Vyháňač diabla

WILLIAM FRIEDKIN, THE EXORCIST (1973). ________ Očekávám horror. Jen mě trochu děsí ta číslovka. 1973? To bude zabitý odpoledne. Blééééééé. Ďábel přeci neexistuje. V tom se utvrzuje to rozumné ve mě. V tomhle dialogu s ním ještě dostanu možnost pokračovat. Odkojen Hitchcockovými filmy, necítím se nijak rozrušen sáhodlouhou expozicí. Naopak. Užívám si postupnou gradaci napětí. Zahušťovanou atmosféru. Pozvolné filmové vepisování "neexistujícího" do kulis normálně fungující reality. Tohle vepisování začíná být dosti intenzivní. Pro jistotu si to ještě zopakuju: Ďábel přeci neexistuje. Dobře. Tak proč mám tak divnej pocit? A sucho v puse? Proč cítím, jak mi po zádech stékají krůpěje potu? Dali jsme tomu jméno.. Říká se tomu STRACH. Jsou to jen reakce fyzickýho těla. To nezapřeš. Neokecáš. Obava před něčím, co neexistuje. Ukotvím se v realitě pokoje pomocí pevného bodu - sklenice vody na stole přede mnou. A film dokoukám. V pohádkách fungujou pravidla. Když se zlýmu vlkovi rozřeže břicho, vyleze Karkulka, a hned za ní Babička. Tak to mají děti rády. A zpravidla se jim nezvedá žaludek z toho, jak dopadl vlk. Tady žádný pravidla nejsou. Krucifix není pro zlo hráz, ale směšná rekvizita, berle, o kterou se nedá ani opřít. Zlo nemá hranice, nebo pěkně děravý. Navíc, vymítání ďábla není rituál, který by si autoři "vymysleli", pouze ho dovedně přibarvili. Jasně, já sedím tady v tom pokoji (Kde jsou všichni? To jsem v celý týhle haciendě sám?) a "to", co jsem teď viděl, byl film a bylo to "jen jako". Zbytky toho rozumného ve mě se opět ujímají otěží. Jen je to trochu jako droga. Popadnu Exorcist II. a pouštím se do něj. Nevěřím na "dvojky", a poučen prvním dílem se cítím silný v kramflecích, už přece se nenechám zaskočit. Zlatý voči. To ještě netuším, co mě čeká. Kamarádi, co mě před pár dny naučili pár nových zajímavých slovíček jako "joint", "pot" a co nejraději zahulí při sledování "COPS", se vracejí z výletu. Nevšímavě projdou kolem TV bedny, a nechají mě v klidu dokoukat. Mám to za sebou. Uff. The End. Z kuchyně: "Hey, Peter, don't you wanna come with us, we would love to show you something". Zní to moc lákavě. Sedáme do auta, a jedem do centra. Že by zas nějaký povedený striptýz bar? Ne. Za pár minut tam jsme. Ne. Jsme TAM. No to neee! Ujišťuju se, že jsou dveře auta zamknutý! Kolik je? Za chvíli půlnoc. Řečnická otázka: Jak často se vám stává, že Vám filmově děsivá "realita" narazí bez varování přímo, dámy prominou, do ksichtu? Ne ne, NEPŮJDU SE PROJÍT PO TĚCH SCHODECH, VY IDIOTI. Okamžitě mě odsud odvezte domů, nebo z vás zešílím... Autem se nese hurónský smích, ale taky úlevný zvuk startovaného auta. ... Věřte, mi, že POVĚSTNÉ SCHODY z Exorcisty nejsou žádná UMĚLÁ kulisa. Je to pitomej barák na dost divným temným místě přímo ve Washingtonu D.C.! Některý věci, by prostě měly zůstat jen na tom plátně. Jak to ten Friedkin v tom roce 1973 dokázal...? Post scriptum: Pro mě to bylo vůbec bohaté filmové léto: ještě taky Scorseseho Goodfellas a Coppolova Appocalypse Now. Všechno jsou to filmy, pronikly hluboko. Ještě jedno Post scriptum : Omluva za expresivní slovník. A: Ne, nemohl jsem psát o tom, "jak to bylo udělaný". Chytilo mě to pod krkem... (04.09.2008) (menej) (viac)

