Francúzska spojka

Prvá časť krimifilmu s Gene Hackmanom v úlohe vytrvalého až fanatického policajta a Fernandom Reyom, jeho dočasne unikajúcou obeťou. Nezaostáva ani Roy Scheider. Naháňačka s nadzemnou dráhou sa dodnes radí k vrcholom v žánri. Režisérovi Friedkinovi sa častým používaním ručnej kamery podarilo navodiť atmosféru dokumentárneho filmu alebo aspoň filmu nakrúcaného podľa skutočnej udalosti, čo v tej dobe nebolo až také samozrejmé. (03.11.2010)

Realistický neo-noirový thriller, na kterém lze výborně zkoumat evropské vlivy na Nový Hollywood. Stejně jako Godard v U konce s dechem nebo Costa-Gavras v Z (dva filmy zmíněné v režisérově audiokomentáři), také Friedkin uplatňuje dokumentárně veristický styl. Kamera budí dojem, že nezná trajektorii postav a musí spontánně reagovat na to, co se před ní odehrává. Vzdálenost kamery od postav a její pozice někdy věrně kopíruje způsob, jakým jsou tajně sledované podezřelé osoby (scéna v autobazaru). Mnohé scény jsou snímány z ruky a pouze s přirozeným osvětlením. Většina z nich se natáčela s kontaktním zvukem v reálných lokacích, často přímo na ulicích za plného provozu (což částečně platí i pro slavnou sebevražednou honičku) a bez zvláštního povolení. Věrnost reálným událostem, z nichž film vychází, šla tak daleko, že tvůrci použili skutečný heroin (a ve filmu ukazují tehdy používaný test jeho kvality) nebo policejní autodílnu, ve které se běžně demontovaly podezřelé vozy. K věrohodnosti přispívá také rozvolněná struktura vyprávění - čekací a sledovací prodlevy mezi akcí a reakcí jsou mnohem delší, než je zvykem v konvenčních kriminálkách, úspěch může záležet na náhodě, nebo se taky nikdy nemusí dostavit (tyhle prvky si o mnoho let později přisvojil srovnatelně realistický seriál The Wire). Výsledkem je procedurální dokudrama napěchované autentickou energií, díky níž vzniká dojem téměř fyzické časoprostorové blízkosti. Sázka na syrovost přitom nijak neumenšuje symbolické kvality vyprávění, které v souladu s dobovou skepsí není postavené na zřetelné opozici absolutního dobra a zla. Doyle možná má obdivuhodné detektivní instinkty, ale také je to frustrovaný rasistický zmetek, který si štvavým honem za zločinci kompenzuje, že zatímco on s kelímkem hnědé břečky mrzne na ulici, mocní sedí v teple a pohodlí luxusní restaurace. Nedostižitelný Charnier je oproti tomu uhlazený, zdvořilý a rozvážný a jeho chladná racionalita v něčem předznamenává nástup nového typu zloduchů, kteří jsou jen o trochu chamtivější než společnost, ve které žijí. Nestačí tedy, aby dobro bylo stejně nekompromisní jako zlo. Musí být ještě horší. Žádný film nevyjadřuje lépe oxymorón "špatné dobro". 85% Zajímavé komentáře: Visáč, rochelka (09.01.2006)

Musím úprimne povedať, že som mierne sklamaný. Je to snímok poplatný svojej dobe, vtedy to určite neuveriteľne zapôsobilo. Nadčasovým sa ale snímok nestal, aj napriek toľkým významným oceneniam. Rovnako sa pravdepodobne bude pozerať o 20 rokov aj napríklad na Crash. Ten rok proste asi nič lepšie nebolo, teda aspoň v očiach akademikov. Suma sumárum ale podarená kriminálka s profesionálnou technickou stránkou a hereckými výkonmi. (08.12.2010)

Tak jsem to po letech viděl znovu, a takhle to dopadne, když chce někdo natočit oscarovou drsnou kriminálku. Tedy pro porotu, co hodnotí Oscary, ale ne pro diváky, kterým není nic vysvětleno a jsou rovnou vhozeni do... no, slovo "děj" je silné slovo, do jakéhosi probíhajícího zmatku. Nejdříve jsme v Marseille, kde se seznámíme se dvěma jakoby drsoni, akorát nevíme, čím jsou drsní, kromě toho, že chtějí rozšířit přístav a zastřelí jednoho chlápka, který je sleduje. Pak buch, jsme v Brooklynu, kde dva drsní poldové mají tušení, a tak furt někoho sledují, občas někoho zmáčknou, občas jsou taky za drsoně. A když sem z Francie za podpory jednoho herce přijedou prodávat drogy ti dva z Marseille, jdou i po nich. A to tak, že ve chvíli, kdy by je mohli všechny zatknout při předávání drog a peněz, tak čekají někde u mostu a teprve pak za nimi přijedou do továrny, aby mohla být jako cool přestřelka. Postavy jsou nevěrohodné, přišlo mi, že policajti už by dávno měli na krku disciplinárku, Pepek že nic nevyšetří a vždycky u jeho akce zhebne nějaký polda (ale to se neřeší), a že zločinci se chovají nejvíc pitomě a nápadně, jak jen to jde. A ta slavná honička auta s nadzemkou - hezké, no, ale veledílo to taky není. (29.03.2021)

Přesně ta správná 70´s kriminálka, jak jsem čekal. Ze začátku má sice Friedkin malinko problémy s tempem a úvod se tak bohužel malinko vleče. Poté už ovšem servíruje jednu výbornou scénu za druhou a pronásledování vlaku zaslouženě patří k památným scénám žánru. Nechápu, jak se mi tahle klasika mohla tak dlouho vyhýbat. (07.04.2013)