Moji přátelé
Amici miei
My Friends
Réžia:
Mario MonicelliKamera:
Luigi KuveillerHudba:
Carlo RustichelliHrajú:
Ugo Tognazzi, Gastone Moschin, Philippe Noiret, Duilio Del Prete, Milena Vukotic, Bernard Blier, Adolfo Celi, Silvia Dionisio, Olga Karlatos (viac)Obsahy(1)
Partu pěti italských přátel rozhodně netrápí příbývající věk, ba naopak. Krizi středního věku překonávají s humorem a život si tak naplno užívají pomocí různých žertů, bláznivých léček a žen! Žádného člena nenechají nikdy ve štychu, pokud si to zrovna nezaslouží. Tento snímek je krásným přikladem každého chlapa, jak by měli vypadat MOJI PŘÁTELÉ. (MJMilan)
(viac)Recenzie (59)
Nechápu, co je na tom tak úžasně vtipného. Po celou dobu je tu partička po starších chlápků, kteří nedělají vůbec nic vtipného. Takže to občas hraničilo s nudou. Ale za fackování na nádraží dávám lepší hodnocení. ()
Přátelé jak mají být. Není nad to, když přátelství trvá od mladého do vysokého věku a přitom vůbec neztrácí šťávu, právě naopak, tihle pánové ví, jak si mají život se svými kamarády pořádně užít a se stoupajícím věkem stoupá také jejich nápaditost ve vyhledávání různých kulišáren a kanadských žertíků. Vynikající italská komedie! ()
Bylo nás pět po padesáti letech a po italsku. Na dnešní dobu možná málo akční a časově náročnější komedie o skupině přátel, kteří „berou život jako hru a ne jako kriminál“, podléhají okamžitým impulzům k tvorbě bezcílných „cikánských“ výprav a pro dobrý žert se neštítí žádné námahy. Kdysi jsem dva podobně založené přátele v Itálii měla, a ač se naše eskapády těm filmovým zdaleka nevyrovnaly, filozofie byla stejná: život je škoda promarnit stereotypem. ()
Tvůrci se inspirovali snímkem Manželé, který se věnuje stejnému tématu, tedy pevnému mužskému přátelství, mužů s klukovskou duší. ()
V době kameňákových, bezdružických a jiných "komedií" je to pohlazení. Nadčasová komedie v pravém smyslu slova. Zajímavé je, že se u tohohle filmu člověk jinak baví jako dítě a jinak ve třiceti (no, dobře, skoro ve 40 :-))) ()
Jasně: fackovací vlaková scéna je už nesmrtelná! ()
Parta mužů středního věku co vyvádějí hlouposti. Chvílemi to bylo docela vtipné, ale příliš zdlouhavé a místy nudné. Škoda, kdyby to bylo o nějakých 50 minut kratší, nezlobil bych se. ()
Tenhle italský humor u mě nikdy moc nefungoval a tady tomu nebylo jinak. Uznávám, že pětice herců se snažila, jak mohla, mě ale na lopatky nepoložila. Zvláště první polovina filmu byla k nepřežití. Ve zbytku už se sem tam něco našlo (návštěva večírku) a konec byl asi nejlepší pasáží z celého filmu. ()
Pro mne je to spíše tragikomedie. Jednotlivé části jsou vtipné a pobaví. Ale nikdy nezapomenu na scénu jak jeden z těch čtyř přátel volal svojí manželce a ta zatímco on se nějaký čas královsky bavil daleko od domova, mrzla v telefoní budce a neměla v to období ani na pořádné boty pro sebe i to děcko co tam bylo s ní( nebo těch dětí bylo víc?). A manžel jí docela sprostě lhal, když jí vysvětloval proč nejde to, či ono. On se ale dobře bavil!!! Podvádění manželky nepovažuji za dobrou zábavu. Vypadám asi jako někdo kdo nedokáže pochopit dobrý vtip, ale mám manželství ze kterého jsem každý den z těch patnácti let spolu strávených čím dál více nadšený. Takže v takovýchto věcech opravdu nic vtipného vidět ani nemůžu. Dávám sice tři hvězdičky. Ale vidět to už nemusím. ()
