Dôstojník a špión

„JEDEN ABY SE STYDĚL, ŽE JE FRANCOUZ...“ /// Historicky poučná kinematografie. Kauza kolem Alfreda Dreyfuse ukazuje, že s tou demokracií to nebylo nikdy a hlavně NIKDE jednoduchý. Víc nečekejte. Polanski a spol to prostě hezky odvyprávěj… Pro fandy politických dobových dramat. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2013 napsal Robert Harris, neznám. 2.) Bezmezně důvěřuji armádě. 3.) Thx za titule „George51076“ a „alsy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (27.09.2020)

„Dôstojník a špión” , snáď do úplne najmenších detailov "rozpitváva" známu aféru Alfreda Dreyfusa z konca 19. storočia, išlo o kapitána 14. delostreleckého pluku, stážistu generálneho štábu armády, ktorého vojenský súd uznal vinným z velezrady, za čo ho následne odsúdili k doživotnému väzeniu, následne ho deportovali i degradovali, až ho nakoniec vyhnali na ďaleké, Diabolské ostrovy. Za všetkým treba hľadať i príčinu, ktorá bola tentokrát sfalšovaná a zmanipulovaná, zároveň, že v podstate sa jednalo o neospravediteľný, justičný omyl najhrubšieho zrna, a o to väčší dôvod, aby sa do tejto kauzy obul aj človek, ktorý i napriek tomu, že stál pôvodne na opačnej strane barikády, chce docieliť spravodlivého procesu, pričom samí generáli a všelijakí, skazení plukovníci, mu iba neustále podkopávajú kolená, ale Georges Picquart je našťastie neoblomný, a tak sa hádam dočkáme konečnej nápravy... ? Ruku k dielu priložil i taký predstaviteľ naturalizmu, Émile Zola, za čo bol i on nenávidený francúzskym ľudom. / A možno tiež kontroverzný režisér Roman Polanski sa o tom rozhodne nakrútiť pôsobivý, dobovo štylizovaný snímok, a to len preto, aby ospravedlnil svoje dávne prehrešky z minulosti ? Síce netvrdím, že je tomu tak na plných 100 %, no navzdory tomu, pôsobila jeho novinka akosi neucelene, neprehľadne a trochu chaoticky, čo len podtrhuje, že kvantum rôznorodých, vedľajších postáv v obsahu filmu, v ktorých sa vyznať, bolo asi absolútne nemožné ? Po čase som sa začal v deji mierne strácať. Množstvo nominácii na Césara značí samotný záujem filmovej Akadémie, kde 3 z nich sa dokonca premenili na celkový úspech, keď dve z nich sú dokonca pre Romana ? Polanski je z časti určite strašne prešibaný, že mu to v krajine galského kohúta zhltnú i s navijákom, trebárs, ak sa aj my dokážeme odosobniť okolo kontroverzie Romana P. , môže to byť nakoniec celkom prospešné ? Skúsme sa pozerať na film čisto iba objektívnym pohľadom bez toho, aby sme vôbec rozmýšľali, kto ho vlastne režíroval, vtedy má čo ponúknuť ? Dujardin bol vskutku naozaj excelentný, alebo tu účinkuje i skvelá plejáda francúzskych hercov ! Ak sa dokážete viac sústrediť, môžete byť priam nadšení, ale ja som to zjavne nedokázal ! PS: Nenašiel som jedinú postavu, ktorá by nemala "moustache" , skrátka, zrejme to patrilo do danej doby, len toľko pre zaujímavosť. (03.09.2020)

