katchi

Ano, přiznávám, že Lída Baarová mě strhla hlavně tedy plakáty na každém rohu, a kdyby všude nebyly reklamy, asi těžko bych na tento film šla. Co ale musím říct je, že jsem tímto počinem neskutečně zklamaná. Z Lídy se vyklubala naivní "prostitutka", která možná opravdu byla vynikající herečkou, ale to nezjistíme, jelikož úlohou Táni Pauhofové bylo celý film klopit oči a připitoměle se culit. Obsadit Kříže do role Hitlera, bylo neskutečně špatné rozhodnutí, stejně tak jako obsadit Mádla, Dlouhého, Révaie..a další. Abych byla upřímná, jediný herecký výkon, se kterým jsem byla spokojená, bylo duo Burkhard a Huba. Zbytek herců byl naprosto tragický. Kamera a celkové zpracování filmu, bylo na hodně špatné úrovni. Film nepůsobil ani trochu profesionálně a "velkofilmově", ale spíše jak nějaké amatérské natáčení. Jediné, co chválím, byl děj-poutavý, zajímavý a diváka do sebe vtáhl.

Před zhlédnutím doporučuji nasadit plínku pro dospělé. Je to úplně jiná hororová liga.

Filmy jako tento by se neměly natáčet. Celý snímek se nesl v duchu humoru pro nevyzrálé čtrnáctileté děti. A pokud máte nějaké ty mozkové buňky, asi těžko oceníte něco, co má tak stupidní zápletku, předvídatelný děj a laciné vtípky. Už nikdy víc! Byl to absolutní vrchol nevkusu!

Chlapi nejsou komplikovaní, to z nich děláme pouze my, ženské....Takže když to vezmeme kolem a kolem, film je ve své podstatě absolutně nesmyslný. Je mi jasné, že scénář byl napsán na základě knihy, takže pokud mi přijde nesmyslný děj, měla bych si spíše postěžovat u autorky, nicméně ani tak mi to nedá. Celá dějová linie byla přetažená za vlasy. Grey, ten úžasný byznysmen se choval jak pětiletá ukňouraná holka, která neví, co chce. Měl své nesmyslné zásady, za kterýma si hrozně stál, ale ve své podstatě je neustále porušoval, ač si to odmítal připustit. K Anastasii se choval jak k luxusní prostitutce, což by tak ani nevadilo, protože jak jsem pochopila, jednalo se o základ děje, nicméně celé to bylo tak neuvěřitelně okaté a předvídatelné, že větší fraška už to být nemohla. Ale pryč od děje a vzhůru za dialogy – hm, co dodat. Ani ty mě nepotěšily. I 12leté dítě umí složit smysluplnější věty. Už dlouho jsem se tolik nenasmála tomu, co dokázali herci vypustit z úst. A sexuální scény? Tak jestli toto někoho nažhaví, to opravdu nevím. Já se třeba dost pobavila :D Když jsem poprvé viděla trailer, říkala jsem si, že bych filmu měla dát šanci. Že bych neměla odsuzovat, aniž bych věděla zcela přesně, oč jde. Ale nyní můžu s klidným srdcem říct, že toto byl jeden z nejstupidnějších filmových počinů, co jsem kdy viděla. Gratuluji, demence nabývá nového rozměru.

Ty Jaredovy tenké nožičky mě budou děsit ještě pěkně dlouho... Klub poslední naděje je filmem, na který se podíváte tak maximálně jednou. Při sledování si možná budete pochvalovat kvalitní herecké výkony a zajímavý děj, nicméně po nějaké době zapomenete, že jste vůbec něco takového viděli. Nepopírám, že se jednalo o velice kvalitně propracovaný snímek, nad kterým se možná budete vztekat proč jsou ti doktoři takoví idioti, a budete soucítit s hlavním hrdinou, nicméně si nějak nedokážu představit člověka, kterého by to uchvátilo natolik, že by mu jedno shlédnutí nestačilo. Dlouho mě zajímalo, jak si vede herec, který DiCapriovi vyfoukl Oskara a zda si opravdu toto prestižní ocenění zasloužil. Ale abych byla stoprocentně upřímná, jsem dost zklamaná. Nepopírám, že Matthew odvedl skvělou práci, to ne. Už jenom tím, jak neskutečně zhubl a dokázal se do té role vžít, si zaslouží můj obdiv, ale na "Vlkův různorodý výkon" zkrátka nemá. Ten si mě získal daleko více, jelikož dokázal zahrát více různých poloh, zatímco Matthew hrál prakticky pořád to samé. Co ale naopak vyzdvihuju, je výkon Jareda Leta. Už dlouho mě někdo tolik neuchvátil tím, jak dokázal být na plátně tak přesvědčivý, jiný a zároveň neskutečně svůj. Proto tu čtvrtou hvězdičku dávám postavě Rayona. Zbytek filmu považuju za šedý průměr, který sice popisuje hrůzy umírání dost přesvědčivě, ale nic víc, než divný pocit mi nedal.

Čtyři hvězdičky pro nechutnýho prasáka žijícího ve strachu z toho, že by někdo z jeho okolí mohl být šťastný. Spíše než horor, bych tento počin zaškatulkovala do kategorie "psychologické drama", jelikož je zde naprosto zřejmé, že záměr tvůrců nebyl diváky ani tak vystrašit, jako spíše je znechutit lidskou zvráceností a vynalézavostí. Pokud máte podobné šmíračské prasarničky rádi, vřele doporučuju, stejně jako doporučuju se (preventivně) koukat před usnutím pod postel, jelikož zjistit SPOILER!! že jste v jináči a vaše dítě bude pěkný "hajzlík" po jeho "roztomilém" tatínkovi, není zrovna příliš povzbuzující.

