The Green Inferno

Roth je pokrokový rozprávač - ako prvý v kinematografii ukazuje, že obete väznené v klietke kanibalov sa musia tiež občas vykadiť. A že malé kanibalčatá to môže náramne pobaviť. Nie kvôli tejto scéne je ale Green Inferno malomyselným filmom. Tým je pre scénár - súvislosti, nakladanie s postavami, rádoby “wao” bodka na záver, atď. (27.02.2018)

Opět Eli Roth......Protekční spratek, Tarantinův chráněnec, který nepobral ani zbla filmařského umu, ale myslí si o sobě opak. A strašně mi bylo líto těch indiánů, těch naturščiků, které nejenom že v reálu bílá huba kácením a vypalováním pozemků připravuje o jejich přirozené životní prostředí, ale ještě, jako v tomto konkrétním případě, za pár šupů a aspoň kouska životního prostoru musí dělat cvičené opičky před kamerami hollywoodských bílých hub, aby byla na kino plátně prima zábavička a……aby si jeden egoista zase dokázal, jak velký má filmařský talent, že by se s Deodatem a podobně postiženými italskými exoty ze 70.let mohl rovnat. Eli, nemáš na to a už táhni do pryč. Jenom lituju, že se to natáčení nevzrtlo ve skutečné gore, kdy by si chudácí divoši skutečně pošmákli na Eliho jatýrkách. A on by si přitom mohl udělat dnes tak módní selfíčko. (04.01.2016)

Přišli chránit ohrožený domorodý kmen, ten se jim odvděčil tím, že v nich viděl oběd, večeři a snídani. A žádné vítání chlebem a solí, ale pěkná porcovačka toho nejtlustšího aktivisty v rámci hlavního chodu. To to ale trvalo, než někdo přišel s regulérní revitalizací opomíjeného hororového žánru značky "kanibal", který zažíval svůj boom převážně v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Ne že by se mně po těch polonahých primitivech stýskalo, ale občas s nimi byla sranda. A to asi věděl i Eli Roth. Proto jeho přístup k dané látce není ani tak syrový, jako spíše brutálně zábavný. Prostě si představte ironického režiséra, jak se za kamerou tetelí smíchy nad tím, jak divák odvrací zrak nad nechutnými scénami, kterých není zrovna málo. A vypadají fakt dobře. Gore je na realistické úrovni. Řada scén je originálních. Buď jsou nasáklé černým humorem, nebo krví, přičemž i brutálně drastickým scénám se nedá upřít jízlivý ráz. Setkal jsem se s názorem, že se jedná o odporný film, ale no tak, však Cannibal Holocaust zrovna nepatří k těm filmům, které by vám zpříjemnily sobotní večer. Eli Roth je ale podstatně řemeslně zdatnější režisér než svého času Ruggero Deodato, který diváka prakticky jen dokonale zhnusil. To jeho mladší kolega přináší podstatně přístupnější styl, má výhodu i v tom, že konkurenci nemá žádnou, neb v současnosti se s natáčecím štábem do pralesů už nevydal nikdo. Žánr je už nějaký ten pátek pohřbený. A Roth a spol. exhumovali solidně. Ovšem dlouho odkládaná premiéra ukázala i určité nedostatky, jako třeba s určitostí chybějící scény, které zřejmě zůstaly na podlaze střižny. V jedné takové napínavé scéně filmu se tak divák nedozvěděl, jaký osud stihl mladou aktivistku, které se podařilo utéct ze zajetí. Dále se dal vylepšit závěr filmu. I na něm bylo znát, že jistě neexistovala jen jedna verze pro finální završení. Určité slabiny se tedy najdou. Natáčení bylo jistě z těch náročnějších. Pracovat s těmi primitivy byl jistě záhul. Kdo jim asi tak četl scénář, že. Vypadá to všechno celkem přirozeně, schopně zrežírované. Lorenza Izzo se stává hvězdou Rothových dvou posledních filmů. V tomhle snímku je ale za hodnou. Jako mrcha v Knock Knock zaujala víc. Kanibalové Eliho Rotha určitě nejsou filmem stravitelným pro každého. Drastičnost filmu, byť jakkoliv vládnoucí nadhledem a pomrkáváním na diváka, je pro standardního diváka nepolíbeného tímto žánrem, přece jen značná. Dobře tedy uvažte, jestli si chcete tenhle film dát. Je to v podstatě takový hravý kousek, co hýří všemi barvami a jeho "hamiky papiky" mají trochu lidovější ráz. Mě na tomhle filmu vlastně bavilo všechno, i ten pomalejší rozjezd. Takhle raketově mně za poslední dobu žádný film neuběhl. 90% (01.12.2015)

