Vyháňač diabla

Toto jeden zo zásadných filmov takzvanej Nesvätej Trojice. Tvoria ju tri nadčasové, dokonale spracované okultné, satanistické horrory: "The Omen", "Rosemary má dieťatko" a "Exorcista". Každý sa na túto tému zameriava z trocha iného uhla pohľadu, ale všetky tri riešia to isté. Prenikanie pekelných síl do našeho sveta. "Exorcista" si neberie žiadne servítky a šokuje diváka jednou desivou scénou za druhou. Aj na dnešnú dobu je to hodne silné kafé. A také ja mám veľmi rád. ***** (03.02.2012)

Exorcistu mohu respektovat za upevnění formy klasických hororů, ale užít jsem si ho prostě a jednoduše nemohl. Předlouhá expozice s nesympatickými postavami byla naprosto ubíjející, první hodina filmu je jen minimálně relevantní a i když filmy samozřejmě nejsou jen o hlavní linii a posunu kupředu, nýbrž mohou stát klidně i z větší části na tom, že zajímavě/poutavě/zábavně vypráví méně podstatnou látku, Exorcista k těmto případům nepatří. Od začátku si můžeme dovodit (navíc je to i z názvu patrné, byť se samotný film snaží až překvapivě soustředit na racionální stránku věci), co se bude dít a snad i kdo bude hrát jakou roli, ale přesto trvá více než 3/4 filmu, než se k tomu režisér dokope. Takhle si gradování tedy nepředstavuji. Psychologie postav je ještě ucházející, ale atmosféra není nikterak strašidelná, z filmu nesálá pocit mysteriózna. Holt písky času jsou neúprosné... 4/10 (19.02.2010)

Matka všech hororů. Mistrovský horor, který navždy změnil hororovou kinematografii a posunul do nejtemnějších sfér, která se pohybuje mezi námi v těch nejkrutějších snech. To, co jsem prožil když jsem tenhle horor viděl poprvé je to nejkrutější co jsem zažil. William Friedkin je démonický režisér, který dokázal, aby lidé omdlévali v kinech. (02.06.2012)

Připadám si strašně trapně, ale musím se přiznat, že Vymítač ďábla mi nepřišel ani trošku strašidelný, spíše naopak, občas jsem se smál více než u jakékoli komedie – čímž se rozhodně nechlubím. Pár záběrů sice patří mezi opravdu povedené, ale že by se mi u nich podlamovaly nohy, to zase ne. Narozdíl od výborného hororu téhož subžánru - ano, myslím Omen - zde režisér doplácí až na přílišné odhalování temné strany příběhu. Postupné budování atmosféry, připravování na příchod ''Nikoho'' (identita Zla je prozrazena až ve druhém díle, ehm – zde o sobě tvrdí jen „Jsme nikdo.“) a zejména na povedené finále sice funguje skvěle, ale jakmile dojde na věc, vše působí trochu bezúčelně a směšně. Dokud jsem jen slyšel co se děje, ale neměl jsem sebemenší tušení jak to vypadá, dalo se o nějaké hororovitosti mluvit, ale ihned poté, co jsem viděl nadskakující lužko a psí kusy, které Regan předváděla, bylo veškerá napětí a atmosféra pryč. Každopádně jako psychologické drama matky, která se bojí o svou malou a hlavně jedinou dcerku Vymítač ďábla funguje vcelku dobře. Podobný problém jako s neustálým ukazováním Zla jsem měl též s rozdělením příběhu na příliš mnoho osob. Režisér - nebo spíše scénárista - si měl ještě před samotným natáčením, potažmo sepsáním příběhu, ujasnit o čem vlastně chce vyprávět a jaký smysl tento snímek má, jeho roztříštění mezi přílišné množství postav totiž působí příliš chaoticky a ztrácí se v něm jak napětí, tak i kondenzace mysli diváka. Například vedlejší linie Otce Damiena (!) Karrase mi připadala trochu nadbytečná, i když v samotném finále svou roli hraje. (25.06.2006)

No nevím, nějak jsem při znalosti Vymítačova lehce mladšího bratříčka The Omen čekal od režiséra legendární French Connection větší grády. Atmosféra se po výborném úvodu, jemuž vévodí Max von Sydow, na hodinu a něco mění z toho temného mrazení převážně na fyzicky nepříjemné pocity z lékařských procedur. "Světlo" vnáší jen kvalitní výkon Ellen Burstynové coby hroutící se milující matky a několik krátkých scén otce Karrase - ty jsou ale pohříchu jaksi vytržené z kontextu a víc než co jiného působí rušivě. On vůbec celý film působí jako nešikovně sesazený dohromady z několika kusů a těch několik vyloženě libových záběrů nemá příliš šanci ten dojem napravit. Třeba by se tím director's cutem mé dojmy napravily, ale takhle nemůžu jinak - 70%. (13.10.2007)