Tiesňová linka

Extrémně nenáročný thriller, který nenabízí nic, co už bychom v jiných filmech neviděli. Jeden šílený psychopat, unesená oběť a hrdinka, která se ji snaží najít. Přesto jsem si The Call užil - herci do svých rolí sednou a Brad Anderson umí v jednotlivých scénách vyvolat napětí, ačkoli divák stejně tuší, jak nakonec všechno dopadne. Film tedy rozhodně není ničím výjimečný, ale smilovat se jednou za čas nad obyčejnou napínavou thrillerovou jednohubkou a bez rýpavých výtek si ji užít ... proč ne. Fakt, že Anderson, který začínal s vynikajícím nezávislým hororem Session 9, nakonec skončil u takovéhle klasické hollywoodské komerce, je ale objektivně trochu smutný. (07.06.2013)

Andersonův thriller lze připodobnit k situaci, kdy rozjetí z kopce vjedete na lyžích na nezamrzlé jezero - chvíli po něm ladně pojedete jako by voda byla sněhová pokrývka (první dvě adrenalinové třetiny, které svým tempem nenechávají čas přemýšlet nad hloubkami scénáristických děr), načež ztratíte rychlost a fyzikální zákony vás začnou stahovat pod hladinu (pitomý zbytek, kdy operátorka zapomněla na slova jako odpovědnost, bezpečnost, či profesionalita a autoři na příběhovou střízlivost, jenž by vyvrcholení slušela mnohem víc). Nutno napsat, že operátorka Jordan je u amerického ekvivalentu naší 112 úžasně flexibilní a kdybych snad někdy volal kvůli výsledkům kriketu a omylem se dovolal k ní, ona by mi je určitě řekla.. K afru její představitelky mám jen to, že kdyby přišla do kadeřnictví společně s Bobby Farrellem z Boney M, už žádný jiný zákazník by se tam nevlezl a sušáky na hlavu by musely mít průměr pivovarnického sudu.. (23.10.2013)

Výbornej krimi thriller, ve kterém se Cellular potkává s Maniakem. Hlavně ke konci je pak vidět, že si Anderson prošel ještě tvrdší filmařinou, což z mého pohledu není vůbec na škodu, ba naopak, ještě klidně mohl závěr okořenit nějakou torture scénou, ke které se tak krásně schylovalo. Příjemné překvápko. Kdyby to nebylo jednodušší, tak dám klidně plnej. 85% (11.06.2013)

O filmu jsem slýchával samou chválu, takže se nemohlo stát, že by mé pozornosti unikl. Úvodních 10 minut a závěrečných 15 minut do svého hodnocení odmítám počítat. Chápu, že nějaký úvod to mít zkrátka muselo. Trošku mě mrzí, že byl tak neuvěřitelně nudný, ale vem to čert. Pro závěr mám taky pár slov. Je jich přesně šest. Co to do prdele mělo být? Lhal jsem, mám jich mnohem víc. Nevím, zda panu scénáristovi Richardovi D'Ovidiovi přišel vzhledem k předcházejícím minutám jako adekvátní a důstojné zakončení filmu. Mně, jako divákovi, ani vzdáleně. Ovšem to mezi úvodem a závěrem je něco neskutečného. Ano, je tam pár nelogických ,,detailů"(zdůrazňuji uvozovky). Sakra, zase jsem lhal. Ono jich není pár a nejsou to žádné detaily, a to ani detaily se zdůrazněnými uvozovkami. Jsou to obrovské chyby a je jich tam obrovská hromada. Je tu ovšem jedno velmi velké ALE. Veškeré nelogičnosti mi s velkým klidem kompenzuje naprosto nečekaný přísun napětí, vytvořeného symbiózou úžasného herectví a dechberoucího basového soundtracku, jehož tóny mi budou v hlavně doznívat až dlouho do noci. 4* (13.07.2013)

Byl jsem si naprosto jistý, že nic nemůže být otřesnější, než účes Halle Berry ála špatně sestříhaná ovce. To jsem ovšem netušil, jakou závěrečnou třetinu si pro mě připraví svěřenci Brada Andersona. Holt ne každý mančaft má na to, aby za sebe nechal hrát Boba s Bobkem a stejně vyhrál. Tohle ať si dělají Kanaďani, jinak bývá zvykem dohrát zápas tak, aby to mělo hlavu a patu, ne abych z toho měl pocit, že si na trenéra začal hrát Brouk Pytlík. (01.06.2015)