Tento "sympatický španělský horůrek" mě přivedl na velmi podstatnou myšlenku - nikdy si nepořizovat drtič odpadků ani nechodit na obhlídky bytů, které tuto vymoženost mají. Dávám 5* a doufám, že aspoň do konce týdne seberu odvahu vyjít z pokoje.

Filmy založené na skutečné události mám ráda. Dodávají mi určitý pohled na svět a rozmanitost životních situací, proto mě „Philomena“ zaujala už při samotných nominacích na Oskara. Říkala jsem si, že to je přesně ten druh filmu, který mě určitě zaujme a něco ve mně zanechá. Jenže opravdu se tak stalo? Možná se nedokážu nad některé věci povznést, ale ten ateista zakořeněný hluboko ve mně, se vztekal jako bobr, kterému vykáceli půlku stromového porostu, když viděl, jak hlavní hrdinka mlčky přihlížela všemu tomu zlu a křivdám, které na ni byly páchány a ještě za to obviňovala sebe samu. Nikdy nepochopím některá ta katolická dogmata, která lidem zakazovala používat mozek či city, ale pouze stanovila, co je správné a co už ne. Ačkoliv jsem hodně tolerantní, zastávám názor, že je velká spousta věcí, ve kterých církev napáchala daleko větší zlo, než lidé, kteří se k bohu nikdy neobraceli. A tato situace je typickým příkladem. Takže v případě tohoto snímku, jsem naprosto souhlasila s postojem novináře – ateisty a jeho tichý osobní boj se silně věřící Philomenou jsem podporovala a naivně doufala, že Philomena konečně dostane rozum a pochopí, že ona rozhodně není tou, která by se měla omlouvat. Na jednu stranu bych film zařadila k hodně silným snímkům, ale na stranu druhou mě zas ničím zvláštním neuchvátil, proto se stále nedokážu rozhodnout, zda si nominaci zaslouží či nikoliv. Důvod, proč se tento snímek na seznamu objevil, je jasný. Philomena až šablonovitě kopíruje kritéria, podle kterých snímky hodny Oskara bývají vybírány. Silný příběh, mezilidské vztahy vs. křivdy, kterých se jiní dopustili na hlavních hrdinech, silné herecké obsazení, ponurá atmosféra, řešení světového problému, přirozená forma dojetí – splněno. Proto o nominaci není pochyb. Teďka je jen na každém z vás, aby si sám utvořil názor na toto katolicky říznuté drama.

Znáte ten pocit, když ze vzteku skřípete zuby a nadáváte, proč zrovna vy musíte mít tu nejpomatenější a nejšílenější rodinu na světě? Můžete být sebepřesvědčenější, že horší už to být nemůže, ale věřte nebo ne, hůř může být vždycky. Po zhlédnutí tohoto hořko-realistického dílka, si ještě rádi uvědomíte, jaký poklad to vlastně doma máte. Přiznávám, „Blízko od sebe“ nemá žádný závratný děj, na který byste vzpomínali ještě několik dalších dnů či měsíců a slastně při tom pochrochtávali blahem, ale může vám nabídnout neuvěřitelný herecký koncert postavený na výrazných postavách, které si přímo žádaly kvalitní herecké obsazení. Buďme upřímní, kdyby „„Blízko od sebe“ nemělo tak kvalitní herce, kterým suverénně vévodí Meryl Streep a na paty ji šlape hystericky uječená, zestárlá a vůbec-ne-pěkně-vypadající-pretty-woman Julia Roberts, jednalo by se jenom o další existenční drama o křivdách a zklamáních jedné dost netypicky propletené rodiny. Takže co z toho plyne? Pokud nefandíte rodinným dramatům, nemáte náladu na trochu deprese s příchutí prášků proti všemu možnému či nechcete vidět, jak se Meryl s Juli fackujou a mlátíi, neztrácejte s tímto filmem čas. Zbytečně byste si to vyčítali. Pokud by vás ale zajímalo, jak vypadá opravdový herecký vrchol, neváhejte a na zfetovanou a tak trochu zblázněnou Meryl Streep se podívejte. Ačkoliv mám silné podezření, že se řadím ke skupině, která by této herečce dala oskara i za reklamu na přípravek proti hemeroidům, tak se domnívám, že tentokrát byla nominace (i když neproměněná) na místě.

Báječně zpracovaný rozklad osobnosti. Film "Jasmíniny slzy" nemoralizuje, nezhazuje, neomlouvá ani nic nevysvětluje. Pouze přirozeně popisuje fakt, že ne každý se dokáže se svým pádem poprat a začít úplně od začátku. Pokud očekáváte dechberoucí zápletku, neočekávejte. Pouze se nechte unášet pocity a emocemi hlavní hrdinky, kterých není zrovna málo. To, jaký si na ni vytvoříte názor, je už čistě na vás. Dalo by se říci, že se jedná o typický Allenovský počin, takže pokud nejste fanoušky tohoto postaršího umělce, je velice pravděpodobné, že vás nezaujme ani tato báječně fungující spolupráce mezi nim a "citově zničenou" Cate Blanchett. Pokud se ale na jeho filmy díváte s nadšením, tak mám pro vás dobrou zprávu. I tentokrát si můžete "pochrochtat blahem" nad geniálnosti dialogů, perfektním popisem postav, hořkostí života či nad Allenovým talentem vybrat ty správné herce.