Hibernatus

Hibernatus - tenhle film s Louisem jednoduše zbožňuju, docela bych se chtěla podívat na to jeho "randevous za půl století". Krásné, až roztomile komické ("Edmé, Edmé, Edmé,..."), jedinečné hlášky, jedinečný příběh (i když nerealistický, to je snad ještě lepší než filmy klasicky až přespříliš realistické) a herci - hlavně Louis de Funés, nepřekonatelně můj nejoblíbenější komik, a jeho syn Olivier, Claude Gensac a i ten její dědeček, taková partička k popukání... (19.02.2009)

Nezasmál jsem se u Hibernata jako u Četníků, Fantomase, Velkého flámu či Pošetilosti mocných, avšak i tato komedie se příjemně sledovala a některé scény byly vskutku "funesovsky" skvělé. Už samotná myšlenka o hibernaci zaujme. Pobavil jsem se, když Hubert popisuje smrt své ženy, ale také v části, kdy kdy hovoří o současné době. (24.03.2016)

Já si myslím, že Hibernatus je sice trošku slabší, avšak i přesto kvalitní článek Funésových komedií. Téma zmrazení bych sice viděl více v budoucnosti než v roce 1905, ale i tak se Molinaro s tím vypořádal celkem slušně. Na hlášky tenhle film teda chudý není. Ostatně zkuste zachovat kamennou tvář, když začne Hubert vyprávět, že lidé létají na Měsíc v brouku... Abych v tom Funése nenechal sám, tak musím připomenout opět nádhernou Claude Gensac (ostatně mé chvalozpěvy na ni jsou u Oskara), jejíž obdivuhodné grimasy jsou nenahraditelné. Hibernatus kvalitativně rozhodně není film hodný filmových ocenění, ale především to je film, který má diváka pobavit. A to splnil minimálně na 90%. (26.07.2007)

Tohle byla slabší ztřeštěnost. V dnešní době se těžko přivyká tomu, jak se tenkrát filmy dělaly. Nějaký gagy a vtipný scénky tam byly, ale zas tolik jich Fuňés neměl, abych přehlíd nesmyslnost děje. Ale jeho škemrání o manželskou noc, když si musí hrát na nápadníka, to je jedno z nejlepších, co jsem od něj viděl. (15.06.2015)

Úvodní sekvence ze Severního pólu jsou přesně takovým začátkem filmu, jaký vás okamžitě vtáhne a vzbudí očekávání. Samotnou originální zápletkou bych přivítal zpracovanou více s vážnější mysteriózní atmosférou, než v podobě čistokrevní crazy komedie. Svěžím překvapením v druhé polovině byl pro mě menší žánrový přechod ze sci-fi (vědecko-fantastická událost s nalezením zmrazeného člověka) do fantasy (imaginární cestování časem realizované před „hostem“ pouhou fatazií a sice stylizací domu a okolí v duchu doby 60 let nazpátek), navíc s pěknou výpravou v podobě kostýmů a jiných reálií z počátku minulého století. Rovněž oceňuji netradiční nápad zakomponovat do děje fiktivního vědecko-fantastického příběhu i aktuální reálnou vědeckou událost, jakou byl pouhé 2 měsíce před premiérou Hibernáta první let raketou na Měsíc. Humor mě sice chvílemi také dokázal upoutat s patřičným účinkem, některé vtipné situace či dialogy („Máte velkou hlavu a vrtěl jste s ní!“) se tu fakt povedly, jindy jsem však spíše kroutil hlavou nad tím množstvím hysterických situací, jakými tvůrci nacpali tento film. Louis de Funès mě obvykle svým energickým humorem spolehlivě baví, ale tady mi připadalo, že to se svými cholerickými výbuchy už místy přehání (sledoval jsem film v originálu) a že Molinaro nedokázal Funèse patřičně usměrnit. Bohužel se k podobně hysterickému výkonu občas snížila i Funésova sympatická partnerka Claude Gensac. Točit to jiný režisér, který by dokázal vhodně ukočírovat rozjetého komika v hlavní roli, rovněž vybudovat atmosféru pro podobné náměty nezbytnou (zde zdejména v první polovině) a neposunout to občas až do totální frašky, byla by to vážně pecka. Něco na tom asi bude, když sám Funés údajně během natáčení prohlásil, že odmítá víckrát „pracovat s režisérem, který se dívá každých pět minut na hodinky.“ Výsledek se totiž navzdory pěkné výtvarné stránce podobá spíše rutině s částečně promarněným potenciálem. Ač se na závěr dostavila i pěkná myšlenka a vcelku dokážu prohlásit, že se mi Hibernatus i přes výhrady dost líbil, dát víc než silné 3 hvězdičky mu už ve výsledku nedokážu. [65%] (09.08.2021)