Tak som sa konečne dočkal. Hommage Eliho Rotha, Talianskemu CANNIBAL HOLOCAUST a prakticky celému tomuto kanibalskému subžánru, ktorý sa v 70´s a 80´s rokoch nakrúcal v Taliansku ako na bežiacom páse je konečne vonku. A aký je? Hlúpy, nelogický, nedesí a pôvodnému filmu nesiaha ani len po päty. Netvrdím, že sa nenájdu miesta, pri ktorých by si divák chcel zatvoriť oči, hlavne pri krájaní, pečení a konzumovaní ľudského mäsa, to bolo nepríjemné, scénka pri ktorom som mal chuť si otočiť hlavu alebo zatvoriť oči, ale ináč ostatné scénky, ktoré chceli vydesiť alebo reálne zobraziť niektoré nebezpečné situácie, skončili nesmiernym fiaskom. Prisahám, že som sa nasmial viac ako pri niektorých komédiách... Pretože scénky ako, hnačka v klietke, útok digitálnych mravcov či masturbácia pre upokojenie alebo útek pred niekoľkými desiatkami domorodcov u mňa vyvolali záchvat smiechu. Nemyslím to metaforicky ale doslova. Ale musím uznať, že príroda bola nádherná a domorodci takisto perfektný,realistickejšie to už ani nemohlo, čo sa týka vizuálnej stránky, vyzerať. Zo začiatku mi nesmierne vadil pomalý rozbeh... Skoro 40 minút trvalo, kým sa niečo začalo reálne diať, čo mi prekážalo ale keď sa na to teraz pozerám spätne, malo to svoj dôvod. Nejde o taký ten survivor horror, kde sa hlavné postavy predierajú hodiny džungľou aby ušli z pred pazúrov kanibalov. Toto je čistokrvná vyvražďovačka, kde, keď sa začne zabíjať, už to pokračuje v 5 minútových intervaloch až do konca. Bez toho dlhého intra by snímka trvala maximálne hodinu. Možno sa nám tvorca snažil priblížiť postavy, nech si ich obľúbime, ale to rozhodne nefungovalo IQ postáv priamoúmerne klesala od začiatku, do konca. Malo to tak obrovský potenciál, avšak všetko pohorelo na rýchlo varenom scenári, podľa môjho názoru. Však som s toho mal pocit, akoby to napísal nejaký scenárista béčkových horrorov za 2 týždne. Sklamaný som. (16.10.2015)

Podzimní hororová nálož se rozjela poměrně dobře, i když většina očekávaných projektů rozhodně nedopadla tak, jak bychom si přáli. To samé platí o dlouho odkládaném Green Infernu, které by na počátku osmdesátých let sice možná šokovalo, ale o nějakých třicet let později nemá nárok ani na to být alespoň diskutabilní. Což je docela škoda, protože vesnice hladových kanibalů, kterou vede svině se silně znepokojivým kukučem, vyloženě škemrala o chutňoučký masakr, z něhož by se svírala prdel. Bohužel, masný nářez je tu osekán na jednu porcovací hostinu, a ten adorovaný černý humor tu zastoupí holčičí průjem a klučičí honění šaška. Takže žádný zázrak, hele. Ale je dost možné, že za mojí možná zbytečnou kritikou stojí moje momentální - ne zrovna optimální - psychické rozpoložení. (19.10.2015)