Strážcovia Galaxie

Klasický Marvel. Nikoho neurazí, slušně pobaví a technicky opět absolutní špička. Jelikož se ale jedná o studio, jenž Vám přineslo sračky ála Neuvěřitelný Hulk, Thor: Temný Svět, poslední dva Iron Mani či spoustu lehce nadprůměrných komiksáren (osobně za jediný opravdu vynikající film z jejich dílny považuji Captain America: Winter Soldier), tak i Strážci Galaxie mají typické neduhy s tím vším spojené. V první řadě záporák stojí za starou bačkoru, zlámanou grešli, starou beru... zkrátka je na dvě věci. Scénář také není zrovna kdovíjaké posvícení. Příběh působí spíše jak pilot nadějně vyhlížejícího seriálu, než silně si za svým stojící celek. V porovnání kupříkladu se Star Wars, kde člověk hltá každičký záběr a dialog, vyšumí Gunnova blockbusterová prvotina jaksi do prázdna. Ano, minimálně ústřední parta (čti: šílený mýval a empatický strom) je super, humor je povětšinou zvládnut také na jedničku a akce je více než dostačující... Přesto po odchodu ze sálu jsem neměl ani sebemenší pocit, že bych právě viděl něco jedinečného, co by mi vzalo vítr z plachet a já na to musel jít znovu a znovu, dokud mi peněženka nevyhlásí bankrot. Chybí tu nezapomenutelná scéna, kulervoucí moment, masakrální hláška, silný hudební motiv... A ať se snaží tvůrci sebevíc, tak prostě ten hřebík na hlavičku neuhodí a neuhodí. Strážci Galaxie jsou zkrátka „jen” další fajn filmek od Marvelu snažící se tvářit, že toho dává hodně, ale ve skutečnosti se jedná jen o dobře financovanou jistotu, která se opět bojí udělat ten jeden krok do neznáma a buď skončit v propadlišti dějiny nebo konečně stvořit něco opravdu pamětihodného, na co budou současná generace se slzou v oku vzpomínat a co ty nadcházející budou s nadšením objevovat. Tak snad (či zase) příště. (31.07.2014)

Zábavná comicsovka se sympatickými hrdiny, která víc než Star Wars nebo Avengers připomíná nový Star Trek. Strážci Galaxie sice nemají drtivou dynamičnost Abramsova rebootu, jinak ale podědili většinu jeho předností i chyb. Na jedné straně máte výbornou ústřední partu, která umí hláškovat i vyvádět akční kejkle. Na té druhé však stojí limity rodinné zábavy a především stejně nedomrlý záporák. Ronan oddaně kráčí ve šlépějích posedlého Nerona (případně Malekitha z druhého Thora) a jeho snažení likvidovat a vraždit nemá dostatečně hmatatelné podloží. Proti Strážcům tak nestojí řádně zavilá hrozba, ale jen další supersilný magor, což z filmu dělá výborný origin, jenž se bohužel nezvládne překlopit do ultimátního sci-fi nářezu. Ve finále tu tedy máme překvapivě emocionální a roztomile vyšinutou space operu. Třeba na famózní dvojku Kapitána Ameriky jsou ale Strážci Galaxie krátcí a zůstávají tudíž po boku vydařených marveláckých jistot z ranku Avengers. Nabízejí svěží nový svět a spoustu zábavy? To bez debat. Pořád si při nich ale uvědomujete, že je žánrový strop o něco výš. (8/10) (31.07.2014)

Ač mají Strážci galaxie řadu strukturních nedostatků, značně mění zkušenost s marvelovským univerzem a testují další jeho možnosti, a to na úrovni vnějších vlivů, vnitřního uspořádání i vnější organizace. Nad typičností a netypičností Strážců galaxie jako marvelovského filmu - a co vůbec pro marvelovské filmy je a není typické - jsem se snažil analyticky zamyslet tady na Poznámkách, kde současně tvrdím, že nosným rámcem pro pochopení organizace Strážců galaxie je vyprávěcí model vesmírných oper. (06.08.2014)

I am Groot – a to pořádně. Nářky nad tím, že se z Guardians vyklubala „obyčejná“ marvelovka přikládám hlavně vydatné mediální masáži všude kolem, která nás připravila o jakýkoli moment překvapení. Jen těžko si totiž lze představit zvláštnější situaci, než když ústřednímu modročernému záporákovi čelí parta 80s fanouška, nedůvtipného bijce a nevyzpytatelné zelinky s mývalem a stromem v popředí. A že jde zase o honbu za ďábelským kamenem, který může všechno zničit? Aby taky ne, když se všechny týmy, zloduši i artefakty za pár let úspěšně slijí na jednu hromadu v podívané jménem Infinity War. Zatím tu jsou ale Strážci horko těžko jako jednolitá skupinka s neuvěřitelně pozitivním písničkovým soundtrackem, šokujícím způsobem jistou Gunnovou režií a opulentním finále, které i na relativně malém prostoru oslňuje každým novým nápadem. Nad čistokrevně vesmírnými výlety se většinou blahem netetelím, tahle výjimka je proto o to sladší. (07.08.2014)

Děj filmu se veze na vlně tradičního komiksového klišé. Takže tu máme zavilého záporáka, který chce vyhladit galaxii a máme tu partu gerojů, kteří se mu v tom snaží zabránit. Jenže všudypřítomný sebeshazovačný humor posouvá tuhle báchorku o level zábavnosti výše, stejně jako parta sympatických hrdinů, kteří každý z nich nabrali kýbl charismatu navíc a jejich osudy vás zajímají. James Gunn dobře zužitkoval své tromácké začátky, takže ty nahláškované bizarní a ještě bizarnější postavičky ukočíroval s přehledem a humor nepůsobí trapně a křečovitě. A řekněte sami, lze nemilovat film, ve kterém hlavní hrdina pro záchranu svého milovaného prehistorického walkmana je ochoten nasadit holý život? Sám jsem kdysi, před dlouhými lety, coby chudý student koupil za poslední našetřené peníze svého prvního walkmana a byl šťastný jako blecha, takže pocitům Chrise Pratta dobře rozumím :o) A nemusel to být nutně dárek od mámy. (13.08.2014)