Mission: Impossible 5

Tramontate stelle! McQuarrie vinceró! Nejen u špionážních akčních thrillerů, ale vůbec u filmu všeobecně nejde stylem vyprávění čas vrátit ani zastavit, jen částečně zpomalit a Rogue Nation tak činí vskutku znamenitě. Oceňuji nevysokého scientologa, že se nebál podělit o prostor s královnou stehenního stisku Rebeccou Ferguson i režiséra, co spolu s Peterem Yatesem pochopil, že u auto-moto naháněček hraje významnou roli kromě střihu i burácení motorů (GP Maroko úchvatná) či že zase naopak přijde okamžik, kdy se nejmocnější ukáže prosté ticho. Přítomnost Londýna přinesla bondovský esprit i zároveň jistou rezervovanost v hodnocení, dokud ke mně nedorazí Mendesův přízrak.. (04.08.2015)

"I WIND UP IN A MOROCCAN JAIL, PLAYING MUMMIES AND DADDIES WITH AHMAD THE STRANGLER." ---------- Nepochybne najlepší a najviac vyšperkovaný diel zo série. Prvotriedna akcia, dejová jednoduchosť, žiadne zbytočné komplikácie, hi-tech vychytávky a ako vždy úkony, ktoré sú "nemožné". M:I nielenže konkuruje Bondovkám, rovno ich zakopáva pod zem. Tom Cruise je hitmaker číslo jedna! (22.06.2017)

Existuje vůbec rozmanitější filmová série než Mission: Impossible? Po Abramsově dynamickém vzkříšení a Birdově popcornové komedii se totiž vracíme ke kořenům, přímo k vyhroceným špionážním thrillerům šedesátých let. Pátá huntovka samozřejmě spolkla obří peníze a je to vidět hlavně na opulentní řemeslné jistotě. Christophera McQuarrieho ale atrakce zas tak netrápí a točí si řízný old school, který v akčních pasážích drtí smysly a úspěšně se zarývá pod kůži i v dialozích. Chvílemi je to sice až příliš ukecané a finále bych si představoval o něco kratší a drásavější. I takhle je ale Rogue Nation stejnou pumelenicí jako Na hraně zítřka a scéna v opeře by se měla promítat na filmových školách! (8/10) (30.07.2015)

Tak to zdaleka nebylo tak blbé, jak jsem čekala, a dokonce jsme se i od srdce zasmáli. Nicméně s překombinováváním kdo je tedy zlý a kdo za to všechno může to trochu přepískli, vzhledem k tomu, že na konci to je přesně tak, jak to na začátku vypadalo. A ještě si neodpustím poznámku o překrásně vypracovaných zádech Rebeccy Ferguson. (06.02.2016)

Ne že by mi srdéčko nezaplesalo samou radostí nad Rebeccou Ferguson i veškerou tou přehledně nasnímanou, nápaditou, přepáleným CGI nezatíženou a různorodou akcí (především pasáž na motorkách je v tomto ohledu naprosté blaho), ale to co je na tom to vůbec nejlepší (krom Rebeccy Ferguson samozřejmě) je především závěrečná minimalistická osobní londýnská třetina, kdy se to definitivně překlopí v klasický špionážní snímek britského střihu, kde se skvěle napsané postavy (nejen na poměry akčního blockbusteru) přechcávají skrze dialogy „já vím, že ty víš a ty víš, že já vím“ na letišti, v místnosti či na zahrádce restaurace a zcela se to obejde bez jakékoli akce. A funguje to, protože to není ani trochu blbé, ctí se přitom zákonitosti žánru a McQuarrie dává naplno vzpomenout, jak si před dvaceti lety scenáristicky vystačil s jednou místností a jedním vyprávějícím mrzákem. Je z toho vidět, že mu šlo v první řadě především o postavy a děj a až v té druhé o akci a pozlátko; což je u letního popcorňáku, kterým to ve výsledku vlastně vůbec není, věc nevídaná. (07.08.2015)