San Andreas

"Tys opustil mou dceru? Jestli už nejseš mrtvej, tak tě oddělám já." Domy se řítí k zemi, asfalt vzlétá k nebi, lidé zděšeně povykují, voda se vlní a jeřáby padají z nesmyslných míst - jak už to tak v katastrofických filmech bývá. Snímky tohoto typu mne většinou spolehlivě nudí, ale tady tomu velí strejda Rock, kterému nečiní potíže překonávat fyzikální zákony a to stojí za to vidět. Je však nutné mozek opatrně vyjmout z hlavy a tupě se věnovat koukání, poslouchání, smíchu a oběma ústředním zástupkyním ženského pohlaví. Tohle všechno je hodně v pohodě, jen je třeba nebrat tuto katastroficky rodinou pohádku zase tak moc vážně. (30.10.2015)

Rock je sympaťák, o tom žádná. Ale jinak je tohle jenom snůška příšerného, nudného klišé, nablblých dialogů, ochotnického herectví a přepláceného digifestu, prostě všechno, co tak z hloubi srdce nesnáším na současné pásové výrobě „továrny na sny“. A scenář k tomuhle psali tři lidé? Z toho je vidět, že některé profese v Hollywoodu jsou ještě větší lážo plážo, než pobírat sociální dávky. Nikdy bych nepomyslel, že to řeknu, ale „zlatý Emmerich“! (27.08.2015)

Trailer mne nenadchl a teď lituji, že jsem se nevydal do kina. Ti, co dávají jednu hvězdu čekali jako co? Já jim ji nevyčítám, ale pokud očekávali hluboce propracované psychologické drama, pak pláčou na špatném hrobě. Já jsem čekal digitální masakr a opájení se monstrózní destrukcí. A světe div se! Přesně to jsem dostal. Nadchly mne už samostatné epizodky - záchrana řidičky (jo, úvodní akční vstupy jsou typické pro bondovky), přehrada, zdánlivě drobná epizodka v podzemní garáži...a pak samozřejmě velkolepá zkáza završená slušivou tsunami. Že by fyzikální zákony mohly fungovat jinak? Že hrdinové unikají z nebezpečí úsměvně na poslední chvíli? No a co, je to sakra fantastický film, ne? Dal bych pět*, ale jednu strhnu za málo krve a moc patosu. Naštěstí se emocionální scény (kromě závěru) nestíhají proměnit v doják, jelikož příroda vždy zavčas udeří. Jsem spokojen. (03.09.2015)

Na katastrofické filmy holt mají v Holém údu neprůstřelnou, klišovitou matrici a záleží už jen na tom, jak vás vizuálně ukojí. Tento citlivě kombinuje dva, v současné době asi nejzábavnější americké tektonické zlomy, a pokud člověka jeden otráví, vždy má k dispozici ještě další, takže z kina odchází uspokojen jak seizmolog, tak estét. Ten první zlom se táhne od Losích andělic až po Mekku všech buzerantů, anál Svatého Františka, kurevsky se otřásá, když se tektonické desky rozhodnou trochu se potrkat, a tak má chudák hrdinný záchranář Dvejn „Superanabolon“ Džonsn plné enormní bicáky práce a musí lítat jak piča, až se mu z toho ještě více krabatí jeho ovarový zátylek, aby pateticky pozachraňoval všechna svá, do zemětřesení dysfunkční rodinná aktiva. Je to sice místy xblití, ale jinak spektakulární jaxviňa. Druhý, také stále přírodní zlom se rozkládá mezi pátým a dvanáctým žebrem slečny Dadariové, kurevsky se pohupuje, když se Saša rozhodne běžet, a tak má chudák divák plné ruce práce s nespornými „hereckými kvalitami“ této jinak kožené pipky. Je to téměř na výron a místy neméně spektakulární, až chvílemi řešíte dilema, jestli čumět na skákající kozy nebo hroutící se mrakodrap. Připočteme-li k tomu ještě již sice kapku okoralou, nicméně stále neméně výživnou náplň do sendviče, katalogovou MILFku Karlu Gugíno, nezbyde sebeserióznějšímu kritikovi nic jiného, než na konci jen přemýšlet nad hodně luxusní trojkou. (06.06.2015)

Ještě větší patlanina než 2012. Emmerich není zrovna Spielberg, ale dokázal alespoň utvořit mezi postavami jisté vazby, což činí Peytonovi nadlidské obtíže. Samozřejmě, v tomhle typu snímků asi o nějaké veliké umění nikdy nepůjde, jenže také to trvá skoro dvě hodiny a divák nevydrží celou dobu koukat na to jak se kymácejí mrakodrapy a Paul Giamatti co chvíli vykřikne "Oh, my God". 40% (26.09.2015)