Aspoň pro mě dost hořká komedie. Vyloženě veselé momenty se prolínají s celkem vážnýmy monology hlavního hrdiny. Příliš jsem se nesmál a přišlo mi to trochu natahované. Za nejlepší scény považuji jíž 100x zmíněnou scénu s fackováním cestujících a také závěrečný pohřeb, který dokonaleje vystihuje charakter všech přátel - nepřestat blbnout až do úplného konce. Jako student italštiny jsem si navíc zábavnou formou oprášil slovíčka a fráze. Až budu prožívat krizi středního věku, chtěl bych jí projít se stejným elánem jako tahle pětice vtipálků. ()
Nezabudnuteľná príhoda na stanici......85%. Výborný herci : Tognazzi, Noiret, Blier.... ()
Veselej film o chlápcích, kteří nikdy nepřestali být dětmi. Brzy tomu bude padesát let, ale tenhle humor jen tak nezestárne. ()
Po dobrém zážitku s filmem Dámy a pánové jsme zůstali ve stejném žánru a stejné zemi. Pustili jsme si další starší a tentokrát mnohem známější italskou komedii Moji přátelé. Jako námět jsou chlapi s duší dítěte, kdy se občas jen tak seberou a jdou vyvádět jednu skopičinu za druhou. Podobný přístup k životu je velmi osvěžující, i když může blízkým lidem způsobit mnohá trápení. Některé vylomeniny byly perfektní a nahlas nás rozesmály a některé byly „jen“ dobré. Komediální stránka filmu funguje na výbornou i díky skvělému obsazení. Té bandě chlapů jsem to všechno věřil. Bohužel celkové vyznění snímku je spíše smutné a tím nemyslím závěr, který naopak velmi pobavil. Atmosféra je často melancholická, problémy se sice neřeší, ale jsou stále tady a občas hlavní hrdiny doženou. Ti si jen povzdechnou a utečou k nějaké další ptákovině, třeba na nádraží. :-) Také mi nesedl vypravěč a nahlas pronášené myšlenky, to mě hodně vytrhovalo z té skvěle potřeštěné atmosféry. Proto je to o hvězdu méně než předchozí film Dámy a pánové. ()
Příjemně rozverné. ()
Sice mají Moji přátelé slabší rozjezd, ale od chvíle, kdy ze scény zmizí Donatella, se film doslova zvrhává. Při závěrečném pohřebním pochodu jsem doslova prskal smíchy. ()
Značne nevyrovnaná až nevýrazná "komédia" s množstvom prežitých scén (potreba si odvšadiaľ zadarmo zatelefonovať atď.). Príliš dlhá stopáž a striedanie lepších (tých je menej) a horších alebo prázdnych (tých je viacej) scén ma odradzuje, aby som si film ešte raz pozrel. Dal by som **, ale pridávam * za B. Bliera v roli dôchodcu-mafiána. Dokonale predviedol (zachraňujúc celý film), ako sa má vyzerať dokonale diabolský cynický dôchodca spolupracujúci s mafiou. ()
Komedie s pár opravdu povedenými kousky, které pánové vyváději, to co je mezi nimi - příběh, už tak dobrý není. Film tedy potěší, ale vidět znovu už ho nemusím. ()
V první hodince seznamování s pány kamarády, kteří se nechtějí brát příliš vážně jsem si mohl jít dělat čaj či kafe a o nic zásadního jsem nepřišel. Jízda začíná, když se na scéně objeví Bernard Blier v baloňáku jako nešťastná obět pěti vtipálků, kde vše opravdu graduje a chvílemi už nevíte, co je ještě vtip a co už ne. 70% ()
Ctyri hvezdicky za prvni polovinu, v druhe casti dosel tehle komedii dech. ()
Spousta úžasně vtipných scén na totálně přepálené stopáži ()