Pád Bieleho domu

Devadesátky vrací úder, aneb přesně ten správně tupý a do správné míry patetický akčňák, který je občas zkrátka potřeba. Tempo je slušné, pořád se tu něco děje a na Fuquovi poměry je to i hodně solidně natočené, zvláště co se bitek a samotné akce týče. Při přepadovce Bílého domu, kdy je zdevastováno a zneškodněno všechno okolo, jsem se doslova tetelil blahem. A ani ta často kritizovaná druhá půlka mi nevadila, i když závěrečné rušení kódu bylo fakt až příliš debilní i na mě. Gerard Butler jako akční řízek adekvátní, i když pár hlášek mu scénáristé napsat mohli, a Morgan Freeman se jako prezident, i když tentokrát pouze zastupující, neomrzí nikdy. Akorát by to chtělo lepšího záporáka. Jako tupý akční výplach je to však dostačující, až jsem to od Fuquy po jeho předchozích filmech nečekal. (17.04.2013)

Tak jo. Přepadení v Pacifiku ode mně dostalo jednu hvězdu za Missouri. Ve světle Olympu si říkám, že by si možná zasloužilo i dvě, páč je v něm přece jen trochu toho nadhledu. Zato zde se díváme na dojemný záběr padající rozstřílené vlajky s hvězdami a pruhy a zcela vážně se po nás chce zaplakat nad pošlapáním symbolu svobody. Do toho padají inteligentní věty jako "nechtěli zničit jen nás, chtěli zničit náš způsob života" či "nepřítomnost amerických vojáků bude znamenat válku". Buch hlavou o zeď. Když zapomenu na patos k zeblití, zůstane film se spoustou pitomostí. Nejdřív jsou za pitomce všechny US bezpečnostní složky, přičemž banda teroristů připomíná bandity z Vinnetouovek (nehledě na to kolik jich padne, je jich pořád stejně), pak se to otočí a ti zlí teroristé se nechají porcovat jeden za druhým mezi správně emericky tvrdými hláškami tvrdého Skota v hlavní roli. Kde zláci nabrali AC-130 se nedozvíme. Logika v osobní motivaci postav neexistuje. Ovšem, to není důležité, Amerika, světový mír, víra a láska byly zachráněny. BTW když ta vlajka padala dolů, nešlo si nevzpomenout na Mars útočí a vlaječku Marťanů. Kde jsou časy Brooklyn's Finest... (29.06.2013)

Dle očekávání víc Smrtonosnější past než byla pětka. Bohužel až moc. Po vynikající scéně masivního dobytí Bílého domu (kde jsou ty časy, kdy teroristi někam nenápadně vklouzli zadním vchodem a jen odstranili pár strážných pistolemi s tlumiči) se už jen pobíhá temnými chodbami a vrší se klišé, mrtvoly nebo se rovnou neumětelsky vykrade celá scéna (výbuch helikoptéry na střeše a skok z ní). Nic vás tu nepřekvapí (snad až na enormní počet explicitně zastřelených lidí a brutální výprask paní ministryně), o nikoho se nebojíte (nelogičnost a patos mi nevadí) a ještě než se to dokodrcá k finále (stejně nevýraznému jako záporák), je vám jasné, že scénář byl opsané a odfláknuté béčko nejbéčkovější a že Morgan Freeman a Aaron Eckhart šáhli pěkně vedle (tedy jak se to vezme, film byl docela úspěšný). Zdaleka nejzajímavější moment je, když vylezete z kinosálu a checkujete, jestli to Severokorejci mezitím nespustili i v reále. (13.04.2013)

Patriotistická zápletka je samozřejmě nesmírně hloupá. Všechno se točí okolo obsazení Bílého domu severokorejskou skupinou teroristů. Akční inferno se ještě předtím odehraje v ulicích Washingtonu, kde Severokorejci potřísní krví nejednu dlažební kostku. Všechno šlape jak švýcarské hodinky, američtí agenti zřejmě nenosí neprůstřelné vesty a na akademii je učili, jak správně skočit nepříteli do střely. Na trávník před jedním ze symbolů Spojených států tak padají další a další muži v černém a dopisuje se tak ten nejhorší možný scénář. Rozstřílenou americkou vlajkou to celé jen začíná. Akční harcovník Antoine Fuqua testuje americkou nedotknutelnost a docela mu to vychází. I když se nebojí servírovat nesmírně pitomé zvraty a předkládat směšně naivní propriety – když přijde na řadu odolnost ministryně obrany, surově zmlácená stejně zaúpí, jak „slibuje věrnost vlajce Spojených států..“ No, však to znáte. Prostě je škoda, že na to Fuqua nešel krapet sofistikovaněji. Máme tu až moc supertajných chodeb, supertajných zbraní a supertajných informací. A jak Severokorejci hladce naskákali do baráku, tak stejně hladce bývalý člen prezidentovy ochranky Gerard Butler (mimochodem na to málo, co mu scénář po herecké stránce nabízí, velmi slušný) provede záchranou misi. Přesto Fuqua jako jeden z mála předložil staromilský zážitek, který i v roce 2013 funguje. Kombinuje Smrtonosné pasti nebo první Přepadení v Pacifiku, a divák velmi rád zavzpomíná. Já určitě. Patetický blockbuster, kterému tu mizernou odvyprávěnost nakonec odpustíte!! 75% (18.07.2013)

"Zahrajme si hru Choď doriti. Ideš prvý." Relatívne drsné. Väčšina deja sa odohráva potme, takže keď sa niekto bije, skoro nič nevidíte. Butler sa snaží, ale nie je príliš sympatický. Aaron Eckhart je ako americký prezident ešte nesympatickejší (áno, dá sa to) a na strane zloduchov tiež značne veľká bieda. Vyložene potešiť ma potešila len náročná scéna prepadu Bieleho domu, ktorá je príjemne dlhá a prepracovaná. Žiaľbohu to vyzerá tak, že do nej tvorcovia išli naplno a dali do nej všetko, od energie cez talent až po prachy a tak im na kvalitné vyplnenie zvyšku minutáže už nič neostalo a vydlábli sa na to. Dvojka prekvapivo o značný kus lepšia. A Emmerichov konkurenčný (tiež tohoročný) Útok na Biely dom? Mal sympatickejšieho hrdinu aj prezidenta, ale tiež to nebol žiadny zázrak. (21.12.2016)