Alexandre le bienheureux

„Dívali jste už někdy na květ zespodu?“ Šťastný Alexander je mojí srdcovkou už od prvního zahlédnutí. Ale i když to vezmu objektivně, Yves Robert tady za mě natočil jeden z nejlepších zahraničních snímků v kategorii poetické komedie, jaké jsem viděl... Vesnice, velký statek, krásná příroda v okolí a pan Alexander se svým milovaným pejskem a svéráznými představami o životě. Kolem něj svět, který se proti němu bouří, závidí, pohrdá nebo naopak nachází inspiraci. Lehká zamýšlení nad životem a nad svobodou dodávají tomuto dílku i silný filosofický rámec, jenž se ale dokáže brát s obrovským nadhledem. Od počátku jsem si tento film nesmírně užíval a jen si říkal, aby ve vysoce nastavené laťce vydržel až do vzdáleného konce. A on bez výraznějších hluchých míst nejen vydržel, ale došel po šťastně zvoleném směru i k velmi chytré pointě a pěknému závěru. Robert spolu s kameramanem vykouzlil celou řadu pestrobarevných záběrů z francouzského venkova, které vytvářejí přímo pastvu pro oči, v rámci provedení svého autorského příběhu vyladil nespočet drobných gagů ve znamení moderní grotesky a v pozadí skvěle využil i zkušenosti z práce s dětmi z předchozích filmů. Krásně natočený filmový klenot na poli svého žánru neodmyselně doprovází neodolatelný komediální výkon Philippa Noireta, ale také pěkné hudební motivy a skutečně příjemná, neškodná dávka optimismu, který zde pohladí a ještě nějaký čas po skončení ve vás snad i zůstane. 100%                                                                                                           (Moje titulky k filmu naleznete ZDE.) (23.12.2020)

Za první polovinu bych dal zfleku a bez váhání plný počet, protože tam mi to přišlo naprosto dokonalé - jak humorem, tak poetikou a celkovým příběhem. Fakt už jsem si myslel, že tohle bude naprosto přesně pro mě včetně toho poselství, jenže Robert ho pak v druhé polovině celé vyhnal do extrému a neměl jsem pocit, že zrovna záměrně. Alexandr dlouhou dobu svého života jenom makal, nebavil se, neodpočíval a dělal přesně to, co mu jeho manželka říkala. Dokonce ani vzpoura nepomohla. A když jeho manželka umřela, tak se vykašlal úplně na všechno, několik měsíců jenom ležel v posteli, nehnul se z místa a pro jídlo mu chodil pes. A tenhle jeho způsob života oslovil hromadu lidí a ti pak to nicnedělání začali provozovat taky. Přitom kdyby to takhle udělali všichni, celý svět, tak za chvíli naprosto přestane fungovat civilizace. V téhle části mi ten film svým poselstvím přišel dost zcestným a jak už jsem psal, neměl jsem pocit, že by to byl úplně záměr. Ono by to atmosféře své doby asi i odpovídalo, každopádně závěr moje dojmy dost zachránil, protože tam už Alexandr lepší možnost neměl a rozhodl se skutečně dobře. V tom závěru jsem s ním i hodně soucítil, protože takový tulácký život bych si chtěl aspoň na chvíli vyzkoušet taky. Každopádně po celý film jsem se dobře bavil a fakt hodně se mi líbila kamera, protože z těch záběrů přírody a polí dostala skutečně maximum, což je pro mě jenom další plus. Vůbec si tedy neztotožňuji s názorem, že by to bylo zpracované rutinně, sám si myslím pravý opak. Každopádně nakonec jsem hodně spokojený, i přes tu třetí čtvrtinu, kde mě ta naivita celkem vytáčela. A zazní tu i pár velmi chytrých vět - "Už jste někdy viděli květ zespodu?" 4* (21.11.2021)

Blahoslavený Alexander je vo veľa ohľadoch mimoriadne kvalitným, filmovým dielom, a to zjavne po všetkých nadštandardných stránkach, aké si snáď (ne)dokážeme ani sami predstaviť, a to menovite v prvom rade od hereckej, ďalej cez obsahovú, estetickú a strihovú, až vari konečne i po scénografickú, kostýmovú, hudobnú, a k tomu i akustickú, skrátka, čo sa týka tohto mnohovrstvového, autorovho počinu, tak zväčša prevládala totálne absolútna spokojnosť, až tomu miestami normálne ani plne nerozumiem, čo všetko sa v tomto vydarenom počine vskutku skrývalo...? ...V podstate ale čo by to vlastne bolo bez priamej účasti tejto titulnej postavy - ťažko pracujúceho farmára Alexandra Gartempea v priam majstrovskom stvárnení Philippeom Noiretom, ktorého excelentný, herecký prejav, je minimálne v takých 75-80% , hlavným strojcom celkovej fascinácie filmom, ako takým, ktorý doslova celý na ňom stojí, a zároveň i (s)padá, alebo proste celá filmová atmosféra, je výhradne postavená na protagonistovom, momentálnom, psychickom rozpoložení, podľa čoho sa následne správajú i ostatné, vedľajšie postavy, a to ani nehovoriac, čo ešte nastane so samotným príchodom „najlepšieho priateľa človeka” (tak práve odvtedy som si začínal túto jazdu i neuveriteľne užívať), čo už totižto uvidíte v úvodných titulkoch, podfarbených zvukomalebnou piesňou v podaní francúzskej speváčky Isabelly Aubretovej, čím som sa fantastickým spôsobom naladil na nadchádzajúce dianie, plné nepredvídateľných situácií. • Nech sa páči, stačí iba „lusknúť prstami”, a tým sa zrazu hneď ocitnete v úžasnom prostredí, plnom dokorán otvorených, úprimných ľudí. • V jednom momente, čo sa týka hlavného hrdinu, som si ihneď spomenul na jednu, legendárnu scénu s mojim obľúbeným hercom/komikom, alias Busterom Keatonom, čím mu režisér Yves Robert, vzdával akúsi poctu. V tomto prípade sa to začínalo v presnom čase o 50. minúte a 46. sekunde, samozrejme v trochu miernejšom vydaní. PS: Prvá významná úloha pre začínajúceho Pierreho Richarda, ktorý ňou na seba výrazne upozornil. (25.06.2023)

Jak už u Yves Roberta bývá zvykem, jedná o se o originální a milý příběh. Není to přímo řachanda a hlavně po úvodním antréé nám spinká nejen hlavní hrdina, ale i tempo, ale pak se film nadechne do takové pohodově příjemné nálady a oslavuje mužskou svobodu a smysl pro fajnový nestresový život a já si u chlazeného láhváčka vysloveně lebedil a ten konec ? Zachoval bych se úplně stejně, ale úplně jako hlavní hrdina. Hudba Vladimíra Cosmy zase oáza pohody a pozivitvní nálady. (06.03.2021)

Zdařilý scénář se rozplývá v nezáživném zpracování, občas se zadaří estetický nebo roztomilý pohled kameře, ale to je asi tak vše. Noiret je v roli muže odmítnuvšího každodenní dřinu příjemný. Je to taková milá pohádka z vesnického prostředí. Nejlepší na snímku zůstává Cosmova hudba. Dvakrát ve filmu jukne mladičký Pierre Richard, což je na celém snímku zřejmě nejzajímavější. (19.01.2021)