Rozmary mocných

Já ten film prostě miluju! Dokonalý herec hraje v dokonalém filmu dokonalou postavu, která má dokonalé hlášky a je dokonale zahrána. Nikdy jsem nebyla moc mladá na to, abych na tyto filmy koukala a myslím, že na to nebudu ani nikdy moc stará. Tohle je geniální rozptýlení. Louis De Funes je pro mě bůh. (22.11.2009)

Páni, žasnu, že jsem tento skvostný snímek s Louisem de Funèsem opět s úžasným hlasem F. Filipovského (u čehož mě vždy mrzí, že bohužel už nenadaboval film Zelňačka, což je úžasný film, ale bez dabingu Filipovského ztrácí na úžasnosti) neviděla už dříve. Ale myslím si, že mě dostal ještě víc, než by se mi líbil, kdybych ho viděla třeba o let dříve. K filmům s tímto Panem Hercem se v podstatě nedá co dodat, protože jsou dokonalé, spousta skvělých scének, frků apod. Co mě nejvíce pobavilo? Scénka, kdy si jako žena otočil krinolínu, aby prošel uličkou? Možná, ale bylo jich tolik, že těžko vyberu. A nejlepší hláška? Ta kdy Salust vydává prapodivné zvuky při zjištění, že královna není v pokoji s Blasem. (05.11.2011)

Viděno po dlouhé dobu znovu. RAUS SCHNELL, JAK KRÁSNÁ ŘEČ! Jak krásný historický film. Já tedy jinak  historické filmy s pláštěmi, dýkami a mečy moc nemusím. Ale ve kterém jiném historickém filmu se tak krásně přenášejí lidé z postele do postele, hraje se házená s polštářkem s bombou, psům se zvedají uši, nastavuje se směr šatů, otravuje se šlehačkou a tak dále a tak dále. Je pravda, že jsem dříve Pošetilost mocných měl rád méně než ostatní Funésovky. Snad právě kvůli tomu historickému prostředí. Ale při zhlédnutí po letech jsem opětovně musel uznat, že Gerard Oury dělal francouzské komedii prestiž a je právě obdivuhodné, jak zde dokázat napasovat tradiční bláznivé gagy do historického prostředího a sklouit frašku s historii, aniž by pořád klesl pod dobrý vkus. Michel Polnaeff zase dokázal stvořit nádherný soudtrack, který (jak už zde někdo poznamenal) přechází od westernovým motivům až  k romantickým. Ostatně i krátké mikro romantické scény se tady v této šarádě dají najít, jako třeba ta vedle kašny s kytkami. V těch byl možná Yves Montand nakonec přesvědčivější než stárnoucí Bourvil, pro kterého byla role Blase psána. Jinak ale velmi lituji, že se toho Bourvil nedožil. S ním by to bylo ještě lepší. Ale Montand si se svojí premiérovou komediální rolí poradil se ctí a jeho výkon je velmi živelný. Zatímco princezna mohla být opravdu lepší.  K Funésovi není co dodat. Má tady sice patrně nejzápornější roli své kariéry, takže se jěstě více než obvykle může zdát, že už to trochu přehání. Ale opět jen hýří energíí a jak zmizí ze scény, jde to trochu dolu. I pár jiných vyčpelých místeček tady je. Ale já prostě podobné old schoolové bláznivinky tuze rád. (10.10.2021)

- „Vypracoval jsem plán jak odtud prchnout. Vrátíme se do Madridu. Připravíme spiknutí. Král pak zapudí královnu, baba se provdá za papouška, Caesar se stane králem, já si ho vezmu a budu královnou, ha!“ – „Hó, hó poslyšte Salluste chvílemi, chvílemi nemate se vám to tak trochu v hlavě? Víte co myslím?“ Jedna z nejlepších komedií od Funèse. (20.03.2008)

Vedle Oskara a prvního Četníka nejlepší Funèsova komedie – a na tom trvám. Kromě jeho neuvěřitelného temperamentu je tu kanonáda hlášek („A nyní, Blasi, mi lichoť!“), skečů (je libo budíček v podobě cinkání zlaťáků?), historických kulis a kostýmů (ty klobouky, ty límce, ty krinolíny, ty bambulky!) a perfektního castingu (král je sexy, královna krásná a ta baba je vážně děsná baba) je tu především skvěle hrající, tančící i zpívající Yves Montand a naprosto geniální soundtrack Michela Polnareffa. 10/10 (11.11.2011)