Stará puška

Pamätám si ako dnes, keď môj nebohý otec prišiel večer domov a hovorí: "Dnes ide Stará puška". Keďže som vo svojich asi desiatich rokoch nemal šajnu o čo ide, ale zaujal ma názov, tak som sa opýtal, či ho môžem pozerať. Otec zaváhal... Dnes viem prečo. Fakt som netušil, čo ma po takom kľudnom úvode čaká. Na vtedajšiu dobu veľmi presvedčivo a surovo zobrazené násilie so mno trošku zamávalo a také upálenie manželky plameňometom vo mne zostalo dodnes. Pomsta bola nevyhnutná, krutá a práve svojou krutosťou a dovtedy nezvyčajne násilnými scénami, bol a je tento snímok známy. Rád by som si ho pripomenul, nepamätám si, kedy som ho naposledy videl v TV programe. Potešil by som sa DVD vydaniu, dúfam, že už čoskoro. 100%. (09.11.2009)

Film se silným tématem pomsty za smrt blízkých, kdy člověk necítí strach z vlastní smrti. Ovšem zpracování mi moc nesedlo. Často mi připadalo nenápaditý, navíc ani vizuálně to nebylo moc přesvědčivý (a to beru v potaz, že jde o třicet let starej film). Tvůrci až moc spolíhali na to, že maji působivou předlohu a suverénní herce, a trochu podcenili formu, zdá se mi, a to mě při sledování poněkud rušilo a bránilo mi naplno se ponořit do příběhu. (27.11.2007)

Filmy, jejichž mottem je pomsta jsou vždy důvodem k zamyšlení a polemice. Jako stát na rozcestí! A já se vždy ptám: Měl mstitel k činu dostatečný „mandát“ a důvod? A byla pomsta vůbec nezbytná? Co jí může zastavit? Zbabělost, slabost, strach, náboženské důvody? V tomto vynikajícím dramatu z konce války tyto problémy nemám! Doktor Dandieu ve vynikajícím podání Philippe Noireta měl k pomstě tisíc důvodů a také čisté svědomí. Stará puška je nejlepší Noiretův herecký výkon a nejlepší ztvárnění pomsty ve filmu. (06.07.2008)

Bolestivý snímek o obrovské síle jedince, který se v extrémní životní situaci dokázal postavit přesile (tyranovi). Má proti němu ovšem jednu nezanedbatelnou výhodu, dokonalou znalost prostředí. Samozřejmě, Philippe Noiret (doktor Julien Dandieu) snímku dominuje na všech frontách, předvádí excelentní výkon oceněný zaslouženým Césarem. To ale dle mého názoru nebylo jediným předpokladem k úspěchu. Ten bych dále viděl v narativní struktuře. Film (jemná oscilace mezi jednotlivými žánry) je rozdělen na dvě části - na městskou (tragikomickou) a venkovskou (akční/válečnou). Je prokládán častými flashbacky (doktorovy vlastní vzpomínky na své nejbližší), ty dávají jak hlavnímu hrdinovi, tak i divákovi na chvíli vydechnout, odpočinout si alespoň na malý moment od válečného pekla a zkoncentrovat se na další boj. Dandieu vede pouze svou vlastní válku, osobní vendetu. (22.11.2007)

Snímek postupně nabírá monstrozní obrátky. Třeba tragická scéna s rodinou Philippe Noireta byla natočena tak silně a sugestivně, že jsem snad poprvé v životě cítil, že by mohla nastat chvíle, kdyby mě přestalo záležet na mém vlastním životě a šlo mě jenom o pomstu a že právě tahle chvíle nastala i u Philippa Noireta jsem poznal v jeho očích, když uviděl co se stalo jeho děcku a ženě. Následná akce ve stylu Ramba, měla na tehdejší dobu naprosto fantasticky natočený akční scény a v kombinaci s přímo ukázkovám herectvím Philippe Noireta nebylo pochyb, že nadešel čas pro paní pomstu. Dobře tavená atmosféra, jedna puška a spousty broků, jeden hrad a spousty chodeb, jeden nasranej doktor a spousty hnusnejch nácků, znamená jeden velký filmový zážitek na spousty dní . (25.11.2007)