Dark Touch

Dark Touch je celkem zajímavým kouskem z koprodukce Francie, Irska, Švédska. Má to svoji atmosféru a záhadnou jedenáctiletou Niamh, které za záhadných okolností umřou rodiče. Než jsem začal psát svůj komentář přečetl jsem si pár zdejších komentářů(což před napsáním svého komentáře dělám málokdy) a usoudil jsem, že mnohým divákům nesedlo zakončení filmu. Já jsem s ním byl naopak spokojenej ostatně jako s celým filmem. Od kterýho jsem nakonec dostal daleko víc než jsem podle zdejšího hodnocení očekával. Pěkné 3hvězdy. (01.07.2023)

Tak že v této vraždě nemá prsty barák to dojde průměrně chytrému jedinci cca za 5 minut filmu takže žádná děsivá odhalení nečekejte vše je krásně předvídatelné hlavně ten konec na který tu každý nadává. To jste fakt čekali, že to skončí jinak? Vy snílci...no nic jdeme dál. Hlavní hrdinka filmu je jedenáctiletá dívka, které díky častému zneužívání a mlácení od rodičů začne tak trochu šibat a objeví v sobě telekinetické schopnosti...laicky řečeno - hejbe s nábytkem. Jenže svou novou schopnost nepoužije k tomu, že by vám třeba helfla při stěhování těžkého gauče, nebo skříně. Spíš Vás tím vezme po palici a malér je na světě. No ale jelikož má hodné a milé sousedy tak si jí vezmou po malém masakru k sobě domů a zahrnují jí péčí a láskou. Jenže ona se tak trochu bojí že jí budou chtít také fiknout a tak se nám agresivita pomalu ale jistě opět vynořuje na povrch. Doporučuji pustit každému kdo má doma dítě které někoho šikanuje...až uvidí, jak se šikanovaná osoba může bránit tak s pruděním slabších dá pokoj a svou panenku už nikdy neuhodí. (17.12.2013)

Polícia vyšetruje vraždy mladých rodičov vrátane ich syna. Jediný kto prežil je ich dcéra Neve. Do dočasnej opatery je zverená manželskému páru s dvomi deťmi zo susedného domu. Polícia stále nemá stopu podozrivých z vrážd rodičov, no Neve neustále vyšetrovateľom a psychologičke opakuje jednu vetu. Jej matku a otca zabil dom. Aká je teda pravda? Spočiatku celkom slušná ducharina. Dá sa povedať, že som bol milo prekvapený čo mi film prvú hodinku ponúkol. No, a potom prišiel záver, ktorý ani nemá zmysel komentovať – 50 %. (26.10.2013)

Možná znáte ten pocit, když vám někdo dá tutové echo, že rostou, a vy pak lítáte hodinu a půl po lese jak čurák, aniž byste zakopli byť o prašivku. Pak totálně zchvácený a nasraný narazíte na rodinku zkurvených pražáků alá Homolkovi, kompletní těžká jízda včetně dědka, babky, tří fakanů a psa a slyšíte je ječet jako na lesy: „Ježííííš, Pepóóó, to je macééék! No to mě teda vomej, tady další. No to snad není ani možnýýý, to jsou žně, to snad ani nebudeme mít kde sušit! Týýýý vole, to je pravák jako kráááva……“. Zoufale si pomyslíte jen něco o prdeli a otráveně zamíříte k autu. Tak přesně takový pocit mám poté, co jsem zhlédl tuhle pomatenou, nudnou a vleklou sračku o otravném fakanovi, jemuž jsem měl celý film akorát tak chuť jednu fláknout malíkovou hranou, s naprosto debilní pointou, a teď si tady čtu ty komentáře „erudovaných kritiků“, jak to bylo úžasné a žužu. (05.10.2013)

Zase to zabíjí závěr. Marina de Van celou hodinu a čtvrt poctivě buduje znepokojivou atmosféru chytrého sociálního hororu o psychice zneužívaného dítěte, aby nakonec v závěrečné čtvrhodince z minuty na minutu sklouzla k úplně zbytečnému, lacinému a rádoby šokantnímu vyústění. Jedno z předchozích autorčiných děl (jediný film, který jsem od ní dosud viděl) vykazovalo úplně stejný problém ... ale to byla samoúčelná sračka úplně od začátku. V Dark Touch bylo solidně našlápnuto, takže ten závěrečnej držkopád zamrzí o to víc. Dávám tři hvězdy, ale byl jsem připraven jít výš. (29.09.2013)