Réžia:
Roman PolańskiKamera:
Paweł EdelmanHudba:
Alexandre DesplatHrajú:
Jean Dujardin, Louis Garrel, Emmanuelle Seigner, Mathieu Amalric, Melvil Poupaud, Grégory Gadebois, Vincent Grass, Wladimir Yordanoff, Didier Sandre (viac)Obsahy(1)
V roce 1894 je důstojník francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus nepravdivě obviněn z velezrady a odsouzen k doživotí. Tato událost vstoupila do historie jako Dreyfusova aféra. (Pilot Film)
Videá (8)
Recenzie (91)
Tento škandál rozdělil francouzskou veřejnost na konci devatenáctého století na dva tábory a to zejména díky mědiím, které v té době představovali zejména novináři a všeobecně tisk. V dnešní době už tisková média vystřídali ani néé tak televize ani internet, ale takzvaná chytrá elektronika a zejména chytré telefony a mnoho dalších chytrých věcí. On už ten název napovídá, že je to pro chytré lidi, ale opak je pravdou. Jelikož tyto produkty byli vymyšleny pro hloupé spoluobčany a zejména pro to, aby neměli svůj názor a aby je tyto produkty nabádaly jak mají přemýšlet a co mají v dané situaci dělat. Stačí se podívat, když jedete městskou hromadnou dopravou, kolik lidí čumí do té své zázračné plastové bedýnky a hltají tam většinou nepotřebné věci. S tímto snímkem to souvisí tak, že v každé době existovali média anebo instituce, kteří lidem říkali, co je správné a co je špatné. Nejdřív to byla církev, poté nastoupili tištěná média a dneska je v tom takovej galimatyáš, že už člověk ani nepozná, co je novinářská kachna a co není novinářská kachna. Jde taky o to, že nějací exoti si třeba bez navigace GPS nejsou schopni ani nakoupit. Při této aféře se Francie rozdělila na podporovatelé intelektuálů jako byl Émile Zola a další významní umělci té doby a odpůrce a antisemity, které podporovala tehdejší vláda. Prostý lid byl vyburcován za pomocí tištěných médií k antisemitským útokům na židovské obchody k takzvaným pogromům ze kterých si vzal inspiraci i pozdější velitel fricků Adolf Hitler. Samozřejmě existuje řada konspiračních teorií o této události, která připomíná případ žida Hilsnera na našem území, ale pravdu se asi nikdy nedozvíme a tak nám musí stačit tato oficiální pohádková verze o dobru a zlu, kde samozřejmě dobro zvítězí. Roman Polanski, kterého nemusím jako člověka, kterej se v sedmdesátých letech přiznal k prcačkářský aféře s nezletilou dívkou je sice prase, ale točit filmy to on umí. Dokázal přiblížit divákovi atmosféru Francie na konci devatenáctého století a taktéž výběr herců byl solidní. Samozřejmě zde nezapomněl obsadit do jedné z hlavních rolí svojí dvorní princeznu a manželku Emmanuelle Seigner na které se už také podepsal zub času a je tam taková strhaná a nezáživná. Také mi zde chybělo více toho antisemitismu, který při této aféře otřásal celou Paříží. Ale celkově to bylo dobře natočeno a pro ty, co tento případ neznali se určitě něco nového přiučili. Za mě dávám něco přes 70%. ()
Poctivá práce ve starém stylu, která ale nepůsobí zastarale, spíše krásně zrale (87letý Polanski je zde vzdálen svěžímu překvapivému novátorství svého jen o sedm let staršího krajana Wajdy, které předváděl ve svých posledních filmech). Jestli však vedle novátorství Žaluji! něco není, pak černobílá nekonfliktní animace jedné dějepisné kapitoly. K tomu dopomáhá především volba perspektivy vyprávění. Vyprávění z pohledu samotného Dreyfuse by svádělo k bolestínství a jednoznačnému vymezení pozic (Dreyfus věděl, že je nevinný - v tomto smyslu by to bylo nešťastné i vzhledem k Polanskému vlastnímu případu). Polanski ale zvolil perspektivu armády a (v užším zaměření) plukovníka Picquarta, který se v uzavřeném připadu odsouzeného Dreyfuse začal vrtat. Tato dvojitá perspektiva umožňuje rozehrát zajímavý boj o pravdu uvnitř rigidního prostředí omezeného loajalitou, disciplínou, tradicí a kariérní hierarchičností (v lecčems se mi připomněly motivy Struktury krystalu jiného Polanského krajana Zanussiho). Ve filmu