Ach, chlapče

U současných filmů natočených černobílé bývám ostražitá, jestli to dává smysl nebo se režisér rozhodl jen manýristicky využít černobílé vidění, aby to vypadalo umělecky. Tady má, myslím, černobílá kamera důvod. Je odrazem hlavního hrdiny, který je taky takový šedý, bezvýchodný, neví, co se sebou, neví, jak dál – občas mi připomněl hrdiny některých filmů ze 60. let. Dostává se do různých, někdy absurdních situací, do kterých se vůbec dostat nechtěl. Je pasivní obětí, vždy ho někdo do něčeho natlačí a jemu je to nepříjemné. Chtěl by být někde úplně jinde. Problém je, že vůbec neví, kde. Beru to jako portrét mladíka, který je na rozcestí – pokud to budeme brát optimisticky, a tak má před sebou další cesty, po kterých se teprve vydá. Když se na film budeme dívat pesimisticky, tak už rezignoval, a protože neprojevuje žádnou snahu, tak se už ani nikam dál než do bezvýchodnosti nedostane. (21.11.2017)

Hervorragend! Když jsem se díval na jaře na německé filmové ceny, trochu mi ta dvě slova "Oh boy" lezla na nervy, neboť tenhle film vyzobal téměř všechny kategorie a byla to pak už ke konci nuda. Po jeho zhlédnutí mi však nezbývá nic jiného, než smeknout. Všechny ceny a uznání, které získal, si stoprocentně zaslouží. Všechno je tak, jak má být, hořkosladký černobílý snímek prostoupený melancholií, již může jen málo měst poskytnout stejnou měrou jako Berlín. Excelentní Tom Schilling v titulní roli, jeho Nika si musí snad každý zamilovat, výtečná hudba, která mj. připomene filmy Woodyho Allena, neotřelá kamera, kvalitní scénař s bezchybnými dialogy, vedlejší role skvěle zahrané a tahle bych možná mohl pokračovat donekonečna. Oh Boy je mimořádně úspěšným snímkem, generační výpovědí, dalo by se říci, že přelomovým snímkem s potenciálem kultovního díla, které rozhodně připomene filmovou klasiku šedesátých a sedmdesátých let. Německá kinematografie si v posledních letech vede znamenitě a není to již jen díky Akinovi, Tykwerovi nebo Petzoldovi. Formuje se generace mladých a talentovaných režisérů, již nám toho ještě určitě hodně předvedou. (20.10.2013)

Už jsme opravdu dospělí, a je to dobrý pocit, když člověk o pár měsíců starší než já natočí jako svou prvotinu tak zralý, klidný, noblesní, neuhýbavý a přitom osobitě krásný, svrchovaný film. Je radost vědět, že jsou už mezi mými vsrtevníky lidé, na něž je možné se spolehnout. A přitom vám ještě umožní co chvíli vyprsknout smíchy, ovšem - z dospělých důvodů. *~~ (20.07.2016)

Pred pár dňami som sa pochvalne vyjadril o nemeckej kinematografii posledného obdobia a hneď mám k dispozícii ďalší dôkaz, že to nie je iba nejaká epizódna odchýlka od doterajšieho. Koho by napadlo, že v roku 2012 niekto nakrúti čiernobiely film, zdanlivo bez deja, s postavou sympatickou nanajvýš vizuálne, podfarbí to nevtieravou hudbou a vznikne z toho pozerateľný a dokonca príťažlivý film, ktorý bez zaškrípania plynie od úvodných po záverečné titulky. Tom Schilling je vo filme veľmi presvedčivý a patrí mu veľký podiel na celkovo dobrom vyznení. (15.10.2014)

Nemeckú kinematografiu mám vo všeobecnosti rád a tak ma nesklamali ani jej tohtoročné kúsky na MFF Bratislava. Oh, Boy! je skôr sledom príhod, ako plnohodnotným príbehom. Je to to, čomu u nás a kúsok na západ hovoríme "hořká tragikomedie ze života". Lenže ak sa jedná o český film, máme z toho vždy oprávnené obavy, ak sa jedná o nemecký, máme sa na čo tešiť. Film naberie ku koncu trochu pochmúrnejšie kontúry, vďaka ktorým dostane hĺbku a prinúti nás zamyslieť sa nad súčasnou spoločnosťou, ktorá hovorí rovnakým jazykom, ale napriek tomu si nerozumie. Bolo tomu inak počas druhej svetovej vojny, keď sa dokázali zblížiť nacista so židovkou, alebo to bol iba filmový scenár? Každá generácia je svojim odlišným spôsobom stratená. (15.11.2012)