Poctivá práce ve starém stylu, která ale nepůsobí zastarale, spíše krásně zrale (87letý Polanski je zde vzdálen svěžímu překvapivému novátorství svého jen o sedm let staršího krajana Wajdy, které předváděl ve svých posledních filmech). Jestli však vedle novátorství Žaluji! něco není, pak černobílá nekonfliktní animace jedné dějepisné kapitoly. K tomu dopomáhá především volba perspektivy vyprávění. Vyprávění z pohledu samotného Dreyfuse by svádělo k bolestínství a jednoznačnému vymezení pozic (Dreyfus věděl, že je nevinný - v tomto smyslu by to bylo nešťastné i vzhledem k Polanskému vlastnímu případu). Polanski ale zvolil perspektivu armády a (v užším zaměření) plukovníka Picquarta, který se v uzavřeném připadu odsouzeného Dreyfuse začal vrtat. Tato dvojitá perspektiva umožňuje rozehrát zajímavý boj o pravdu uvnitř rigidního prostředí omezeného loajalitou, disciplínou, tradicí a kariérní hierarchičností (v lecčems se mi připomněly motivy Struktury krystalu jiného Polanského krajana Zanussiho). Ve filmu se tak s chirurgickou přesností odřezávají předsudky od rozumu, fakta od názorů, nepříjemná pravda od pohodlnější lži. Silnější konflikt je pro mě obtížné si představit, zvlášť když z filmu není vůbec zřejmé, kdo je dobrý a kdo zlý: Nadevší pochybnost je jasné, kdo je oběť a kdo viník, ale to je podstatný rozdíl! Dreyfus je zobrazen jako hrdý, ambiciózní a arogantní kariérista, vedle toho Picquart je uhlazený intelektuál, v jádru antisemita, který ale nenávidí lež a je ochoten pro své mravní principy podpořené racionální úvahou potlačit své předsudky vůči židům a zničit vlastní kariéru. Ostatní důstojníky i prosté vojáky, kteří pracují u kontrašpionážního útvaru, nelze zaškatulkovat v černobílém schématu jako padouchy, třebaže jejich vnitřní konflikt (udržení se na své pozici uvnitř vojenské hierarchie, síla loajality oproti mravní integritě, oddanost službě vlasti?) Polanski maximálně potlačuje a dá se spíš tušit, než že by byl explicitně ukázán. Většinu filmu sledujeme tyto konflikty uvnitř uzavřených entit (armáda, do jisté míry státní aparát) a veřejnost k divákovi proniká vlastně až závěrem prostřednictvím Emila Zoly a jeho článku, jenž dal (poněkud neoriginálně) název i tomuto filmu. Tato okrajovost veřejnosti ve filmu vlastně zesiluje ty konflikty, které nejsou zobrazeny tak explicitně jako u Picquarta (tj. u vojáků, jejichž mravní integrita je slabá a kariérismus silný, je hlas veřejnosti hrozbou, která se v průběhu filmu nad nimi neviditelně vznáší až na ně dopadne a nakonec je z jejich pozic smete). Polanski natočil výborný film, jehož kvalitu vedle zralé režie a výborného scénáře doplňují bezchybní herci. Rozhodně to není nuda! (25.10.2020)

Samotný námět Dreyfusovy aféry by se dal určitě uchopit různými směry. V Polanského nejnovějším snímku jsem vnímal nejednou mnohem více politiky, justice a kriminalistiky, než toho silného lidského příběhu neprávem odsouzeného jedince, přesto jsem vnímal strhující film. Film Žaluji! se zabývá případem Dreyfusovy aféry do vyčerpávějící hloubky, nabízí až fascinující množství informací včetně zákulisních detailů, přesto si úspěšně po celý čas udržel nejen napětí, ale i mou plnou pozornost. Polanski si dokázal nejen pohlídat svižný střih, ale taky velmi dobře zvolil směr vyprávění, které zde začíná přímo Dreyffusovým odsouzením. Zatímco s postavou Dreyfuse se setkáváme spíše sporadicky a celistvý obraz o jeho aféře si vytváříme až postupně, do centra pozornosti se od počátku dostává postava velitele Picquarta a jeho boj za spravedlnost. Musím říct, že zejména druhá polovina snímku toho na poměrně malém místě dokázala přinést hodně i k zamýšlení, ať už šlo velmi kritické vykřeslení armády (zejména odporný postoj majora Lautha, který fanaticky slouží svým povinnostem a morální otázky viny či života lidí mu při tom zůstavají úplně lhostejné) či dilematická otázka pro Dreyfusse, do jaké míry má cenu přijmout milost i bez oproštění falešného obvinění. Celkově nádherná filmařina „ze staré školy“ v nové filmu, hutném obsahově, formálně i svým nadčasovým přesahem. K dokonalému zážitku jsem snad jen občas postrádal trochu výraznější hudbu. 85% (20.11.2020)

Roman Polanski rozhodně neztratil schopnost točit velmi dobré a zajímavé filmy. Žaluji! může divák brát jako jeho celoživotní pokus o jistou rehabilitaci před veřejností. Roman Polanski je kontroverzní, do USA má snad i zakázaný vstup, možná právě proto režíruje tak jak režíruje a neohlíží se nalevo ani napravo. 70% (28.12.2021)