Na počiatku 70. rokov Blatty napísal Exorcistu, ktorý bol o pár rokov nato sfilmovaný a Blatty nielenže do podoby scenára zadaptoval svoju vlastnú knihu, ale dokonca film produkoval. To sa stáva skutočne len málokedy, sfleku mi napadá azda len Hellraiser, ktorého podľa svojej novely natočil a napísal spisovateľ Clive Barker. Blatty mimochodom cca 10 rokov predtým spolupísal crazy komédiu Komisár Clousea na stope, takže duševne pripravený na totálny horor zjavne bol. Exorcista sa stal šokujúcou senzáciou a neskutočným trhákom. Pri rozpočte 12 miliónov dolárov celosvetovo trhol 441, čo by bolo neuveriteľné a fenomenálne ešte i v r. 2023, kedy koment aktualizujem. Akadémia bola taktiež nadšená, viď. 10 (!) nominácií na Oscara, pričom dve filmári premenili na zlato a to vrátane najlepšieho adaptovaného scenára, za čo si tým pádom samozrejme sošku prevzal Blatty. Je logické, že sa v nasledujúcich desaťročiach univerzum rozrástlo o sequely, prequely a dokonca seriál z r. 2016, ktorého prvá séria je mimochodom plnohodnotným pokračovaním filmovej jednotky. Filmovú trojku Blatty už osobne režíroval napriek tomu, že s dvojkou nechcel mať nič spoločné. Prvý Exorcista je nielen základný pilier satanských hororov (spolu s Rosemary má dieťatko a Omenom, apropo všetky tri vznikli podľa kníh), ale tiež legenda hororového žánru ako takého s množstvom nezabudnuteľných momentov, nepríjemných scén a pasáží, ktoré skultoveli (vracanie, krucifix, hlava). Paradoxne na mňa viac zapôsobila mrazivá prvá polovica. Počas nej sa „len“ uťahuje desivá slučka osudu a postavy začínajú chápať, s kým beštiálnym zlom majú dočinenia. Na čom má kus podielu i parádna pochmúrna výprava (to exteriérové schodisko!). Film obecne disponuje vynikajúcou atmosférou 70. rokov, kedy ostatne vznikli jedny z najslávnejších hororov v histórii (Votrelec, Halloween, Carrie, Teraz sa nepozeraj, Suspiria). Akonáhle sa v druhej polovici roztrhne vrece s explicitnosťami a brutálnymi nechutnosťami, už ma to až tak nedojímalo. Problém s filmom (na rozdiel od fantastickej knihy) mám ohľadom kastingu. Jediný, kto sa mi vyložene páčil, bol nezabudnuteľný Max von Sydow ako Merrin. Vždy je skvelé vidieť silných dramatických hercov v hororoch. Treba ale dodať, že ak dáme bokom skvelý prológ, objaví sa Merrin v deji až cca polhodinu pred koncom (a teda dole klobúk, vyzerá na 100 rokov a pritom mal len 44). Ostatní boli fajn a snažili sa (niektorí až čertovsky...hahahaha), ale ako Chris, tak jej dcéru Regan a mladého kňaza Merrina som si počas čítania predstavoval úplne inak; ich hereckí predstavitelia sa mi bohvieako (hahahaha) nepozdávali. Smutné je i to, že tvorcovia (paradoxne v čele s Blattym) zmenili nejeden charakter. Chris bola v knihe žoviálna raketa, vo filme je to taká... tetka. Detektív bol v knihe hotový Columbo, vo filme už viac štandardnejší (= nudnejší) policajt byť nemohol. Naopak, film je o čosi lepší, čo sa týka majordóma Karla, ktorého knižná dejová linka bola zbytočná a tak by ste ju vo filme hľadali márne, čo je fajn. Snímka je známa i prostredníctvom špeciálneho režisérskeho zostrihu, ktorý je oproti bežnej verzii dlhší o pár minút, ale ak dáme bokom slávnu pavúčiu chôdzu, tak vás nič zásadné nečaká. (28.11.2004) (menej) (viac)