Nepřítel

Racionální vysvětlní možná existuje, možná že ne, a možná je to taky úplně jedno. Villeneuve je samozřejmě super řemeslník, ale umělce v něm minimálně v tomhle případě nevidím - na to jsem se místy pořád moc nudil a rozplétání (nebo předení) motivačních pavučin mi nepřišlo zdaleka tak vtahující a podnětné jako u vrcholného Lynche (jehož taky úplně neobdivuji, ale umělec je to s velkým U). Škoda, že podobné slabiny doprovází všechny filmy Villeneuva, jinak samy o sobě zajímavé a místy i stylové. 70 (10.02.2017)

Bezprostředně po projekci jsem byl jednoznačně zklamaný. Na rozdíl od jiných filmů s neuspokojivým, nejasným závěrem však ve mně Enemy vyvolal touhu zjistit, co se za ním vlastně skrývá. A čím víc o něm zpětně načítám a přemýšlím o něm, tím se mi zdá lepší. Každopádně takový zmatek v hlavě mi už dlouho nějaký film neudělal. (22.03.2014)

Pár podnětů k zamyšlení, co to mělo vlastně znamenat a proč je zdejší interpretace filmu jako snu totálně hovadská. Ne, taky jsem se při závěru nechytal. Ale jsem rád, že někdo o něm dostatečně přemejšlel a nebál se nad ním ztrácet delší čas. (23.03.2014)

A zase tu máme jeden podivně divný utopistický film, který vůbec nedává smysl. Nebo vlastně dává? Zpracováním mi Nepřítel připomněl Dvojníka s Jessem Eisenbergem. Retro-žluto-hnědé barevné ladění je zvoleno skvěle, dodává snímku ještě vyšší level podivnosti:) Myslím, že jasným způsobem nelze snímek interpretovat, ale ti, kdo budou mít zájem, naleznou na internetu spousty (ne)možných a (ne)pravděpodobných teorií a filozofických rozborů. Jake Gyllenhaal nám trošku zarostl, ale v té bundě mu to i tak sluší:) Na konci filmu na Vás doslova vybafne jedna lekačka:) I když jsem docela nadskočila ze sedačky, zároveň mi ten výjev přišel trochu i groteskní. (04.10.2015)

A tak jo, no. Artová sci-fi mixnutá možným psychologickým výkladem tady tak často nebývá. Je fakt, že si celou dobu člověk něco myslí, domýšlí, a na konci si řekne, a co jako, oč šlo, proč zrovna tohle? Nějak nemám v oblibě filmy, kdy musí člověk dohledávat na internetu v miliónech diskuzních fór, oč vlastně šlo. Lynch s tímhle úspěšně vyjebává s diváky, co se cítí být intelektuály, už řadu let, inu, a má pár následovníků. Film nabízí už od začátku určitá vodítka, problém je, že vám dojde až na konci, že to byla vodítka, to, co jste viděli na začátku. Schválně, proč tam asi je dvakrát zopakována ta přednáška o různých formách ovládání civilizace? A proč ženy v tajné místnosti šlapou na pavouky? Hnedle můžeme zapracovat psychologické poučky - o schizofrenii, o strachu postavit se na vlastní nohy, maminkovské závislosti, ale taky třeba politologické poučky o síti intrik apod. Řekl bych, že sám režisér netuší, jak interpretovat vlastní film, a má jen mlhavou představu. Že se mu víc líbila ta pomalá, rozvláčná, snová atmosféra. Ta je fakt supr. Ty divné střihy, ty asi měly něco znamenat, ale stejně se mi nechce přemýšlet, co asi. Co divák, to jiná interpretace. Cokoliv od ovládání, sítí a pavučin ve všech slova smyslech, symbolech a významech. Dobře se na to kouká, mnozí to jistě jedou víckrát, aby pochopili souvislosti a mohli na internetu přijít s novou teorií - ale primárně šlo o kšeft. Aby lidi prostě na ten film šli podruhé, potřetí. Aby z toho byl fenomén, legenda, druhý Donnie Darko. Jestli to někoho baví, ať hledá brouka tam, kde není. (21.07.2014)