Mzda strachu

Vďaka novému The Ice Road som sa dostal aj k Sorcererovi. Kvalitný film kde vrcholom filmu je prejazd tažkých náklaďákov prevážajúcich nitroglicerín cez rozpadávajúci sa most. Nová verzia takúto silnú scénu nemá, možno únik pred praskajúcim ľadom by sa jej chcela podobať, ale celkovo mi prišla zábavnejšia napriek tejto klasike ktorá sa dá ja v dnešnej dobe pozrieť. (16.08.2021)

Dva náklaďáky, těkavý náklad, divoká džungle a čtyři antihrdinové, kteří kromě svých životů nemají co ztratit. Můžeme se přehrabovat v různých tématech, opakovaně se zabývat sebedestruktivním přístupem režiséra Williama Friedkina nebo poukázat na skutečnost, že problematická produkce filmu je obecně známější než film samotný. Především bychom ale neměli přehlédnout niterný, téměř meditativní zážitek, který Mzda strachu nabízí. Film neustále stupňuje napětí a zdánlivě ohýbá realitu. Skoro jako kdyby do děje vstoupil jakýsi nadpřirozený element. Finální scény, v nichž značně poničený náklaďák projíždí večerní pouští, připomínají výjev z halucinogenní noční můry. Cesta se ztrácí v šeru, poslední člen posádky pohřbívá svého smrtelně zraněného kolegu a nebe poseté hvězdami má fialový odstín. Motor kovového „Čaroděje“ vypoví službu. Potem a olejem zbrocený řidič prochází krajinou, která je nasáklá černým zlatem. Před ním se k noční obloze tyčí obrovitý ohnivý jazyk zapáleného vrtu a on padá na kolena. Totálně vyčerpaný, s poslední bedýnkou dynamitu v náručí. Stejně vyčerpaně se cítí i divák na konci projekce. Jakmile si kouzlo Mzdy strachu jednou zotročí vaše smysly, není už cesty zpět. Dnes je film Mzda strachu vnímán jako jeden z vrcholů režisérovy tvorby. Jde o trvale zakonzervovaný důkaz mapující tehdejší poměry v Hollywoodu, kdy bylo možné natočit drahý film s nebývalou úrovní realismu. Žádná jiná éra už nikdy tak vehementně nepodporovala napůl šílené režiséry posedlé dokonalostí. Mzda strachu získala s přibývajícími léty poněkud ironickou nálepku jednoho z nejlepších filmů, které jste pravděpodobně nikdy neviděli. Zaslouženě - bohužel. Více. (02.04.2023)

Je pravda, že remaky  nemusím, ale občas se mezi nimi najde nějaký, který je stejně dobrý nebo lepší než originální film. Režisér William Friedkin se sice oháněl tím, že o žádný remake nejde, že se nechal inspirovat pouze knižní předlohou, ale tak o tom si může každý myslet své…Nicméně se toho zhostil poměrně dobře, to mu zazlívat nemůžu. Pojal to jinak, odlišně – než film z roku 1953 – kostra příběhu zůstala stejná, začátek je zcela odlišný a najde se i spousta odlišností i ve zbytku filmu – každopádně zůstala kvalitní atmosféra, několik vcelku napínavých pasáží, nelítostná smrt a především velmi solidní herecké výkony. Tahle pestrá čtveřice dobrovolníků měla vážně zajímavou minulost a nakonec je jejich osud dohnal i v takové prdeli. Zvolená lokalita byla pěkná (zvláště pak záběry džungle), pasáž na mostě a bouře – nejlepší z celého filmu. Rozhodně nelituji, že jsem to viděl – ale obě verze se mi líbily v konečném hodnocení asi stejně. Každá má své pro a proti. 70% (22.02.2022)

Tady musim po letech trochu upravit recenzi a hodnocení. Jsou filmy, který prostě zestárnou, a pak jsou filmy, kam patří i Mzda strachu, který naopak zrajou jako víno. A já jsem si postupem času tenhle film úplně zamiloval a viděl jsem ho už opravdu hodněkrát a to včetně tý kratší verze určený do kin. Ta se asi o trochu víc podobá originálu z roku 1953 a má taky něco do sebe. Je tam třeba navíc scéna s jízdou přes roletu nebo brod přes nějakou říčku, ale o postavách se dozvíte úplný minimum jenom z nějakejch pár flashbacků. Navíc nutno dodat, že třeba tu jízdu přes roletu nebo brodící scénu Clouzot natočil teda mnohem působivěji. Ale zase v normální verzi to vypadá, že celejch těch 218 mil jeli vyloženě krokem, takže by to museli jét tak 14 dní. V tý kino verzi je vidět, že tam byly i rychlý úseky. Největší slabina kino verze spočívá v tom, že končí tim, že Roy Scheider prostě odletí vrtulníkem pryč a padnou titulky doprovázený jazzovou hudbou, která do tý džungle taky moc nepasuje. Člověk z toho má asi podobnej pocit jako z happy endu u Blade runnera. Jinak jsem čet i knižní předlohu a ta se mi moc nelíbila. Možná i kvůli blbýmu překladu. Jsou tam různý technický výrazy a překladatel asi moc nevěděl, o co se jedná, tak to přeložil poněkud otrocky. Naopak název knihy je přeloženej jako Mzda za strach, což asi dává větší smysl než Mzda strachu. Co se týče nejrůznějších teorií, jak by to dopadlo, kdyby hlavní roli hrál Steve McQueen místo Roye Scheidera, tak já si myslim, že by to asi filmu spíš uškodilo. Roy Scheider je civilní, uvěřitelnej, rozhodně nepůsobí nijak supermansky, že by vám bylo hned od začátku jasný, že on ten náklad prostě doveze. Tohle by u McQueena asi nefungovalo. Zdatně sekunduje můj velkej oblíbenec Bruno Cremer, ale ani další dva členové posádek nezůstali jen tak do počtu. Člověk pak i pochopí, proč chtěl Friedkin tak moc obsadit Rabala i do Francouzský spojky. A samozřejmě nemůžu zapomenout taky na soundtrack od Tangerine dream. Divim se, proč tenhle film neměl v době vzniku úspěch. Pro mě je to určitě nejlepší Friedkinův film. 90% (09.01.2024)

Snímok by som rozdelil na dve polovice. Tá prvá bola nezáživná a nudná, plná šedivých dialógov a vleklého deja, tá druhá už radikálne otočila a divák si tak konečne užije adrenalínovú jazdu plnú napätia a nebezpečných situácií. Vychádza mi to na lepší priemer a myslím, že by lepší výsledok film nedosiahol ani v prípade, keby nevznikli Star Wars. 65/100 (02.09.2017)