Alexandre le bienheureux

Jak už u Yves Roberta bývá zvykem, jedná o se o originální a milý příběh. Není to přímo řachanda a hlavně po úvodním antréé nám spinká nejen hlavní hrdina, ale i tempo, ale pak se film nadechne do takové pohodově příjemné nálady a oslavuje mužskou svobodu a smysl pro fajnový nestresový život a já si u chlazeného láhváčka vysloveně lebedil a ten konec ? Zachoval bych se úplně stejně, ale úplně jako hlavní hrdina. Hudba Vladimíra Cosmy zase oáza pohody a pozivitvní nálady. (06.03.2021)

KLIDEK, MÁME ČAS. NENÍ KAM SPĚCHAT. PODÍVEJ SE, BĚHAJÍ PO POLI CELÝ DEN. PROBOHA, PROČ? Takto se ústřední hrdina Alexandr spokojeně ležící v poli vysmívá lidem, křeří se pořád za něčím ženou, jedinnou hodnotou je pro ně práce a neumí si pořádně užívat života. Naštěstí to o panu Alexandrovi v milém podání přesného Phillipa Noireta neplátí. Ten (jak již vyplývá z názvu filmu) umí být šťasťný. Když se teda usmíval na pohřbu ženy (byť ho opravdu vykořišťovala) připadalo mi to přes čáru, ale pak se mi ten jeho nápad nahradit několikaletou dřinu dlouhým spaním v posteli docela zamlouval stejně jako celá tu sérii epizod, kterou to přineslo, kdy se zoufalí ostatní vesničané snažili dostat Alexandra v postele. V roli jednoho z nich si nelze nevšimnout ani začínajícího Pierra Richarda. Celkově moc milý kousek, který krom humoru, zajímavých nenásilných svérazných myšlenek a velké dávky optimismu nabizí i pěknou poetickou stylizaci francouzskeho venkova a celkově se mi na něj určitě dívalo moc pěkně, ba rovnou krásné.  Snad jen jednou mě režisér a scénárista Yves Robert v jedné osobě trochu naštval a to když vypadalo, že pohodový Alexandr konečně najde někoho sobě rovného i v ženském pohlaví v podobě krasné Marlene Jobert (Pozor Spolier!) a ono se ukázalo, že i té jde jen o ty hektary (Konec Spoileru!). Ale tak hold si pan Alexandr zbytek života neužil po boku ženy, co občas usína i při mluvení, ale po boku svého věrného psíka kráčejíc do dalšího šťastného žití. A já jsem při sledování poetického Šťastného Alexandra byl určitě taky velmi šťastný. (16.01.2021)

Co je vlastně cílem života? Makat celou dobu jako kretén, hromadit peníze a hnát se za něčím co nám v rakvi bude stejně houby platné? Anebo chodit na ryby, odpočívat, hrát kulečník, dobře jíst a spát? Alexandr si zkusil obijí a to užívání života je pro něj nakonec tou vyvolenou cestou. Ale jeho spoluobčanům žijícím v obci se to nelíbí. Podlamuje to morálku a kult dřiny a odříkání dostává povážlivé trhliny. Občané se spojí a snaží se Alexandra dostat znovu do zápřahu, aby si sami nepřipadali jako blbci co jen makaj. Agatha je krásná a schopná dívka, která ví co chce a tak Alexandra chytí do svých sítí. Svoboda je ale nade vše. Je to pohodový film, který v divákovi zanechá fajn pocit a taky trochu pochybnost. Zahodit flintu do žita a Carpe Diem!!! 75% (27.09.2016)

Tento snímek má několik nepřehlédnutelných předností, tou první je výtečný Philippe Noiret, jeho postava si diváka získá okamžitě, stačilo první lusknutí prstů jeho tyranské manželky a už mě měl.. Druhou předností je omamná vizuální stránka, příjemná kamera v krásné přírodě působí místy až kouzelným dojmem.. Pochválit bych ještě chtěla neotřelý příběh s moc pěkným koncem a půvabnou hudbu Vladimira Cosmy, tedy u mě filmová spokojenost a úsměv na rtech.. Poděkování kolegovi Willy Kufalt za titulky.. (27.07.2022)

Blahoslavený Alexander je vo veľa ohľadoch mimoriadne kvalitným, filmovým dielom, a to zjavne po všetkých nadštandardných stránkach, aké si snáď (ne)dokážeme ani sami predstaviť, a to menovite v prvom rade od hereckej, ďalej cez obsahovú, estetickú a strihovú, až vari konečne i po scénografickú, kostýmovú, hudobnú, a k tomu i akustickú, skrátka, čo sa týka tohto mnohovrstvového, autorovho počinu, tak zväčša prevládala totálne absolútna spokojnosť, až tomu miestami normálne ani plne nerozumiem, čo všetko sa v tomto vydarenom počine vskutku skrývalo...? ...V podstate ale čo by to vlastne bolo bez priamej účasti tejto titulnej postavy - ťažko pracujúceho farmára Alexandra Gartempea v priam majstrovskom stvárnení Philippeom Noiretom, ktorého excelentný, herecký prejav, je minimálne v takých 75-80% , hlavným strojcom celkovej fascinácie filmom, ako takým, ktorý doslova celý na ňom stojí, a zároveň i (s)padá, alebo proste celá filmová atmosféra, je výhradne postavená na protagonistovom, momentálnom, psychickom rozpoložení, podľa čoho sa následne správajú i ostatné, vedľajšie postavy, a to ani nehovoriac, čo ešte nastane so samotným príchodom „najlepšieho priateľa človeka” (tak práve odvtedy som si začínal túto jazdu i neuveriteľne užívať), čo už totižto uvidíte v úvodných titulkoch, podfarbených zvukomalebnou piesňou v podaní francúzskej speváčky Isabelly Aubretovej, čím som sa fantastickým spôsobom naladil na nadchádzajúce dianie, plné nepredvídateľných situácií. • Nech sa páči, stačí iba „lusknúť prstami”, a tým sa zrazu hneď ocitnete v úžasnom prostredí, plnom dokorán otvorených, úprimných ľudí. • V jednom momente, čo sa týka hlavného hrdinu, som si ihneď spomenul na jednu, legendárnu scénu s mojim obľúbeným hercom/komikom, alias Busterom Keatonom, čím mu režisér Yves Robert, vzdával akúsi poctu. V tomto prípade sa to začínalo v presnom čase o 50. minúte a 46. sekunde, samozrejme v trochu miernejšom vydaní. PS: Prvá významná úloha pre začínajúceho Pierreho Richarda, ktorý ňou na seba výrazne upozornil. (25.06.2023)