tlukotu decentních prožitků. Každý má právo milovat a být milován, a to v jakékoliv době, bez ohledu na věk a společenské postavení. Vášeň, na první pohled neviditelná, o to s přibývajícími řádky, intenzivněji prožitá. (30.05.2014)