Žandár vo výslužbe

Starý známy žandár ( z roku 1963) čo velí malému policajnému zboru v juhofrancúzkom prímorskom mestečku Saint Tropez, strážmajster Ludovic Cruchot bol už v New Yorku (1965). V roku 1968 sa oženil. No a na počiatku sedemsediatych rokov dvadsiateho storočia sa ocitol i so svojimi kolegami vo výslužbe. Avšak táto partička ostrieľaných policajtov sa nemieni len tak ľahko vzdať aktívnej služby. Srdcom i duchom sú to stále akcieschopní príslušníci poriadkových síl. O tom je štvrté pokračovanie francúzskej žandárskej komediálnej ságy. Som toho názoru, že je to asi najslabší diel z celej tejto kultovej série. ** (22.04.2008)

Svým způsobem asi nejlepší díl. Genéviéve Gradová tu už vůbec nestraší a nezdržuje a navíc tu ještě máme původní a nejlepší sestavu. Dále sluha madame Cruchotové ("I am very sorry, sir."), opět Dominique Davray ("Co jste to říkal?") a Paul Préboist, jehož verzi Červené Karkulky mohu posluchat znovu a znovu. Větší prostor dostávají i ostatní četníci, kromě Cruchota a Gerbéra. U Jeana Lefébvra to ani tak nepřekvapí, dvojice Grosso-Modo má ovšem celkem dobré dialogy ("Proč zrovna my?" "Z protekce.") a modlitba Christiana Marina s Michelem Galabrum je taky povedeným komickým číslem. Tady možná měla celá série skončit... (16.04.2007)

Tak tu som mal už pocit, že sa začína prvý krát v s celkom vydarenej sérii variť z vody. Tvorcovia nie sú schopní napísať poriadnu zápletku, v podstate sa jej dočkáme až v záverečnej tretine a nie je to aj tak žiadna sláva. Situáciu zachraňuje zopár vydarených gagov, ale stále sa skôr jedná o sled scénok, ktoré toho spoločného príliš nemajú. Hipisácka vsuvka nevedie nikam, chce byť iba vtipná prevlekmi žandárov. Čiže niečo podobné, ako v New Yorku. Funesove naťahované grimasy a opakované fóriky mi už pomaly začínali liezť na nervy. S odretými ušami za tri hviezdy a ani neviem, či sa mi ich chce dávať, keď nie je súčasťou deja ani Cruchotova dcéra. (05.01.2013)

Hnusné vaření z vody - režisér vzal předchozí tři filmy, vystříhal z nich některé dobré scény a slepil dohromady. Části mezi nimi vyplnil vatou, kde ty scény četníci jakoby sledují na promítačce. Debilní vykrádačka. Stejný osud potkal i filmy s Růžovým panterem. Také se mi tímhle filmem definitivně zprotivil Michel Galabru. Jeho herecký výkon, hlavně v druhé půlce filmu, je tak tragický, že by zasloužil Zlatou malinu, pokud by v té době existovala. (02.09.2011)

Průměrná komedie, která se krčí ve stínu předchozích dílů. Vtipu je zde citelně méně a scénář je plný řady nefunkčních momentů (třeba celá hipísácká sekvence je vysloveně trapas). Ostatně samotnou výchozí zápletku tohoto filmu - jakýsi ageistický puč, kdy jsou zkušení četničtí mazáci jediným svévolným rozhodnutím nadřízeného KOMPLETNĚ nahrazeni partou ambiciózních mlaďochů - hodnotím jako vyloženě stupidní. Odkazy na předchozí díly působí spíše otravně a k mému překvapení jsou zde ještě více než v newyorském dílu umocněny homoerotické vazby mezi jednotlivými četníky, kteří jsou zde vykresleni v podstatě jako partička nepřiznaných gayů, kteří se s oblibou společně svlékají, dotýkají, vyznávají si lásku, apod., aby vše korunovali zneškodněním falického symbolu par excellence - atomové hlavice. Stálo by za to podrobit tento film detailnějšímu psychoanalytickému pohledu, ale to je tak asi všechno - nebýt popularity předchozích dílů, tento by asi nikdy nevznikl - a co je hlavní, nestál by vlastně ani za pozornost. (24.06.2013)