Pád

„Man fucks woman. Man subject. Woman object. That’s fine for you. Woman fucks man. Woman subject. Man object. That’s not so comfortable for you, is it.“ Britská sestra Sagy Norén se ocitá ve světě mužů, kteří milují ženy… jenomže velmi nezdravým způsobem. Komplexní ženské postavy nejsou ve filmech ani seriálech, zvlášť těch kriminálních, stále něčím tak standardním, abych z The Fall nebyl nadšen už jen kvůli Stelle Gibson. Způsob, jakým si Gillian Anderson při modelování výjimečně inteligentní profesionálky s analytickou myslí a pevnými morálními zásadami dává záležet na každém nonverbálním sdělení, je fascinující. Díky mnohovýznamovosti jejích zdánlivě netečných pohledů nám Stella přes její chladnost není lhostejná. Současně ale nikdy neprojeví tolik empatie, aby zcela negovala paralely mezi ní a Paulem, na nichž je založena dynamika vyprávění. Oba dva nacházejí uspokojení v bezchybně odvedené práci, oba dva jsou až fanaticky oddáni určitému poslání, oba dva jsou predátoři (ačkoli závěr první série naznačuje, že z jednoho z nich by se příště mohla stát kořist). K hledání podobností mezi nepolapitelným vrahem a dobrým detektivem jsme kromě dialogů o zdvojených osobnostech vedeni paralelní montáží jeho a jejích úkonů, prováděných se stejnou precizností a možná i z podobných psychických pohnutek (vypořádávání se s minulostí). Vytváření tematických, motivických i kompozičních pojítek mezi liniemi Stelly a Paula, v jejichž pozadí stojí zásadní otázka „KDY se konečně střenou?“, přispívá k mrazivému pocitu, že vrah je minimálně implicitně neustále přítomen. Toto nepolevující zlé tušení, namísto vyloženě hororových scén (jako v Lutherovi) je hlavní pojistkou proti ochabnutí divácké pozornosti. Postavy totiž rozhodně tráví víc času rozebíráním svých chyb než zdárným řešením situací a radost z většiny posunů ve vyšetřování je navíc kalena prostřihy na další páchaný zločin. Jeden krok vpřed, dva vzad. Podrobněji zde. 90% (10.01.2015)

Není nad to, když Vás zničehonic překvapí kriminálka z prostředí, které není úplně klasické a stylem, který pro kriminálku není úplně typický. Gillian Anderson jakožto vyšetřovatelka byla rozhodně v rámci těch neobvyklých, čímž mi udělala velkou radost. Každopádně nejzajímavější na celé téhle dvousériové jednohubce je to, že Vám z jedné strany představuje vyšetřovatele v čele s Gillian a na straně druhé Vám psychologicky rozebírá pachatele, o kterém vlastně víte hned od prvních sekund. A mimochodem…Jamie Dornan předvádí naprosto perfektní výkon. To se v seriálech opravdu jen tak nevidí. (24.06.2015)

Zatím ****, když bude 2. série tak dobrá jako první, klidně zvýším. Stella is perfect... // 2. série není tak dobrá, Gillian je sexy v každém záběru, je tam několik pozoruhodných momentů, ale to nestačí, dost často se Cubbit pouští do krkolomností. Stále je to ale nadprůměr. Jsem zvědavá na 3. řadu. (14.06.2013)

Vynikající kriminálka, která navzdory (nebo spíš díky) poctivé snaze o realismus, chladné atmosféře a pomalému tempu zaujme víc než leckterá vypulírovaná a přechytralá audiovizuální zběsilost. A Gillian Anderson sice začíná podezřele připomínat Kateřinu Brožovou, jinak je ale naprosto skvělá a její Stella vyvolává respekt, u slabších jedincǔ možná i strach. (15.07.2013)

Opravdu skvěle prokreslené a zahrané charaktery. Vyšetřovatelka, pachatel, i ta malá mrška Katie, té by člověk nejraději dal po držce, jak věrohodně jeji postavu otravné a sebevědomé puberťačky Aisling Franciosi zpodobnila. Stejně tak jsem věřila i Spectorově ženě Sally její nevědomost a naivitu. Přesto, že každý díl této kriminální podívané plyne v pomalých, až natahovaných záběrech, v těch dlouhých pasážích beze slov panovalo stejné napětí, jako v rozhovorech hlavních postav. To vše mi nedovolovalo odtrhnout oči od obrazovky a netrpělivě jsem očekávala díly další. (01.01.2015)