Topiaci sa stebla chytá

Tento film sa trochu vyčleňuje z filmografie Louisa de Funesa a zaujíma osobité postavenie z dôvodu réžie snímku Robertem Dhérym, ktorý obdivoval klasickú komiku hercov z nemého filmu a preto i vo svojom filme kládol dôraz hlavne na vtipné obrazové spracovanie (napr. scéna v kostole) na úkor vtipných dialógov. L. de Funesa však máme prevažne zafixovaného ako hlavného hrdinu, ktorý svojím hereckým poňatím vyvoláva salvy smiechu, no v tomto snímku musel trocha ustúpiť, aby boli naplnené predstavy tvorcu filmu. Moje hodnotenie je nižšie z dôvodu, že tento film som uvidel až po veľkom počte zhliadnutí Funesa v iných postavách (série Fantomas a Žandár) a preto za tri i napriek tomu, že som sa celkom slušne zabavil. (07.09.2007)

I pro mě je to jedna z těch méně zdařilých Funèsovek. Louis de Funès mi v rolích továrníků nesedí tolik, jako třeba v rolích policistů (chcete-li, četníků ;-) nebo na opačné straně zlodějíčků (Smolař) atd. Tam má totiž vždy někoho nad sebou, kdo ho usměrňuje a komu se musí zodpovídat. Jakmile v jeho okolí nikdo takový není, jeho humor - zpravidla založený na pozici "kropiče" a "kropeného", jak to bylo krásně řečeno v dokumentu Louis de Funès aneb umění rozesmát - nefunguje naplno. Pouho pouhé bláznivé kreace, jaké vidíme zde, nestačí. (05.07.2009)

Dva největší kamarádi: Louis de Funés a Michel Galabru spolu sice začali u Četníků, ale později se v jednotlivých filmech už tak často nesetkávají a možná je to škoda jelikož, když jsou oba v jednom filmu dává mu to takové osobní kouzlo. Nejznámější samostatný film s těmito dvěma legendami je zřejmě zrovna tento, nezapomenutelný, vizuálními efekty nabitý film, kde se Louis de Funés zhostil role zbrklého, pohromu nosícího podnikatele. Záplava pohrom přitom na celém příběhu staví a nutno uznat, že je to zábava od začátku až do konce. --- Tohle je Plaváček, ne? - Jo to je prototyp právě jsem ho teďkon vylepšil (20.01.2007)

Jeden z nejlepších Funesových filmů!! Skvělá oddechová zábáva se spoustou skvělých vtipů a skvělým Funesem, který zde podle mě podává životní výkon. k tomu skvělý Michel Galabru, který je Funesovi rovnoceným komickým partnerem. Tihle dva mě spolehlivě bavili celý film a já se musím přiznat, že jsem se dlouho takhle nenasmál!! (06.12.2009)

Zajímalo by mě, kam ta nezbedná Ústřední půjčovna filmů chodila na české názvy francouzských komedií, když i některé původní jsou dost bizarní (u nás neuvedeno např.: Nestrkejte dědečka do kaktusů, Ježíšek je neřád nebo Neplač s plnými ústy). No nic. Tonoucí je Louisovo poslední setkání s partou Roberta Dhéryho, z níž před lety vzešel. A je to už setkání dvou různých světů. Tehdy značně vyhraněná postava běsnícího podnikatele je příliš dominantní na to, aby se divácká pozornost dala dělit mezi víc komiků. Obligátní role krotkých trpitelů Funésovy nátury ale Dhéryovci hrát nemohli, takže mají přece jen víc prostoru, než bylo zvykem. A já si myslím, že to není to pravé ořechové. Ale za tu smršť gagů (scéna s výstupem na maják a rozšlapanými dorty mě vždycky sejme) 70% (06.05.2003)