se tak s chirurgickou přesností odřezávají předsudky od rozumu, fakta od názorů, nepříjemná pravda od pohodlnější lži. Silnější konflikt je pro mě obtížné si představit, zvlášť když z filmu není vůbec zřejmé, kdo je dobrý a kdo zlý: Nadevší pochybnost je jasné, kdo je oběť a kdo viník, ale to je podstatný rozdíl! Dreyfus je zobrazen jako hrdý, ambiciózní a arogantní kariérista, vedle toho Picquart je uhlazený intelektuál, v jádru antisemita, který ale nenávidí lež a je ochoten pro své mravní principy podpořené racionální úvahou potlačit své předsudky vůči židům a zničit vlastní kariéru. Ostatní důstojníky i prosté vojáky, kteří pracují u kontrašpionážního útvaru, nelze zaškatulkovat v černobílém schématu jako padouchy, třebaže jejich vnitřní konflikt (udržení se na své pozici uvnitř vojenské hierarchie, síla loajality oproti mravní integritě, oddanost službě vlasti?) Polanski maximálně potlačuje a dá se spíš tušit, než že by byl explicitně ukázán. Většinu filmu sledujeme tyto konflikty uvnitř uzavřených entit (armáda, do jisté míry státní aparát) a veřejnost k divákovi proniká vlastně až závěrem prostřednictvím Emila Zoly a jeho článku, jenž dal (poněkud neoriginálně) název i tomuto filmu. Tato okrajovost veřejnosti ve filmu vlastně zesiluje ty konflikty, které nejsou zobrazeny tak explicitně jako u Picquarta (tj. u vojáků, jejichž mravní integrita je slabá a kariérismus silný, je hlas veřejnosti hrozbou, která se v průběhu filmu nad nimi neviditelně vznáší až na ně dopadne a nakonec je z jejich pozic smete). Polanski natočil výborný film, jehož kvalitu vedle zralé režie a výborného scénáře doplňují bezchybní herci. Rozhodně to není nuda! ()
Možno chcel Polanski nakrútiť iba svoju obľúbenú látku, možno chcel upozorniť na to, že ani o vyše sto rokov neskôr sa toho veľa v spoločnosti nezmenilo a možno nám chcel oznámiť, že pokrytectvo je vpísané v našom DNA ako naše fyzické črty a že sa nezmení nikdy nič, pretože to nie je možné. Možno sa celý film rozbieha až príliš pomaly a možno mohol byť o 15 minút kratší, ale skvele graduje, i keď v podstate dvakrát a aj pokiaľ vás Žalujem! príliš neosloví, určite vo Vás niečo hodnotné zanechá. Aj keď to bude iba frustrácia z toho, že cesta k elementárnej spravodlivosti je tak tŕnistá, že sa počas nej nielen celý dopicháte, ale že sa to stane hneď viackrát. ()
Waw! Rozbeh síce taký vlažný a trochu človek tápal, kto hrá v tom celom akú rolu, ale napokon musím uznať, že to bolo nad moje očakávania. Dreyfusova aféra spôsobila vo Francúzsku poriadne vášne a z prvotne "nevinnej" degradácie vznikol škandál obrovských rozmerov. Niektoré pasáže síce trochu zaváňali lyrizmom, ale celkový efekt sa mi skutočne veľmi páčil. Vynikajúca výprava, kostýmy a celkovo atmosféra konca 19.storočia. Trochu mi v tom celom chýbal aj ten pohľad na druhú stranu planéty, ako sa s touto situáciu vyrovnáva samotný Alfred na Diabolskom ostrove. Mohla by to byť zaujímavá dvojexpozícia :) Každopádne, veľmi solídne! ()
Člověk musí (chtít) překousnout to počáteční rozvláčné tempo vyprávění - druhá půlka už pak graduje pěkně. Je to spíš film pro ty, co o Dreyfusově aféře neví nic bližšího (popřípadě vůbec nic), ale to nepovažuju za nedostatek. Přeci jen nejde o událost, která by se filmového zpracování dočkávala každý rok znovu. Přitom je ale natolik zajímavá a nadčasová, že by si to vlastně zasloužila. Polanski opět nezklamal, byť tenhle titul se nepochybně zařadí mezi ty snáze přehlédnutelné, co se jeho pestré filmografie týče... 70 % ()
Galéria (48)
Fotka © Gaumont
Zaujímavosti (8)
- Ve snímku se objeví v cameo roli režisér Roman Polanski jako jeden z hostů na večírku. (J.A.K.)
- Émile Zola před výkonem trestu, k němuž byl odsouzen za pamflet s názvem „J'accuse!“ („Žaluji!“) v periodiku L'Aurore, uprchl do Londýna. (stefji)
- Filmovanie snímky prebiehalo na viacerých miestach v Paríži a trvalo od 26. novembra 2018 do 7. marca 2019. (MikaelSVK)
Reklama