Nepřítel

Tak už chápu, proč v Malströmu ryba (či spíš posloupnost ryb) vypráví "velmi starý příběh". Takže Malström je o tom, jak to mají holky a Enemy o tom, jak to mají kluci? Pak se nemůžeme divit, že naše (totiž západní) civilizace vymírá. Těhotenství, sexuální a partnerské vztahy i vlastní identita jako problém, ano hrozba. Podstatná je samota a dezorientace. On v Enemy i ona v Malströmu jsou duševně narušeni právě do té míry, do jaké jsou osamocenými individualizovanými členy civilizace v jejím současném stupni. Není na nich nic nenormálního či nemorálního, slova "duševní narušení" berte striktně jen v jeich základním významu, ostatně jedním (dobře zdůvodnitelným) pólem interpretačního rozpětí Enemy je, že celý ten film je něčím snem (viz Traffic). Vír v moři plném ryb i pavoučí síť jsou něčím, v čem uvízneš a už tě to nepustí, podstatně centrovány tím, co tě pohltí. Na Enemy je mj. krásné jednak konfůzní vyprávění, jednak to, že i když si ho znovu nepustíte a nic nepochopíte, ocitáte se v lůně vnitřní krize vysoce civilizovaného anonymního individua, přičemž interpretace "jak to teda bylo" nemá vliv na to, co si z toho který divák vezme. (Málokdy jsem při čtení čsfd komentářů k nějakému interpretačně náročnému kousku tak bohatě odměněn rozličnými interpretacemi, z nichž žádná není k zahození, včetně Chezush v diskusi.) Např. aspekt, který já tam především vidím (fatální krize dezorientovaného individua v naší civilizaci) je v opozici ke klasicky psychoanalytickému výkladu stejně málo, jako jsou příslušné segmenty skutečnosti k sobě. Omezíme-li se však tématicky na komplex naznačený jednoznačným spojením izolovaného záběru na nahou těhotnou Helenu v ložnici v samém úvodu filmu s "tamtím" pohledem do ložnice v samém konci, můžeme považovat jména obou partnerek (která zazní až ke konci, zatímco jména jejich mužských protějšků slýcháme neustále) za návodná - jména Marie a Helena excelentně představují protichůdné extrémy mužsky definovaného archetypu ženy a takto utvářejí jeho komplementaritu. (Přidělením těchto jmen jejich nositelkám opačně, než by bylo lze očekávat, se autor vyhnul nemístnému zjednodušení - z hlediska hrdinova komplexu nelze počítat s tím, že tato žena je nějaká a tato zase jiná, což po přečtení komentářů nemusím nijak zvlášť dokazovat.) Co znamená Adam ve vztahu k ženě, netřeba připomínat - proti němu lze postavit "vzdorujícího" sv. Antonína i s jeho vidinami. Ale to jen tak na okraj. Budu se muset znovu podívat i na ten Malström a - jiných Vileneuvových filmů krom jednoho kraťase dosud nevidše - začínám mít pocit, jako by jeho dosavadní tvorba byla (tématicky) jen přípravnou průzkumnou prací pro něco opravdu velkého. (13.06.2016)

Jak jednoduché. Stačí se kouknout na 25 minutové video na youtube, které vám vysvětlí celý film a vy pochopíte, že to žádná Lynchárna není, a že ono to všechno vážně do sebe zapadá. Ale zabrat to dá. Každopádně: Parádní hutná atmosféra, božsky natočeno a ve svém minimalizmu maximálně působivý soundtrack. V podstatě takový Stud Tylera Durdena. 8/10 (27.05.2014)

Enemy patrí podľa mňa ku skutočnej filmovej špičke, kde po dopozeraní, človek pochopiť, čo sa vlastne stalo a čo to vlastne videl. A čím viac nad filmom premýšľa, tým viac v ňom objavuje. Rozhodne ide o dielko pre trošku náročnejších divákov, no je to vizuálne silné, strhujúce, nápadité a absolútne fantasticky natočené a zahrané. (03.08.2015)

Od úvodných sekvencií filmu, kde sa so železnou pravidelnosťou opakujú nudné scény z Adamovho života je zrejmé, že príde k zásadnému obratu v jeho živote. Vyložiť si ďalší dej vyžaduje divákovú pozornosť a poskytuje viacero možností. Nie je to film jednoduchý, v každom prípade je zaujímavé sledovať ako sa hlavná postava zaplieta do vlastných pavúčich sietí... Jake Gyllenhaal nezlezie z plátna a nielen kvoli dvojúlohe a vcelku uveriteľným sposobom vytvoril postavu muža s chaosom v duši. (26.04.2014)

Je to dosť dobrý umelecky ladený mysteriózny psychologický thriller. Má celkom dobrý príbeh o univerzitnom profesorovi, ktorý žije úplne stereotypným životom, ale všetko sa zmení, keď si v jednom filme všimne komparzistu, ktorý vyzerá presne ako on. Preto sa ho rozhodne vyhľadať a čoskoro si uvedomuje, že nemajú spoločný len vzhľad, ale sú takmer úplne totožní a to jeho život začne radikálne ovplyvňovať. Spracovanie sa mi páči, síce som vzhľadom na pomerne obyčajne znejúcu zápletku pôvodne očakával skôr štandardnejšie prevedenie, o čom ma presvedčila aj pomerne obyčajná úvodná tretina, no následne je už jasné, že tvorcovia to predsa len pojali výrazne inak, čo ale rozhodne nie je problém, práve naopak, tieto netradičné filmy, v ktorých nie je všetko tak, ako vyzerá mám rád. Síce to na prvý pohľad dejovo pôsobí trochu chudobnejšie, keďže tých hlavných motívov je tu vlastne len pár, ale napriek tomu je to až prekvapivo zaujímavo spracované, hlavne ten samotný vzťah dvoch takmer rovnakých mužov, rozhodne aj dosť inteligentné, pričom sa musím priznať, že si nie som istý, či som všetko správne pochopil, hlavne ten symbol pavúka, ktorý sa tu opakuje v rôznych verziách a navyše to má aj výbornú atmosféru, aj v zdanlivo úplne obyčajných sekvenciách z toho cítiť taký pocit úzkosti. A pochváliť musím aj úplný záver, to ma prekvapilo. S hereckým obsadením som nadmieru spokojný, Jake Gyllenhaal ma hlavne v poslednej dobe dosť baví a nesklamal ani tentoraz a k tomu ešte sympatické ženské duo Mélanie Laurent a Sarah Gadon. A okrem nich tu už nikto nemá viac priestoru. Réžia a technická stránka sú výborné, Denis Villeneuve je nepochybne veľmi talentovaný, ideálny vizuál, veľmi dobrá atmosféra, ale aj to celkové prevedenie, tu mu nemám čo vytknúť. Síce v tejto kategórii mám radšej viacero iných filmov, tu mi tá hlavná zápletka predsa len nepríde až tak veľmi atraktívna, ale inak môžem len chváliť, zaujímavý film, ktorý si ešte určite pozriem. 75% (10.05.2014)