Fantomas

"Kdy vlastně tvrdíte, že jsem lhal? Když jsem říkal, že jsem lhal, nebo jsem lhal, když jsem říkal ..." Tak komisař Juve se rozhodně nenechá zmást Fandorovým lhaním, protože Fandor je Fantomas, Fantomas je Juve a není nic snazšího, než to rozplést. Mě tedy vždycky bavil vzteklej pan komisař, krásná Héléne, tvoření portrétu pachatele, sjíždění kopce bez brzd, honičky všeho druhu a samozřejmě padouch povahy veselé, který vždy zabíjí s milým úsměvem. (17.11.2016)

Naprostá legenda a klasika každým coulem. Již v raném věku, kdy jsem "Fantomase" shlédl prvně, mě učaroval charismatický novinář Fandor (Jean Marais), neschopný, roztržitý a nadmíru zábavný komisař Juve (Louis De Funés) a Fantomas (také Jean Marais), démonický zločinec s ocelovou tváří, elegantní zloduch gentleman. Elegantní akce prokládaná živelným humorem nechala vzniknout kultu, který si i po více než čtyřiceti letech nachází nové diváky. V prvním díle se však tvůrci teprve rozehrávají a orgie humoru, převleků a akce vypuknou až v díle druhém. (14.01.2006)

Můj věčný favorit na poli zábavy, slovní přestřelky Marais-Funés mi budou poškozovat brániční svaly ještě hodně dlouho. Pouze u toho Maraisova avantgardního řízení z kopce a zpátečkou si občas říkám "slabota, chlapče, slabota," protože mě kdysi otec povozil v plném provozu po ledě, mezi ostatními beznadějně kličkujícími auty a v otáčkách tempem tři sta šedesát stupňů za dvě vteřiny, takže to, že jsme posledních zhruba šedesát metrů letěli už jen pozadu a já jsem pohledem do zpětného zrcátka navigovala výkřiky typu "doleva, doleva, to je moc doleva, doprava, teď to mastíme na tirák, doleva," než jsme se konečně zarazili o svodidla, byla docela úlevná změna. Když jsme kupodivu bez úhony dorazili na místo určení, byli jsme uvítáni slovy: "To je dneska hrůza, co? Představte si, že jsme udělali ráno na dálnici hodiny!" Podívali jsme se po sobě a beze slov se shodli, že nemá cenu něco říkat. Z toho všeho vyplývá, že já a můj rodič jsme akčnější dvojka než Marais a Demongeotová - kdo by to byl řekl... (18.11.2007)

No, tohle mi prislo jako takovej pomalejsi rozjezd. Vsechny postavy se teprve predstavujou a na akci tu dojde malokdy. Vtipu tu taky moc neni, ale to je hlavne tim, ze Funes je vedlejsi postava a vetsina pozornosti je na Jeana Maraise. Nastesti si tvurci dali zalezet s pribehem, takze je to dobra kriminalka, spis nez nejaka blazniva komedie a kdyz jsem si na to za chvily zvyk, tak jsme se dobre pobavil, protoze film ani na chvily nenudi. (05.03.2007)

V dětství pecka, dnes jen naivní taškařice, která spíš než jako komedie (za celý film jsem se jen asi dvakrát pousmál) funguje jako zředěný dobrodružný film a to díky fascinujícímu záporákovi a dvěma dlouhým zdařilým honičkám v poslední třetině - jízdě horskými serpentinami v autě bez brzd a závěrečnému epickému pronásledování Fantomase po souši, vzduchu i vodě. Krom toho se film může opřít ještě o skvělý ústřední hudební motiv a o ústřední herecké trio - šarmantního Maraise, typickou šedesátkovou sexbombu Demongeot a cholerického Funèse, jehož pitvoření už na mě ale nefunguje ani zdaleka jako kdysi. Takovému MUŽI Z ACAPULCA nesahá FANTOMAS ani po kotníky. (16.11.2012)