Jo

Lehký nadprůměr a to jen díky Funésovi. Film postavený na podobné situační bázi jako Situace je vážná, nikoli však zoufalá - 1 dům, vševědoucí je divák, případně i hlavní postava/y, ta něco (obvykle mrtvolu) před někým (obvykle policií) schovává nebo zatajuje, má několik rolí, vzniká spousta konfliktních ve smyslu "sluha vidí mrtvolu, zavolá eventuální svědky nálezu, mezitím hlavní postava mrtvolu přesune do jiné skrýše, služka je považována za pomatenou" apod. V Jo je tento aspekt částečně narušován faktem, že hlavní postava je spisovatel (aktuálně detektivního románu) a služka ví, že si "nacvičuje" některé situace z knihy. (26.06.2013)

V mládí jsem tuhle "šílenost" zaregistrovala asi jen letem-světem, neb jsem na ni úplně zapomněla. Nedávno jsem na ni opět narazila a opravdu jsem se dobře pobavila. Skvělá adaptace divadelní hry, která je určena čistě pro zábavu a nikoli pro filosofický/kritický rozbor. A zábava je to vskutku kvalitní = zápletka,  scénář, herecké výkony včetně původního českého dabingu (Filipovský, Sejk, Větrovec, Švormová aj.). Hlasy Sejka a Větrovce jsou také unikátní a tak rozdílné v barvě i dikci, že nechápu, proč se jeden uživatel (a možná více uživatelů?) rozčiluje nad tím, že Sejk nadaboval dvě postavy. Není to pravda, asi má špatný sluch, postavu  Tonelottiho (Galabru) mluví Větrovec, zatímco postavu Ducrose (Blier) mluví Sejk. Komedie, k níž se budu ráda vracet - "Krucinálfagot, přece si můžu udělat sošku!" - BOMBA (a spousta dalších)! (06.06.2023)

Bez ohledu na Císlerův dabing (jde čistě o zvyk, ze všech "nefilipovských" dabérů odvedl zdaleka nejlepší práci, když daboval přímo de Funèse a nepokoušel se trapně imitovat FF) se jedná o značně přihlouplou komedii lapající po dechu svým námětem i scénářem, která nedosahuje kvalit nejlepších filmů slavného francouzského "pianisty". EDIT: Ani s Filipovského mistrovským projevem film nezíská na hodnotě. Bylo mi mistra českého mikrofonu chvílemi docela líto, když LdF brečel protože scénář nenapadlo nic lepšího. Hrozně slabá komedie, která vůbec neměla jít na filmové plátno a měla zůstat v divadle. (02.05.2010)

Jo je ztřeštěná situační komedie, která bohužel nedosahuje kvalit, kterých by s Louis de Funésem dosahovat měla. Mistr je v této roli celkem ztracený, jelikož jeho postava je šíleně hloupě napsaná a celé je to například oproti Oskarovi hrozně přihlouplé. Každopádně jednou za deset let se to přežít dá, potěší plejáda slavných francouzských komiků a pár vtipných konfrontací s altánkem. Zároveň musím ocenit dabing pana Císlera, který to daboval po svém, ale z nástupců Františka Filipovského asi nejlépe. Moje hodnocení 55%. (11.05.2016)

Je jasné, že v téhle době byl Louis de Funès hvězdou a filmy vznikaly pro něj a kvůli němu. Proto jsem byl ochoten překousnout první půlhodinu, kde jsem netušil, co se to děje a proč se to děje (a hrát tam někdo jiný, tak to vypnu). Pak se to naštěstí rozjede, ale překvapivě Funès není úplně samostatnou hvězdou, protože velmi zdatně mu šlapou na paty Claude Gensac a Bernard Blier (plus samozřejmě i ti další). Což je zjevně důsledek divadelní předlohy, která nebyla psána jako sólové vystoupení. Divadelní předloha se projevuje i ve skrovné výpravě, ale na škodu to není, páč herecké výkony nádherně zaplní prakticky jediný interiér. Co mě ale překvapuje, kolik lidí tady píše o jakémsi panu Cieslerovi. Dámy a pánové, jmenoval se Císler. Stejně tak naopak ve jméně Verich píšeme dvojité W a Natašu Gólovou se dvěma l. Kdyby někdo nevěděl. (24.02.2012)