Fantomas

Nemám najmenšie pochybnosti o tom, že Fantomas je hlúpučký a nepodarený film. Stretol sa však s priaznivou odozvou a má dodnes neuveriteľných 85 % od 28 tisíc užívateľov. Dá sa to vysvetliť pohodlnosťou užívateľov, ktorí v mladosti, v iných konkurenčných podmienkach, film videli a pochopiteľne ich zaujal. Po pár desaťročiach sa už k nemu nevrátili a tak tie percentá ostali ako pripomienka inej doby a iných kritérií. Mne ostala iba nezodpovedaná otázka, či Myléne Demongeot mala vo filme tak šikovne ušité šaty alebo sa už v tej dobe odvážila ísť na pľac bez podprsenky. Ale netrvám na odpovedi. (18.03.2022)

Klasika, které zub času vůbec neuškodil. A když, tak jenom trošku :o) Je totiž fakt, že některé scény se dnes jeví trošku naivní a divák odkojený akčními trháky posledních let se asi bude nudit. Ovšem ti, co rádi nostalgicky zavzpomínají na ta léta, kdy seděli v totálně narvaném kině a královsky se bavil při Fantomasově pronásledování, si toho záhadného zloducha asi rádi zopakují. A já patřím mezi ně :o) V tom případě není co dodat, pouze popřát BON APETIT. PS: Nejvíc jsem Fantomasovi záviděl tu ponorku :o)) (02.06.2002)

Na Fantomase jsme houfně a rádi chodili do kina jako děti. Z dnešního pohledu to byla vlastně taková naše přípravka na Bondovky a dobrodružnější kousky. Bylo to fajn, krásně namíchaná mužnost (Marais), krása (Demongeot) i humor (Funes), samozřejmě s neskutečně sympatickým záporákem a skvělým hudebním motivem. Až vloni jsem se dostal k literární předloze a musím říct, že mě strašně zklamala. A to vůbec ne v souvislosti k těmto filmovým adaptacím. Věděl jsem, že původní literární příběhy Fantomase jsou trochu o něčem jiném, že to není komedie, spíše temnější dobrodružství. Ale přišlo mi to hrozně nudné a nezáživné, psané stylem, který pro mě byl nezkousnutelný a kniha tří Fantomasových příběhů se stala jednou z těch, které jsem četl nejdéle. Takže Fantomas pro mě už asi navždy zůstane pouze v této filmové trilogii (a ve vzpomínkách v Arabele). Protože tohle baví. A celá trilogie má mnohem větší a temnější atmosféru, než jakýkoliv z těch tří příběhů, co jsem četl. 3.5/5 (08.03.2016)

Naprosto chápu nářky některých, kteří tvrdí, že už Fantomasovi odzvonilo. Ročník 1964 působí dostatečně výhružně, ale dobrá komedie přežije mnohé - i zub času. Z dnešního hlediska je to díky vynikajícímu dvojici: Marais, Louis De Funés. Jejich gagy zachrání nepříliš logický a chatrný děj. André Hunebelle na dálku soupeřil s Jeanem Giraultem a jeho Četníkem a, dle mého názoru, vyhrál. Fantomas si zaslouží plné hodnocení. (02.08.2005)

Tajuplný démon Fantomas, vlastník mnoha navlékacích tváří, se tehdy představil filmovému publiku poprvé a vlekl přitom po své chladnoucí stopě investigativce Fandora i uvolněně křečovitého komisaře Juvea. Pronásledovatelé si evidentně neuvědomovali, jak si s nimi pronásledovaný hraje a nebyli schopni ani pochopit známou pravdu - kdo se směje ďábelským smíchem naposled, ten se směje nejlíp. (23.12.2008)