To dievča musíš milovať

Kdepak, nemůžu to režiséru Bogdanovichovi udělat a hvězdičky tentokrát nenadělím. Byl bych příliš skoupý a Bogdanovich je u mě zapsaný jako režisér výborných společenských dramat, jako bylo Poslední představení nebo Papírový měsíc. Tentokrát jsem ale už po pár minutách cítil, že to skřípe. Natočit konverzační film, kde jsou odbyté dialogy, to je cesta do pekel. Obsazení Owena Wilsona je v mých očích v podstatě diagnóza, protože s filmy, kde získá výraznější part, se pravidelně míjím. Nevím, jestli je to tím, že má smůlu na role, nebo je mi tak protivný jeho kukuč ňoumy, ale chemie mezi mnou a jím prostě není. Zhlédl jsem bez zájmu polovinu snímku a uvědomil si, že mi s největší pravděpodobností nedá druhá půle víc než ta první, a s klidným svědomím jsem se dokoukání vzdal. Tuhle komedii považuju za typický případ snímku, který ve mě vyvolává pocit bezradnosti všech zúčastněných, kteří se podíleli na natáčení. Jak už tady v nějakém komentáři padlo, asi nejzajímavější je změna účesu Jennifer Aniston, kterou jsem v prvním momentě ani nepoznal. Je to od Friends poprvé, kdy jsem cítil, že se od Rachel odpoutala i vizáží. (08.12.2016)

Komedie plná nečekaně náhodných setkání a prohazování vztahů nemá jiný cíl, než pobavit. A vcelku jí to jde, i když nevytváří nijak silné souznění s postavami. Zamotaná, dobře však pochopitelná, spletenice vzájemných nevěr a využívání situace má ale vtip. A tak bez obav z újmy na zdraví můžeme sledovat, jak jedna dobrosrdečná a naviní šlapka ke štěstí přišla. Z postav vyčnívá ještě s očividnou chutí zahraná sobecká psycholožka, co se s ničím nemaže, v roztomilém pojetí Jennifer Aniston. Snímek je dost ukecaný a chvílemi mi připomínal nějakého lehkomyslnějšího W. Allena. Závěru chybí větší bomba, ale co už. SHRNUTÍ: Když ti náhoda hraje do karet, může i šlapka uspět na Broadway. A nemusí to být vždcky jen na chodníku. (08.07.2022)

Ne nadarmo si komedie pohrává jen s pár hlavními herci jako s loutkami v divadelním představení. Souhra nových a "starých" hereckých talentů byla zajímavá, stejně jako minirolička Quentina Tarantina. Docela mě zaujala Imogen Poots v hlavní roli, která vystřídala hned plejádu emocí v obličeji a měla docela zajímavý hlas. Červený puntík za snahu dostává také citát Audrey Hepburn a zmínka o Breakfast at Tiffany´s. Trefně se říká, že všechny průsery se na člověka se jednou provalí. Nutno ještě podotknout, že Jennifer Aniston svou roli zvládla skvěle a perfektně mě s tím pobavila :-). (06.05.2015)

Filmové návraty, kterých se dopouštím, mě ne vždycky potěší. To je případ i tohoto snímku, jež v mezičase dokonce změnil i svůj název, protože já jsem ho viděl ještě jako Broadway Therapy, a tehdy mi přišel vtipný. Dnes mě dokázaly pobavit jen štěky Michaela Shannona a Quentina Tarantina, ale jinak u mě tato konverzační komedie hanebně selhala. Já přitom tento žánr můžu, film Oscar (1991) jsem si oblíbil přímo nekriticky, a právě ve srovnání s ním jsem si uvědomil, že mě zdejší vtipné situace vůbec nebaví, postava, kterou hrála Jennifer Anniston byla sice přeafektovaná, otravná, ale ne zábavná a ve finále jsem se musel dost přemlouvat, abych z původního lehkého nadprůměru neodebral rovnou dvě hvězdičky. / Poučení: Neplivej na prostitutky, jejich práce není lehká a nikdy nevíš... (14.06.2022)

Tady se nám Peter Bogdanovich snažil až moc čarovat a proplétat děje, že se krapítek přepočítal. Hrůza hrůzoucí!!! S komedií toho nemá moc společného. Je škoda nevyužitého hereckého potenciálu, které pod svá křídla celý štáb dostal. Po dlouhé době mě velice zklamala Aniston, které fandím. Všechno špatně! 30% (27.09.2015)