Róza

Zdálo se to nejprv přepjaté a patetické, jako by kdos bez Vláčilova citu pro výtvarno a nedořečeno zkoušel natočit Adelheid. Nefungovalo to zejména ve chvílích, které měly naznačit prchavou idylu (vyjížďka na ryby nebo hrátky s kolem jak ukradené z Butche Cassidyho). Ale nakonec se nedalo polské (respektive mazurské) tragice nepodlehnoutl. Tadeusz je vzorový vzor chlapa a smělý kandidát na nejkladnějšího necomicsového hrdinu v dějinách filmu. Jeho neústupnost tváří v tvář mnohotvárnému poválečnému zlu, tváří v tvář všem těm hrubým, hrbatým a slizkým řešením, jeho schopnost být skutečný muž a nebýt macho, zatímco byl obklopen machovitými nemuži, si mě získala, takže i občasnou polopatičnost bylo filmu snadno odpustit. Za vyždímané emoce jsem se nestyděl. (27.11.2014)

Nezažila jsem to, ale slyšela jsem o tom. Ano, možná je to tím, že kolem mého místa bydliště jsou polské hranice a hodně jejich občanů zde bydlí. A ještě pár let nazpátek jsem měla možnost mluvit se starší ženou, která něco podobného zažila. To, že je okrádali ruští vojáci o všechno, co bylo poblíž, hlavně o zlato, byla už jen maličkost, vzhledem ke krutému znásilňování žen bez ohledu na věk. Pochopitelně tady to bylo hodně zhuštěné a místy snad až příliš vyhrocené, ale já v této oblasti nemám vůbec žádné problémy uvěřit tomu, že těch obrazných Tadeků bylo spoustu a o těch ženách ani nemluvě. A i když se zdá někdy nepochopitelné, co dokázala lidská nesnášenlivost mezi Poláky a mazurskými Němci, tak stačí obrátit pozornost na současnost a některé státy, kde je to možná ještě horší. Ano, je to hodně syrový film, ale když jedu někdy do Polska, tak hned za hranicemi mívám pocit, že jsem v jiné době, která není tak vzdálená od té, co jsem viděla ve filmu...... tím myslím ty pochmurné exteriéry. Vytvořit atmosféru té doby se tvůrcům povedla na výbornou. (22.09.2014)

"Ja Rus, ty Rus i krawa ruska..." K filmu Róza som zablúdil už niekoľkokrát, ale dej som bližšie neskúmal. Keby som wedel, že ide o film z wojnového a powojnového obdobia, určite by som ho pozrel oweľa skôr. Na úwod by som mal Poliakom zložiť poklonu a nebude to prwý krát. Dá sa powedať, že som film odsledoval so spadnutou sánkou, sedel som ako prikowaný, napriek tomu, že nejde o žiaden weľkofilm. Osud hlawnej, ťažko skúšanej dwojice ma nenechal wydýchnuť. Film nie je pre slabšie powahy, je drsný a krutý, tak ako krutá bola doba w ktorej sa odohráwa. Róza Kwiatkowska je wdowa, ktorá si toho wytrpela toľko, že je to na jeden film až moc. Denne sa musí mať na pozore pred Rusmi alebo komunistickými poliakmi. Marcin Dorocinski, ktorý nedáwno zažiaril v Oblawe je napriek trochu zawádzajúcemu názwu hlawnou postawou. Postawou ochráncu, spasiteľa alebo ak chcete človeka, w ktorom ešte ostalo trocha citu. Silný príbeh z poľsko-nemeckého pohraničia dopĺňajú nemenej kwalitné dialógy, ktoré sú ozdobou filmu a keď dôjde na akciu je priam adrenalínová a až neskutočne realisticky zobrazená. Podobne ako i w Oblawe sa bude i tu M. Dorocinski oháňať sekerou, wie to aj so sniperkou a mínami. Záver s komunistickými sviňami film nádherne zakončil a diwák nedostáwa info odkiaľ sa po rokoch wracia. Režisér dúfa, že to každý wie. Objektíwne možno štyri hwiezdy, ale ja som ten film nejako intenzíwne prežíwal, preto plný počet. 90%. (03.11.2013)

Smutný film o šílené době těsně po válce v Mazursku v Polsku. I když se lidé těšili na konec války, těm prostým přinesl jen další utrpení. Mazursko bylo něco jako naše Sudety. Řadě obyvatel nebyl příchod Němců proti srsti, naopak. Ti zase brali Mazursko jako část Říše a k obyvatelstvu se nechovali až tak zle. To se však místním stalo osudným, když se válečná karta obrátila....Loupeživé bandy, ruští vojáci a polští patolízalové nových rudých okupantů se pro hrdiny tohoto filmu stanou morem, který jim neumožní začít znovu. Je až neskutečné co ti lidé museli zažít. Kde brali sílu začínat stále znova? Jen zmar, zkáza a k přežití jen holá dřina s nejasnou perspektivou budoucnosti. Poláci prostě umí, ať už to byl Nil, Oblava, a nyní Růžena... Navíc se nestydí přiznat pravdu a reálně ukázat tehdejší poměry. Film mne dostal a bez diskuse dávám 5 min! * * * * * (04.11.2013)

Mazury - severovýchod Polska - patřily před válkou Německu. Po válce byly přiznány Polsku. Tadeusz, polský voják, který ve válce ztratil rodinu i domov, se v létě 1945 objeví u Mazurských jezer. Setkává se tu s vdovou po německém vojákovi, která ho ve svém velkém statku nechává přespat. Postupně se mezi nimi vyvine vztah, muž nachází domov, žena ochránce. Tato neklidná část země ale není vhodným místem pro rodinu ani lásku. Hodně syrový film, jen doufám, že tahle doba se už nikdy nevrátí. (26.05.2013)