Žandár v New Yorku

Francouzští četníci se vydali do Ameriky na policejní kongres. A vskutku s tou největší noblesou. Samozřejmě nesmí chybět ani Nicole, dcera strážmistra Cruchota, která jela tajně. Druhý příběh, kde se skeči, estrádou, groteskou a typického cholerického šarmu strážmistra Cruchota doslova roztrhl pytel. Mnohé scénky by vystačili i samostatně. Národní hrdost a mentalita tu byla zachována jak u Francouzů, tak i Italů či samotných Američanů. Tvůrci neopomněli ani vzdát New Yorku hold v podobě muzikálové taneční scény. Tady není o co stát. Z každičké dané situace je vyroubovaná humorná situace a tak snímek baví po celou stopáž. Tvůrci zkrátka neponechali nic náhodě a na snímku si dali opravdu záležet. A nejen oni. Louis de Funès stále v plné síle. (07.03.2017)

Jednička se mi líbí o poznání víc, ale i zde je celá řada úžasně vtipných míst (třeba všechny scény s černošským taxikářem). Přesto na mě toto pokračování působí strašně zbytečným dojmem, přenesení starých známých postav do Ameriky mi prostě moc nesedí. Do absurdna je to dovedeno ve scéně, v níž se Cruchot setkává s jeptiškou z jedničky, která se čistě náhodou zrovna taky nachází v New Yorku (!). A třeba tu bizarní taneční sekvenci, v níž Cruchot zápasí s partou jakýchsi němých tanečníků o flákotu masa, už má hlava nepobírá zcela - v celém filmu působí jak pěst na oko a její smysl mi vážně uniká. Na můj vkus je zde navíc trochu moc uniforem a postav obecně - zvlášť ke konci už všechna ta uniformovaná škrobenost působí hodně únavně. Nepříjemný posun vnímám i v postavě samotného Cruchota - bylo-li ho možno v jedničce vnímat jako rtuťovitého výstředního pošuka, kterému nešlo upřít jisté osobité sympatie, v pokračování jsou umocněny jeho negativní rysy (především pak podlézavost vůči nadřízenému) a upozaděny ty sympatické - v tomto filmu mi je skoro protivný, stejně jako zbytek té jeho četnické partičky. Při sledování jsem se mimochodem nemohl ubránit dojmu, že jsou zde naznačeny určité latentní homoerotické vazby mezi jednotlivými četníky, především ve scénách v hotelu (společné poflakování u postele apod.). Kdybych nevěděl, že se Cruchot v dalším díle ožení, skoro bych si myslel, že je nepřiznaný gay, jehož homosexualita je pro něj zdrojem traumatizující úzkosti, kterou si kompenzuje svou přehnanou pedantností. Obecně bych řekl, že všechno, co na tomto filmu vnímám s nelibostí (nudná část na lodi), nebo mě přímo irituje (sekvence s psychoanalytikem), strčí do kapsy příšerný dabing - zrovna u tohoto filmu nemám problém napsat, že mi jeho český dabing přijde vážně strašný (mj. zabíjí veškerý humor plynoucí z početných konfrontací Francouzů a Američanů), a pozorovaný nesoulad pohybu rtů se slyšeným slovem je zde doslova bolestný. Pokud toto někdo nevidí, musí být vážně slepý - jinak si nedovedu vysvětlit, proč se z Filipovského dabingu udělala taková posvátná kráva. (23.06.2013)

Druhý díl četníků je ještě stále slušná komedie daného typu a známého charakteru všem, kdo mají rádi Funese a jeho komedie. Četníci cestují lodí na sraz četníků v New Yorku a tam by vše proběhlo bez obtíží, jenže Cruchotova nezbedná dcera si do New Yorku vyrazila jako černý pasažér a díky shodě okolností její cesty vedou k tatínkovi. Ten ale ví, že by z její cesty byly jen obtíže a tak dělá vše proto, aby na její přítomnost v USA nikdo nepřišel. Nutno přiznat, že mnohé vtípky slušně fungují a stále má film kvalitu i po tolika letech. (21.07.2018)

Mám pocit že většina vtipů zmizela v překladu. Potýkání četníků s angličtinou v dabingu nevyzní, konfrontace venkovské Francie vs. pulsujícího velkoměsta USA našinec nepochopí a drobné rýpání do kulturních rozdílů je pro středoevropana španělská vesnice. Ze zábavných prvků tak zbyl jen cholerický Louis de Funès, recyklace starých nápadů a zasazení klasické galské ztřeštěné komedie do exotických kulis. Vtipnosti nepomohlo, že je děj zase rozdělen do dvou paralelních linií a ta dceřina je znovu ta méně zajímavá. (18.08.2014)

Druhý díl je nejhorší z první klasické čtveřice filmů (zbylé dva už tolik nevycházejí z humoru prvního filmu). Hlavním problémem je Genéviéve Grad a ta zdlouhavá zápletka, která se točí kolem italského četníka. Poloviční absence Jeana Lefébvra je nakonec víc znatelná, než se může zdát a naprosto nechápu zařazení oné taneční scény odkazující k West Side Story. Do scény než Fougasse onemocní by to bylo za 5* (když nepočítám scény se samotnou Nicole), takhle za 3,5. Schválně si zkuste všimnout toho smutnoveselého momentu, kdy se všichni loučí s manželkami a Fougasse si potřese rukou se starostou a farářem. Hal_Moore: Michela Galabru si bez hlasu Soběslava Sejka dokážu představit jen stěží a jestli se ti zdá, že tohle je dabing na prd, měl bys zkusit třeba Karamboly nebo Blázna z laboratoře 4 dabované v 90. letech rychlodabingem. (16.04.2007)