Hibernatus

Hibernatus působí trochu jako chudý příbuzný mezi komediemi, které v té době za sebou už Funés měl. Série Četníků, Fantomase, Grand restaurant, Tonoucí nebo geniální Oskar. Právě na Oscarovi pracoval i režisér tohoto filmu a též scénárista Jean Halain. Celou řadu komedií pak dělal se slavným hercem i Jacques Vilfrid. Takže se všichni dohromady znali a čekal jsem opět úspěšnou spolupráci. Můj názor je ten, že tentokrát ovšem nevyšla. A to se přitom L. de F. potkal mnohokrát i s Claude Gensac. Ti dva k sobě též padli perfektně. Jenže na rozdíl od Oscara, který je svižný a plný bláznivých zápletek, je zde film pomalejší a slavný komik v něm nemá zrovna moc prostoru. Taky toho není moc na hraní. Krom jedné honičky a pár převleků se děj líně vleče. Půl hodiny se o dědečka různí lidé a instituce přetahují a pak se odehraje pár zápletek v domě, které jsou ale de facto převážně spojeny s láskou a žárlivostí. A když už se snad něco začíná pořádně odehrávat, Tartas to nevydrží a vše prozradí. Je pak už jen úsměvné, že za pouhých deset let zmrazení lidí použijí filmaři ve Vetřelci a dnes už se též uvažuje, jakým směrem se vydat, aby kosmonauti vydrželi desítky let na cestě kosmem. (24.08.2021)

Originální téma hibernace v kombinaci s mistrem Louis de Funésem jsem měl to štěstí vidět poprvé až nyní. Dokázal bych se hodiny dívat na Funésovi grimasy a pohyby, držící se za břicho, smíchy v křečích. Když k tomu přidám Claudii Gensacovou a jeho syna Oliviera, tak je kvalitní zábava zaručena. Humor Louise je prostě nadčasový a i po 40ti letech daleko předčí současné komiky a komedie. (24.07.2012)

Ke konci filmu jsem pochopil komentář kolegy suda. To, co Hibernatus naťukl velmi originálním nápadem, do detailu dotáhl Goodbye Lenin o mnoho let později. Kdo by nechtěl žít v místě, kde se lze vrátit časem. Od scénáře jsem čekal jiný směr, například že si Louis de Funès střihne dvojroli, protože z kvádru ledu se vynoří jeho předek (tím je také nelogické, proč si na ministerstvo pozvali pana továrníka, a nikoliv jeho ženu). Konec je tentokrát náhlý, stopáž můžu jen pochválit. Stejně tako služku Sophie, Martine Kelly byla fakt kočka. (08.12.2013)

Je velká škoda, že je kvalita komedií s Louis de Funèsem tak kolísavá. Důvod je asi prostý. Není tajemství, že se díky hvězdnému skřítkovi velmi často přepisovaly scénáře... to jen málokdy dělá dobrotu. Mnohé zdroje uvádí, že ani několikátá verze scénáře nebyla mistrovi po chuti, takže se stejně improvizovalo při natáčení(na obranu Funèse se ovšem sluší dodat, že i sám režisér později přiznal, že to filmu většinou prospělo). Hibernatus je divadelní hra z roku 1957. Zkoušel jsem zapátrat jak moc se lišila od své filmové adaptace, protože je mi jasné, že i ona mu musela být šita na míru.  Nicméně nic moc jsem nevypátral. Snad jen pár drobností, jako že v ní měl Hubert i dceru, že nebyl továrník, ale filmový režisér...nic zásadního. Je tedy dost dobře možné, že celá kostra příběhu zůstala zachovaná a ladily se jen gagy a dodávaly vtipné repliky. Výsledek je přesto trochu zvláštní. Ta jemná sci-fi složka je použita nenásilně a funkčně; hezky navazuje na tu komediální část. Bernard Alane působil jako Hibernatus velmi charismaticky a popravdě si kradl scény pro sebe, resp. vedle jeho projevu působila Funèsova exprese jako lehké přehrávání. Díky tomu působil především závěr rozpačitě. V tom procitnutí Paula, kdy se dozví pravdu, je nádech romantiky a rýsuje se tam silný moment. Jenže je to celé přehlušené Hubertem. Hlavní postava dostala poslední slovo...být to tak asi muselo, ale dramaturgicky to skříplo. Mám Funèse...vlastně spíš několik filmů s Funèsem rád, ale tady občas působil rušivě a v druhé půli dokonce tak nějak navíc. Na druhou stranu bez jeho energie, by to asi nebylo ono. Pokud bych chválil, bude to tentokrát především Bernard Alane a Jean Bernard-Luc, na jehož tvorbu si ještě posvítím. (31.05.2024)

Louis de Funes patří od dětství k mým oblíbeným hercům a na jeho filmy obvykle hledím se značnou dávkou nostalgie. Hibernatus patří ke komediím, které k nám dorazily o poznání později, když už jsem se divácky trošku posunul a Funezovo herectví založené na na jediném typu temperamentního cholerika (byť s léty přivedeném téměř k dokonalosti), se mi poněkud přejedlo. V rámci žánru a s ohledem na dobu vzniku to byl možná slušný kousek, ale čas nelze zastavit a nelze ani přehládnout, že film stojí prakticky na jediném nápadu... Když hibernaci, tak raději v Sexmisi. Celkový dojem 45 %. (15.02.2007)