Dark Touch

Možná znáte ten pocit, když vám někdo dá tutové echo, že rostou, a vy pak lítáte hodinu a půl po lese jak čurák, aniž byste zakopli byť o prašivku. Pak totálně zchvácený a nasraný narazíte na rodinku zkurvených pražáků alá Homolkovi, kompletní těžká jízda včetně dědka, babky, tří fakanů a psa a slyšíte je ječet jako na lesy: „Ježííííš, Pepóóó, to je macééék! No to mě teda vomej, tady další. No to snad není ani možnýýý, to jsou žně, to snad ani nebudeme mít kde sušit! Týýýý vole, to je pravák jako kráááva……“. Zoufale si pomyslíte jen něco o prdeli a otráveně zamíříte k autu. Tak přesně takový pocit mám poté, co jsem zhlédl tuhle pomatenou, nudnou a vleklou sračku o otravném fakanovi, jemuž jsem měl celý film akorát tak chuť jednu fláknout malíkovou hranou, s naprosto debilní pointou, a teď si tady čtu ty komentáře „erudovaných kritiků“, jak to bylo úžasné a žužu. (05.10.2013)

Přestože má režisérka Marina de Van na svém kontě již několik snímků a v hororových vodách není žádnou začátečnicí, tak mé pozornosti jaksi doteď unikala. Proto jsem byl hodně zvědavý na naši společnou „premiéru“ a nějak jsem nebral na zřetel varovné komentáře a „nadávky“ na tento film. Přiznám se, že až do poslední čtvrthodinky jsem je ani nechápal, ale potom se mi konečně rozsvítilo. Tohle je totiž další zdárný příklad, jak totálně zpackaný závěr může pokazit celkový dojem. Pravda, jakmile naskočily závěrečné titulky, nestačil jsem zírat a musel prostě říct „A tohle má být kurva jako co? To už jako skončilo?“ Přitom začátek mne příjemně navnadil, krvavé „polojatka“ mám rád a atmosféra měla taky celkem grády. Potom se sice napětí začalo vytrácet, protože hlavní hrdinka Missy Keating (jo je to dcera zpěváka Ronana Keatinga) byla pořád taková tichá, zamlklá, ale tak kdo by nebyl, když byla od mala týraná a zneužívaná (samozřejmě ve filmu). Pak se není čemu divit, že se jeden pěkně nasere a začne všechno lítat… (20.12.2013)

Zase to zabíjí závěr. Marina de Van celou hodinu a čtvrt poctivě buduje znepokojivou atmosféru chytrého sociálního hororu o psychice zneužívaného dítěte, aby nakonec v závěrečné čtvrhodince z minuty na minutu sklouzla k úplně zbytečnému, lacinému a rádoby šokantnímu vyústění. Jedno z předchozích autorčiných děl (jediný film, který jsem od ní dosud viděl) vykazovalo úplně stejný problém ... ale to byla samoúčelná sračka úplně od začátku. V Dark Touch bylo solidně našlápnuto, takže ten závěrečnej držkopád zamrzí o to víc. Dávám tři hvězdy, ale byl jsem připraven jít výš. (29.09.2013)

11-ročné dievča ako jediné prežije podivný masaker svojej rodiny a je dočasne umiestnené do starostlivosti spriatelených susedov. Tvrdí, že za masaker môže dom, polícia podozrieva miestnych vandalov, no zdá sa, že pravda je niekde inde... Ďalší z hororov o „zlom“ dieťati, hoci v tomto prípade nejde o tému vraždiaceho spratka, ale o spratka narušeného, osudom skúšaného a traumatizovaného ľuďmi okolo seba, celkovo zachádzajúc až niekam ku "Carrie". Aj keď ma to hneď nechytilo a nebavil ma ani ten sociálno-dramatický podtext, postupne som si zvykol a oceňujem napätú atmosféru, ktorá sa celým filmom niesla a tiež pekné deštrukčné výjavy, gradujúce až do pôsobivého finále. (29.09.2013)

Dark Touch je celkem zajímavým kouskem z koprodukce Francie, Irska, Švédska. Má to svoji atmosféru a záhadnou jedenáctiletou Niamh, které za záhadných okolností umřou rodiče. Než jsem začal psát svůj komentář přečetl jsem si pár zdejších komentářů(což před napsáním svého komentáře dělám málokdy) a usoudil jsem, že mnohým divákům nesedlo zakončení filmu. Já jsem s ním byl naopak spokojenej ostatně jako s celým filmem. Od kterýho jsem nakonec dostal daleko víc než jsem podle zdejšího hodnocení očekával. Pěkné 3hvězdy. (01.07.2023)